Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju za slovo, paní předsedající. No, paní poslankyně Richterová, prostřednictvím paní předsedající, předtím tam ty lidi nežili, oni tam žijou teprve teď, jo? Když si to tedy ujasníme. Vy jste řekla, že tam žijí teď. Předtím tam nežili, teď tam žijí a teď jim to chceme ulehčit, ne? A proč tady máte připravenou tu další novelu, to znamená tu třetí, čtvrtou generaci, že chcete dát to občanství české, aby to běželo jak na běžícím pásu?

Ale když už jsme u toho, tak já doufám, paní poslankyně, a to si vohlídám, že zvednete ruku pro můj poslanecký návrh, který tady dávám, to znamená, že musí tyto generace prokázat vztah k naší republice. (Hovoří hlasitě, důrazně.) To znamená, buď tady budou mít trvalé bydliště, nebo budou tady vlastnit nějakou nemovitost, to znamená, že budou platit daň z nemovitosti, nebo mají vůči České republice nějakou daňovou povinnost, anebo budou platit sociální anebo zdravotní pojištění. A to si vohlídám! Protože jestliže má o mém osudu rozhodovat někdo, kdo je třetí, čtvrtá generace a neumí už ani česky, notabene ani neví, kde leží Česká republika, a zná z doslechu od svého prapradědečka, že kdysi dávno tady žil, no tak sorry, to mě docela vadí!

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A vracíme se do rozpravy, na řadě je pan poslanec Bělor. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Roman Bělor: Děkuji, vážená paní předsedající. Já budu vlastně reagovat na dřívější příspěvek paní kolegyně Peštové, ale vlastně budu reagovat na ten poslední, poněvadž se to vlastně zreplikovalo. Já musím říct, že my skutečně jako odmítáme takovou tu tezi, kterou vy tady neustále opakujete, o tom, že si tady chceme vytvořit jakousi globální pěstírnu voličů nebo něco takového, s tím, že do té debaty o té korespondenční volbě vlastně mícháte ještě neprojednávaný zákon, vlastně korekce zákona o občanství. To mi připadá velmi nefér. To jsou věci, které spolu souvisí pouze tím, že se týkají Čechů v zahraničí. Ale ten zákon o občanství se týká skutečně spíš těch starých krajanů. A opravdu nerozumím tomu, proč to děláte. Spíš se mi líbí to, že pan Vondráček správně řekl, že se ti voliči, kteří využijí korespondenční volbu, možná namíchají, možná ten výsledek pak bude zcela překvapující pro vás a celá tahle ta debata se zpětně ukáže jako zcela absurdní.

Nicméně dám paní kolegyni Peštové za pravdu, prostřednictvím paní předsedající, v té věci, že jsem tady jako zpravodaj byl možná až příliš neformální a příliš stručný, to je pravda. Já jsem nechtěl příliš zdržovat a číst tady celé to usnesení, jako to všichni dělají, takže to běžné vyslovení doporučení v Poslanecké sněmovně k souhlasu jsem tady nepřečetl, za což se jako neomlouvám, ale omlouvám se za to, že jsem neřekl to číslo a datum, to je možná chyba. Takže bylo to usnesení zahraničního výboru číslo 136 z 28. schůze 14. března 2024 teď. V tom máte pravdu.

Ale potom jsem uvedl další část svého krátkého expozé tím, že jsem řekl, že nad rámec svého zpravodajství, což tam možná nemělo být, poněvadž jsem vlastně to měl říct až teď, a nebudu to už opakovat, a tam šlo o to, což ovšem reflektovalo i tu debatu na podvýboru pro krajany i na zahraničním výboru, a to je to, že se musíme na ty krajany dívat jako na lidi, kteří odcházejí do světa po roce 1989 jako svobodní občané, je to jiná diaspora, než je ta, která odcházela prostě pod terorem nacismu a komunismu, a že jsou to lidé, kteří prostě pro nás mohou udělat mnoho, ale musíme se k nim chovat slušně a vytvářet jim podmínky pro výkon jejich práva volit a účastnit se života v České republice, i když třeba dočasně jsou v zahraničí. A i když se vrátí nebo nevrátí, jsou pro nás důležití. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já děkuji, že jste to uznal. V každém případě vy jste byl pouze zpravodaj a měl jste zmocnění tady říct to stanovisko toho výboru. Nic víc. Ano, chápu, že jste to pochopil, ale děkuji.

