(14.50 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
To znamená, výrazně, a to je opravdu v letech, ne v měsících, v letech se nám posunuje doba studia a to, kdy přicházíme na náš pracovní trh. Zase naprosto laicky, když se podíváme na to, kdy naši dědové, tátové přicházeli do práce a kdy přicházíme my a kdy přicházejí naše děti, každý myslím ve svém okolí vidíme ten posun.
Poslední neoddiskutovatelný fakt je to, že se nám opravdu prokazatelně prodlužuje průměrná délka života jak u mužů, tak u žen. Ano, ženy statisticky žijí výrazně déle, muži se dožívají nižšího věku, nicméně tady ta průměrná hodnota se výrazně posune nahoru, z čehož na jedné straně se každý můžeme těšit, že naše předpokládaná doba dožití bude delší než pro naše prarodiče, rodiče, ale zároveň je to velká výzva pro důchodový systém.
Tyto tři základní klíčové vstupy jsou, myslím si, pro racionálně, rozumně uvažujícího člověka důvodem k tomu, aby se zamyslel a řekl si, ten důchodový systém, průběžný systém, vyžaduje změny tak, abychom byli schopni za prvé zabezpečit důstojné důchody všem starobním důchodcům, všem těm, kteří jsou v tom systému dnes jako starobní důchodci, všem těm, kteří jednou se těmi starobními důchodci stanou, tedy dětem i vnoučatům těch současných důchodců.
Co si myslím, že je nutné připomenout, a myslím, že je namístě, abych to tady zmínil - nikdo si na důchod nešetříme. Máme průběžný systém, šetříme si jedině v případě, že si někdo v rámci třetího pilíře nebo nějakým individuálním způsobem odkládá peníze. Ale z pohledu toho, že odvádíme pojistné na sociální a důchodové pojištění, to není, že šetříme na svůj důchod. To je to, že z těchto peněz příští měsíc stát vyplácí důchody těch, kteří v důchodu jsou, tedy našich rodičů a prarodičů. Proto je to systém průběžný, proto je to vlastně sdílená solidarita. A máme vlastně z pohledu tohoto systému dvě klíčové úlohy: pracovat, odvádět pojistné, abychom byli schopni zabezpečit důchody našich rodičů a prarodičů, a vychovat za sebe budoucí generaci, která bude schopná zabezpečit naše důchody, až my jednou budeme v důchodovém věku.
To jsou základní vstupní neoddiskutovatelná fakta, která nás vedou do situace, kdy kdybychom byli jako vláda vládou těch, kteří hledají jednoduchá řešení, kterým nejde o to, co bude za 10, 15, 20, 30 let, kdybychom chtěli dělat opravdu jenom líbivou politiku, tak tady dneska nestojíme, poslední dva roky jsme nepřipravovali důchodovou reformu a řekneme "je to v pořádku, teď nemusíme nic řešit, teď to ještě zvládneme" - a problém přihodíme na někoho, ať si to vyřeší za 5, 10, 15, 20 let. Ale to už se tady stalo v posledních 20 letech opakovaně. Že prostě nebyla vůle, nebyla odvaha, nebyl konsenzus pustit se do toho, aby se důchodová reforma průběžného pilíře opravdu zrealizovala. I když je to téma složité, není úplně jednoduché, politicky není příjemné. Ale pokud myslím opravdu vážně to, že chceme zvládnout, zabezpečit důstojné a férové důchody pro naše důchodce, kteří jsou v tom důchodovém systému teď, ale i pro jejich budoucí generace, které přijdou po nich, tak tu důchodovou reformu je potřeba udělat. Ostatně víc než 70 % lidí v naší společnosti jasně říká, že důchodová reforma je potřeba a že očekává od této vlády, že důchodovou reformu udělá.
