(14.40 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Vy jste říkal, že se snižuje porodnost. No a koho je to vina? Snižuje se podíl lidí, kteří budou pracovat. Jak to víte? Vy už vidíte do roku 2050? No tak kdybyste měli nějakou pořádnou rodinnou politiku, tak samozřejmě byste takhle o tom nemluvil. Takže my jsme... Ano, vy mluvíte o tom, kdo bude aktivně pracovat, na kolik a tak dále, ale samozřejmě si myslíme, že když my se dostaneme zpět do vlády, tak to bude úplně jinak. Stále mluvíte jenom o výdajích. Ano, samozřejmě rozpočtová kapitola je obrovská. Vy tady jste tvrdil, že každý vidí, že to nevychází. No já to nevidím tedy. Já jsem to vůbec nepochopil jako, tam ty nějaké čáry máry, jak to nevychází. Kdy to přestane vycházet? Jaký tedy bude dopad ještě za vaší vlády? Tak já tomu nerozumím.
Mě pobavily ty výroky pana premiéra, že důchodová reforma zefektivnila hospodaření státu. Ne, pane premiére, vy zefektivníte, když konečně začnete šetřit. Můžete začít na Úřadě vlády, kde máte několik zbytečných ministrů, kteří mají, nevím, k dispozici dvě auta, všechno mají zdarma, tady Sněmovna překračuje rozpočet a tak dále. Takže ano, tady byly výtky, důchodová komise a tak dále, udržitelnost. Znovu opakuji, že znovu jenom strašíte jako v roce 2010.
A mluvit o tom, co bude v roce 2050? Já vám skutečně závidím. Protože pokud máte na toto prognózy, tak bylo by dobré možná mít prognózy i celkově, jak to skončí v Evropě a co bude. Tady tvrdíte, že podporujete rodiny. No, v reálu jste to neudělali. V reálu jste ty rodiny připravili o velké peníze. Máme stále nejvyšší ceny elektřiny a tak dále. Takže já si myslím, že - tady jste tvrdil, pane premiére, že v roce 2035 bude průměrný důchod 30 700, a teď, ne vaší zásluhou, ale to jste zdědili zákon, je 20 700. Takže rozdíl je 10 000. Deset tisíc za 11 let, to je nějakých 900 korun. Tak jenom když si vezmu vlastně inflaci, a nevím, jak jste prognózovali inflaci do roku 2050, a jenom kdyby někdo prognózoval inflaci, tedy nevím jak, tak samozřejmě vychází to někde nominálně 900 korun měsíčně. Takže když odpočítám inflaci a všechno, trendově, tak ti chudáci důchodci moc toho mít nebudou.
Takže k těm komentářům. Skutečně já chápu, že vám napsali ten projev, tak abyste tady vystupoval jako zodpovědný a jakou máte tu starost. No tak škoda, že jste tu starost jako ODS neprojevili už v minulosti. Vy jste seděl už ve vládě, ODS byla ve vládách, a tak dále. A hlavně tedy to největší překvapení je, že KDU-ČSL, pan ministr Jurečka vůbec může souhlasit, co de facto poprvé v historii je vlastně, že bere důchodcům, které by měl podporovat, bere peníze a deklarujete ty další generace. A samozřejmě vůbec tak to není.
Takže mí kolegové určitě tady budou k tomu vystupovat. Nám se to nelíbí. Váš hlavní problém je, že vy vůbec nerozumíte tomu, že na důstojné důchody jsou potřeba příjmy. Vy ty příjmy neřešíte, znovu jsme se vrátili do šedé ekonomiky. Takže já můžu tady jenom slíbit spoluobčanům, že pokud my se vrátíme do vlády, tak skutečně to chceme vrátit tak, jak to bylo, a přes 65 let věku odchodu nejede vlak. My jsme to dokázali ve vládě. Když jsme byli ve vládě, tak na důchody byly peníze, měli jsme to v programu. Takže doufejme, že se nám to povede a že znovu nejenom důchodci, ale i zaměstnanci si zaslouží mít důstojný život. Děkuju. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuj. A nyní je přihlášen s přednostním právem místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Zároveň ho prosím, aby za navrhovatele uvedl tento návrh. Prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já si dovolím tedy za předkladatele tohoto návrhu, tedy důchodové reformy, což je novelizace několika zákonů, sněmovní tisk 696 v prvním čtení, říci napřed na úvod to základní a ty základní principy, proč důchodovou reformu děláme.
S dovolením bych navázal na to, co říkal můj předřečník, tady kolega poslanec, předseda hnutí ANO Andrej Babiš. On říkal, že tam v tom materiálu nevidí čísla. Já mu doporučuji, ať ten tisk otevře, dostali to všichni poslanci, v systému je už od začátku prosince. Tak když se kolega Andrej Babiš podívá na stranu 10 toho materiálu, tak tam je bod číslo 1.2 Definice problému a může číst a je tam vydefinováno, kde, na základě jakých dat, proč ten český systém důchodový má problém. Jsou tam odkazy na relevantní zdroje. Jsou tam odkazy dokonce na relevantní zdroje, které, pane poslanče Babiši, schvalovala vaše vláda v roce 2019, tedy stav vývoje důchodového systému. Jsou tam i další informace, které zveřejňuje Český statistický úřad, mezinárodní organizace, které zveřejňuje MPSV. To znamená, jsou tam konkrétní, relevantní data, ozdrojovaná data. Nejsou to žádné titulky ani žádné články, ale jsou to konkrétní skutečnosti.
Když se na to podíváme těmi nejvýznamnějšími výzvami, které tady před námi jsou, a proč důchodovou reformu děláme, já si je troufnu shrnout ve stručnosti. Po roce 1990 v návaznosti na společenské změny tak došlo k poklesu porodnosti. Ty ročníky především 70 let vlastně posunuly dobu narození dětí v čase a za těch zhruba víc jak 34 let máme sníženou porodnost oproti těm předcházejícím třem dekádám před rokem 1990 o zhruba 920 000 dětí. Když to řeknu laicky, když se podíváme na to, z kolika dětí byli naši prarodiče, naši rodiče, z kolika dětí jsme my a kolik dětí mají naše děti, nebo asi budou mít naše děti, tak i laicky každý člověk si dokáže v tomto ohledu představit a vidět, jak nastal posun v porodnosti v České republice. To je fakt. Před tím nelze zavřít oči. I kdybychom se dnes od tohoto okamžiku všichni vrátili na hodnotu porodnosti minimálně dvě a více dětí na jednu ženu, tak v příštích 24 letech to na důchodový systém v České republice nebude mít prakticky žádný vliv. Nicméně jasně říkám, že na podporu rodin, rodičů, na prorodinnou politiku nemůže žádná vláda teď ani v budoucnu rezignovat. Je naším zájmem, je naším národním zájmem podporovat rodiny, rodiče v tom, abychom jim odstraňovali bariéry, podporovali je v rodičovství, podporovali je jak z pohledu ekonomických příjmových nástrojů, tak i z pohledu ostatních bariér, které před nimi jsou.
Druhý klíčový aspekt, který tady před námi je a před kterým také nelze zavírat oči, je výrazná změna v tom, jak dlouho studujeme a kdy přicházíme na pracovní trh. Je dobré se na to podívat zase v řeči konkrétních čísel. Když se podíváme na rok 1993, tak ve věku 15 až 19 let bylo ekonomicky aktivních 36 % všech mladých lidí, to znamená, do 19 let 36 % lidí už pracovalo. V roce 2023 ve stejné skupině pouze 6 % pracovalo. Když se podíváme na skupinu 20 až 24 let, tak v roce 1993 70 % z této skupiny pracovalo. Když se podíváme na stav v roce 2023, 45 % lidí v této skupině pracovalo. ***