A vy jste se tady ptal, proč máme tendenci tady dávat dohromady dva zákony, které podle vás spolu nesouvisí. Ale ony právě spolu souvisí, jo? Ono všechno souvisí se vším. Každý zákon se prolíná třeba do dalšího zákona. A tadyhle jsme to jednoduše identifikovali. Prostě dělá se novela jednoho zákona a tamta přijde ne plíživě, to přijde jako rána hned druhá. A půjde to stejným tempem, jako jde toto stejným tempem. Vždyť si vezměte, jako kolik zákonů tady máte vlastně v Poslanecké sněmovně, koukněte se, kolik jich vám tady visí, kdy sem ty zákony přišly z jednotlivých ministerstev. A na ně se ještě nedostala ani řada do prvního čtení. Vy prostě máte taky priority. Prostě ty, které tlačíte a které potřebujete, tak ty jdou raketově, ale ty ostatní tam stále visí a nejsou ani v prvním čtení. Takže všechno souvisí se vším a identifikovali jsme to správně.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A jsme opět v rozpravě. Nyní je na řadě paní poslankyně Pošarová. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, často si s oblibou říkáme a připomínáme, aniž bychom přesně věděli, co to znamená, že naše západní civilizace stojí na pevných pilířích antického světa a antické filozofie, která nám mimo jiné stvořila a definovala i představu a podobu politické demokracie, tedy představu takové společnosti, ve které si vládnou občané, společnosti, ve které si tito občané svědomitě vybírají vládnoucí moc, která po předem jasně určený a vymezený čas spravuje jejich společné záležitosti. Dnes nám v České republice vládnou politici, kteří tuto vznešenou a staletími prověřenou představu ničí a devastují. Na počátku 21. století s úlisným výsměchem a pod rouškou údajné svobody a ochrany lidských práv destruují usilovnou práci předchozích generací.

Poslanecký návrh zákonodárců stran vládní pětikoalice, konkrétně Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky, Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy, Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix, Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na zavedení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí, který 25. ledna letošního roku prošel zde v Poslanecké sněmovně do druhého čtení, znamená začátek konce demokracie a smyslu volebního práva, tak jak jsme jej doposud chápali, a otevírá doširoka lákavou cestu pro manipulaci voleb a pro falšování volebních výsledků.

Podle Ústavy České republiky se volby do Poslanecké sněmovny konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Součástí této ústavní a současně i hodnotové koncepce je i svoboda občana učinit volbu podle vlastního přesvědčení, bez jakýchkoliv manipulací a bez nátlaku okolí. Pokud do našeho právního řádu zaneseme korespondenční volbu, toto vše padá a stává se to možná nadobro minulostí. Do jisté míry se tato koncepce bohužel již částečně bortí. Voliči nejen v České republice, ale i v celé Evropě jsou již dlouhou dobu vystavováni manipulacím ze strany hlavních mainstreamových médií, cenzuře či omezování svobody projevu anebo i trestnímu stíhání za své veřejné projevy. Demokracie má tedy již značné trhliny, které se naše vláda nyní agresivně pokouší prohloubit.

Korespondenční volby jsou dále zcela v rozporu s naším ústavním pořádkem. Každý český občan žijící v zahraničí, který požádá příslušné velvyslanectví o zaslání volebních dokumentů, jejichž součástí je doručovací obálka, úřední obálka, identifikační lístek, volební lístek a případně voličský průkaz, totiž ztrácí svoji anonymitu. Takový občan si již nikdy nemůže být jistý, že jeho volba nebude spojena a ztotožněna s jeho jménem uvedeným na identifikačním lístku. Padá tím imperativ tajnosti volby ve vertikální rovině, tedy tajnost volby občana vůči veřejné moci. A stejně tak mizí i svoboda volby, a to proto, že korespondenční způsob hlasování porušuje zásadu tajnosti volby v horizontální rovině, tedy tajnost volby mezi soukromými osobami. Korespondenční volič již v okamžiku aktu volby nebude muset být pouze sám za volební plentou, a je tedy docela dobře možné, že bude volit pod přímým či nepřímým nátlakem a v přítomnosti dalších, třetích osob. V procesu korespondenční volby, jak jej předkládají vládní poslanci, bude dokonce možné využít prostředníka, třetí osobu, která má právo vyžádat si jménem oprávněného voliče volební dokumenty a celou volbu tedy potenciálně klidně provést namísto něho. To je něco strašného a nepředstavitelného. Otevírá se tak cesta pro kupčení s hlasy, respektive s identifikačními lístky. ***