(14.30 hodin)

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, než se dostanu ke korespondenční volbě, nemohu si odpustit jednu poznámku. Dnes ráno se mě novináři ptali, jestli si myslím, že začátek hokejového mistrovství světa bude mít na chod Poslanecké sněmovny nějaký vliv. Já jsem řekl velmi naivně, že si to nemyslím, že si přece nikdo nedovolí odejít a jít na hokej místo toho, aby byl v práci. Mýlil jsem se. Je evidentní, že koalice se pokusila ukončit tuto schůzi tak, aby stihli hokejový zápas Česko - Finsko, a že to je pro spoustu lidí tady v tom sále důležitější než naše dnešní jednání a, v uvozovkách, nějaká korespondenční volba. No, je to pro ponaučení, člověk se neustále učí.

A teď už ke korespondenční volbě.

Vážené kolegyně, kolegové, velmi podrobně jsem tady už k vládnímu návrhu na zavedení korespondenčního hlasování - to vlastně není vládní návrh, je to poslanecký návrh - na zavedení korespondenčního hlasování pro jednu vybranou skupinu občanů, to znamená pro držitele českého státního občanství žijící hlavně dlouhodobě nebo trvale v zahraničí, vyjádřil už v rámci prvního čtení. Nezastírám, bylo to vystoupení kritické, protože předložený návrh považuji za veskrze nekvalitní, nebezpečný a také protiústavní. Některé své argumenty proti tomuto návrhu zopakuji a některé nové k tomu dnes přidám, a to jak k principům celého návrhu, tak k jeho dílčím součástem, i vůči změnám, která v něm vládní koalice zvažuje učinit a které považuji za změny k horšímu, pokud to vůbec ještě horší být může.

Novela vládních poslanců na změnu zákona o správě voleb, tedy v překladu návrh na zavedení korespondenčního hlasování do českého volebního systému, je podle mého názoru nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. Lépe řečeno, jde o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní demokratické zřízení stojí. Pokud by byl tento návrh schválen a uveden do praxe, nebude již možné hovořit v souvislosti s volbami a vládní většinou na jejich základě vzniklou o standardní demokracii. Protože přece standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip, a to o to, že volby jsou svobodné, soutěživé a spravedlivé, znemožňující jakékoliv manipulace a podvody při hlasování anebo sčítání hlasů. Respektive jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody a manipulace a kde jsou přítomné takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků. Toto vše by zavedením korespondenčního hlasování padlo, a tím pádem bychom už nemohli hovořit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela demokratickým a nezpochybnitelným způsobem. To by bylo pro náš politický systém a důvěru občanů v něj naprosto devastující, protože demokracie nemůže existovat bez důvěry občanů v demokratický systém. A pokud to porušíme, tak to právě bude znamenat pro demokratický systém devastující vliv. A já vás žádám, nezahrávejme si s tím. Když tohoto nebezpečného džina vypustíme z pomyslné lahve, nebo vypustíte z pomyslné lahve, už nikdy jej tam bezezbytku nevrátíte zpět a škody, které na naší demokracii napáchá, budou bohužel nevratné.

Rovněž si v této souvislosti musíme zas a znovu definovat některé základní termíny, tedy hlavně základní principy volebního práva obsažené v české ústavě, o kterých zde hovoříme.

Je to za prvé rovnost volebního práva. Tedy princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v každých konkrétních volbách stejné možnosti a stejné podmínky hlasování. A já se ptám, jestli to tady je také tak? Myslím si, že ne.

Za druhé je to přímost volebního práva. Tedy princip, dle kterého je příslušné hlasování prováděno vždy přímo, konkrétním a jasně identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V České republice nelze naštěstí volit v zastoupení.

Za třetí jde o tajnost hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoliv spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval. Absolutně nikdo jiný kromě voliče samotného. Já mám pocit, že to tady vlastně vůbec nejde. Buď bude ta volba kontrolovatelná, taková byla za komunistů před rokem 1989, anebo bude tajná. A tajnou volbu máme teď, když jsme každý za plentou. Jak chcete vědět, jestli ten člověk, který vám poslal koresponďák, je oprávněný volič, nebo ne? No tím, že ho zkontrolujete. Takže pokud bude kontrolovatelná, nebude tajná. To je ten zásadní rozdíl.

Všechny tyto zásadní ústavní principy volebního práva návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování hrubě porušuje. Naprosto sporný a pochybný je už samotný deklarovaný úmysl předkladatelů tohoto návrhu, tedy zjednodušení volební praxe pro české občany v zahraničí. Je pochybný zejména v tom ohledu, zda má být akt volby skutečně co nejjednodušší a má-li být jednoduchost voleb a snadná dostupnost možnosti volit jejich největší hodnotou a zda se tak má dít na úkor jejich souladu s ústavou a se zásadami volebního práva. Chápu, že pro pětikoalici asi ano. A zde si musíme položit zásadní otázku: je právo volit skutečně právem, nebo nárokem? Protože v těchto dvou termínech je nebetyčný rozdíl. Z ústavy, z Listiny základních práv a svobod a z volebních zákonů jednoznačně vyplývá, že jde o právo. A toto právo čeští občané žijící nebo se momentálně nacházející v zahraničí přece mají. Mohou volit na konzulátech, mohou volit na ambasádách. Mají právo volit některé české ústavní orgány. Je jen na nich, zda tohoto svého práva využijí, či nikoliv. Náš stát a naše zákony jim to umožňují. V jiných státech, a mám na mysli státy demokratické, tomu tak není a lidé žijící mimo tyto státy, buď (byť) mají jejich občanství, volit do jejich vrcholných orgánů prostě nemohou.

Takže toto právo pro všechny české občany už existuje. To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto univerzálního práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy v zahraničí, absolutní nárok, který jim stát má a musí zaručit. A to už je přece něco jiného než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Je to ničím neopodstatněné privilegium, a to zejména v případě desítek tisíc zahraničních Čechů, kteří v České republice nežijí, nikdy zde nebyli ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby. Anebo když to otočíme, vládní návrh svou podstatou říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost stát si ji musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli volit a svou povinnost tím splnit. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP