(12.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Byl jsem na hranici maďarsko-srbské, kde byli naši policisté, ano. Takže pokud někdo nás kritizuje, že nemáme řešení a že o tom nic nevíme, tak víme o tom strašně moc, protože jsme dělali maximum pro to. A Vé čtyřka tehdy fungovala, abychom tomu zabránili, a také jsme tomu zabránili. A také si myslím, že Evropa nebude ve finále schopna tohle vyřešit, a proto to musíme vyřešit my novým azylovým zákonem, abychom my rozhodovali, kdo u nás bude žít a pracovat, a o tom to je hlavně. Takže taková je situace.
No a další věc, co migrační pakt neřeší. Mluvil jsem o tom, co obsahuje, tak chci vám říct pár slov o tom, jakou realitu migrační pakt přehlíží. Jedna věc jsou velkohubá prohlášení a zbožná přání, další věcí je syrová realita, napětí v konkrétních případech.
Za prvé. Fialův a Rakušanův migrační pakt pracuje s předpokladem, že bude fungovat zvýšená ochrana vnějších hranic a že migranti na nich mají být zadrženi. Azylová řízení se mají konat tam, případně ve členských zemích podle principu, v uvozovkách, povinné solidarity. Samozřejmě ale nikdo neví, jak zvýšené ochrany dosáhnout. Jediná skutečná účinná ochrana hranic by vyžadovala takovou míru násilí, jaká je i neslučitelná se současným pojetím lidských práv. Kdyby to bylo možné, byly by hranice dostatečně nepropustné už dávno, jak jsem o tom dávno mluvil - rozšíření Schengenu, bránit Evropu na moři. Ano, už dávno to mělo být. Už nyní se migranti dostávají nekontrolovatelně až do svých cílových zemí a vyhýbají se registrací v první bezpečné zemi. Pakt na tom nic nezmění. Totéž měly zajistit už dublinské dohody, které z téhož důvodu selhaly. Představa, že je pakt nahradí, je utopie.
Za druhé. Představa, že azylové řízení se urychlí a bude probíhat na vnějších hranicích, je také úplně mimo. Fialův a Rakušanův migrační pakt chce proces urychlit posouzením státní příslušnosti žadatele. To popírá základní principy poskytování azylu a nastoluje princip kolektivní viny, respektive kolektivní oběti. Jsi Syřan, tak můžeš do Evropy, jsi Pákistánec, tak nemůžeš. Potíž je v tom, že evropské orgány nedokážou prověřit, zda byl ilegální migrant v domovském státu exponentem nedemokratického režimu, nebo zda byl naopak v takzvané bezpečné zemi perzekvován. Při azylovém řízení jsou jen výjimečně dostupné individualizované informace, to by vyžadovalo například zapojení diplomatických a zpravodajských služeb k získávání informací. Vychází se jen z obecných zpráv o poměrech v zemích původu. Sami dobře víte, že se v médiích stále objevují případy, kdy oběti po letech potkaly v západní Evropě své mučitele z Islámského státu nebo ze syrských bezpečnostních orgánů, a ti měli v zemi azyl. Kdokoliv tvrdí, že pakt urychlí spravedlivé azylové řízení, lže. U mnoha migrantů se nedá ani doložit totožnost, ať už proto, že o doklady přišli, nikdy je neměli, nebo proto, že totožnost odmítají prokázat, aby nemohli být vyhoštěni. O tom jsem mluvil. V současnosti je mezi migranty především z Maroka rozšířeno hnutí, takzvané Hirak Rif - Spalovači, kteří před příchodem do Evropy spalují všechny své doklady totožnosti, protože vědí, že se tak jejich azylové procedury protahují, ale nikdo je nedokáže vyhostit.
Za třetí. Pakt dále pracuje s představou, že jednotlivé evropské státy mají dobrovolně přejímat migranty a vést s nimi azylové řízení nebo proces vyhoštění. Potíž je, že Fialův a Rakušanův migrační pakt neříká, kdo rozhodne, kteří migranti budou takto přesouvání. Státy, jež se rozhodnou nebo budou nuceny migranty přijmout, budou přirozeně usilovat o co nejméně problematické osoby. Naopak země, kde se budou aktuálně nacházet, se budou chtít zbavit starých, nemocných, nekvalifikovaných či delikventních jedinců. Tím vznikne jakýsi novodobý trh s otroky naruby, v uvozovkách. Která instituce a podle jakých norem bude rozhodovat tuto otázku, to pakt samozřejmě neřeší.
Za čtvrté. Aby nepřišly o výdělek neziskovky, tak žadatelé o azyl budou mít přístup k pomoci nevládních organizací. To jsou ty, které jim tam radí, jak nebýt vyhoštěn. Přístup k pomoci nevládních organizací a rozhodnutí o neudělení azylu budou přezkoumatelné soudy. Při množství migrantů budou soudy beznadějně zahlceny odvoláními odmítnutých žadatelů o azyl, což úplně staví na hlavu záměr rychlého vyřizování žádostí. Už dnes judikáty nepřipouštějí u stejných případů dostatečně dlouhé omezování svobody migrantů, takže se nekontrolovatelně pohybují po evropských státech, protože jim byl odmítnut jakýkoliv pobytový titul, a nemají v Evropě co pohledávat.
Za páté. Plán, že odmítnutí žadatelé o azyl budou urychleně navráceni do zemí původu, je také scifi. Deportace do zemí původu vyžaduje elementární spolupráci tamních vlád a ty často migranty nechtějí, i když jsou i výjimky, jako dánská premiérka, která udělala dohodu se Rwandou. Evropská unie spolupráci dokáže zajistit jen s některými státy, a to za cenu spousty peněz a politických ústupků. Dohody se všemi státy, odkud migranti, ilegální migranti do Evropy míří, prostě nejdou uzavřít a navíc by to bylo neskutečně drahé. Tyto body jsou naprosto klíčové. Tyto body Fialův a Rakušanův migrační pakt vůbec neřeší, přičemž bez toho, aniž bychom se k nim postavili čelem, z paktu zbude jen povinná solidarita, tedy uprchlické kvóty a pokuty za odmítání migrantů. Fialův a Rakušanův migrační pakt neřeší vůbec příčiny migrace. Proti migraci vůbec nebojuje, jenom má pomáhat jižním zemím nezkolabovat a rozprostřít problém nelegální migrace do všech evropských zemí.
Jak to bylo za naší vlády? Je naprosto směšné, že ze sebe pan premiér, ministr vnitra, celá vláda dělají bojovníky proti nelegální migraci. Jim nejde věřit ani "dobrý den". Migrační pakt je společné dítě pana Fialy s panem Rakušanem pokřtěný celou pětikoalici. Jediným důvodem k otočce jsou volby do Evropského parlamentu. Na rozdíl od většiny politiků, kteří tady jsou, se k nelegální migraci systematicky vyjadřuji já a hnutí ANO a také proti ní bojujeme od roku 2015, když začala první vlna. Začal jsem s tím jako ministr financí, důsledně v této politice jsme pokračovali, když jsme byli ve vládě, a jsme v našich názorech konstantní. Můžete se o tom přesvědčit i v první kapitole knihy, kterou určitě spoluobčané znají - Sdílejte, než to zakážou.
Budu vám citovat:. Čtyři hodiny ráno 29. června 2018, Brusel, Evropská rada, fakt čtyři ráno, jednací sál Evropa. V něm 28 šéfů států a vlád členských zemí Evropské unie, tehdy ještě i z Británie, premiéři a prezidenti, komplet všichni, od Merkelové přes Macrona. Žádní asistenti. Byli jsme tam sami, atmosféra se dala krájet. Téma kvóty - kvóty na migranty. Skoro všichni je chtěli, drtivá většina, tlačilo je Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Švédsko a Řecko. Znamenalo by to, že by Česká republika musela přijímat povinně migranty. Ještě v červnu 2015, když s tím přišel Brusel poprvé, tak jsme jim to jako Visegrádská čtyřka, tedy Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, hodili na hlavu. Tehdy k nám chtěli poslat 1 863 migrantů z Itálie, Řecka a z uprchlických táborů z Jordánska a Iráku. Za dva měsíce přitvrdili, 21. září 2015 nás ostatní státy přehlasovaly a silou protlačily, že si země EU v první vlně mezi sebou rozdělí 120 000 migrantů z Blízkého východu a Afriky. Tehdy jsme se na nic nezmohli, protože nás zastupoval Milan Chovanec, a my jsme byli, ANO, my jsme byli menšina ve vládě, ale nakonec jsme to přetlačili. Nakonec jsme to přetlačili. A tehdy těch 2 978 migrantů ze zemí, kde nemáme vůbec žádný vztah, v podstatě hlasovali pro to tehdy i europoslanci Polčák ze STAN, Niedermayer, ten hlasuje dneska, a Jaromír Štětina z TOP 09 - tehdy hlasovali proti vlastní zemi, ano. Potom, kdy jsme to odmítli, nás Brusel žaloval, ano, ale zkrátka jsme to ustáli. - Já tady nechci to celé číst, můžete si to přečíst v té knížce, je to zdokumentované. Jsou na to závěry Evropské rady. ***