Já si tady dovolím reagovat na to, co zaznívá v té veřejné debatě, a i dnes to tady můj předřečník Andrej Babiš několikrát řekl. Že by dokázal zabezpečit i z jiných zdrojů, jinými příjmy to, že by se to zvládlo a že by vlastně důchodová reforma nebyla. Odhlédnu od toho, že několikrát, když byl ministr financí i premiér, jasně říkal, že důchodovou reformu je nutné udělat. Napsal to do programového prohlášení vlády, své vlády. A pamatuju si, když stál tady jako ministr financí, kdy jsme byli ještě tehdy vládní kolegové v roce 2014, tak tehdy, myslím si, že na nějaké dotazy, tuším, že to bylo ze strany někoho z ODS, říkal, že on důchodovou reformu má v tašce a že ji v nejbližších měsících představí. Já se teď nechci pouštět rétoricky do toho, co kdo kdy jak přesně řekl, ale já to jenom říkám jako připomínku toho, že pokud je člověk v roli odpovědného vládního politika, tak rozhodně nemůže utíkat před tím, že důchodovou reformu je prostě nutné udělat. A když se podíváme na tu argumentaci, tak říkat, že to zabezpečíme nějakými jinými příjmy, není prostě reálná a odpovědná argumentace.
Když se podíváme na ten opravdu velmi precizně predikovatelný deficit v tom systému, který už teď máme a který bude narůstat po roce 2030 proto, protože ty silné ročníky začnou odcházet do důchodu a budou chybět na trhu práce a budou očekávat právě zabezpečení ve svých důchodech. Tak když se na to podíváme tou optikou, co by případně přineslo to zvýšení daní. Tak já jenom připomenu, že celý výnos DPH za ten loňský rok je 567 miliard korun. To znamená, jestliže se bavíme, že v roce 2050, kdy budeme v tom největším deficitu ročním kolem 350 miliard korun, tak si odpovězme reálně, co by to muselo být za masivní zvýšení daní, abychom takovýto deficit dokázali vykompenzovat z příjmů daní. Když vezmeme loňský deficit 73 miliard korun, tak se tady bavíme o částce, která přesahuje polovinu výnosu, celého výnosu daně z DPH, nebo o částce, která dosahuje skoro celkového výběru daně z příjmu právnických osob. To nejsou jednotky miliard, to jsou stovky miliard korun.
A také je potřeba si uvědomit to, že pro ty budoucí příchozí do toho důchodového systému, kterých bude opravdu velmi rychle přibývat, budeme potřebovat zabezpečit kvalitní zdravotní a kvalitní sociální služby. A to budou budoucí výdaje tohoto státu, které budeme muset pokrýt. Kdokoliv v budoucnu je bude muset pokrýt, aby o tyto lidi bylo důstojně a dobře postaráno. A to bude znamenat další nutné výdaje z veřejného státního rozpočtu. A to budou výdaje zase opět v desítkách miliard korun ročně. Takže to jsou další výdaje, které nás v souvislosti se stárnutím populace, s tím demografickým vývojem, prostě neúprosně čekají a které je namístě, abychom tady zmínili, abychom se o nich bavili a hledali další řešení, jakým způsobem se vypořádat i s tímto. A říkat, že to vyřešíme nějakým zavedením, znovuzavedením EET... Pan poslanec Babiš tady říkal, že EET z jeho pohledu přineslo 15 až 20 miliard korun, tak jsem tady řekl částky, které jsou násobně větší, řádově větší, s jednou nulou větší, minimálně. To znamená, ani tyto věci by prostě nestačily na to, abychom vyřešili problém, který, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, nejde vyřešit jinak než reformou průběžného pilíře.
Když se podívám na ty jednotlivé, konkrétní parametry, které reforma přináší, tak chci tady jasně deklarovat a říct, že tato reforma poprvé historicky do důchodového průběžného systému přináší významné rodinné prvky. Prorodinné prvky. Ocenění rodičů za to, že vychovávají děti, že věnují čas výchově dětí v době rodičovské. Proto zavádíme rodinný vyměřovací základ, který odstraňuje ten pay gap, který vzniká ve výši důchodů mužů a žen, protože ten dosavadní systém, dokud jsme nezavedli výchovné, tak ty ženy, naše maminky, naše babičky, systémově trestal. A výchovné řeší důsledky. To řeší důsledky pro tuto generaci našich maminek, našich babiček, proto výchovné, které měsíčně zvyšuje důchod za vychované dítě o 500 korun.
Nicméně pokud chceme řešit tu příčinu, kde nám vzniká ten problém, tak je to odstranění toho momentu, kdy rodič se stará o své dítě, maminka se stará o své dítě, přichází o část kariéry, přichází o část výdělku, a nahradit to tím rodinným vyměřovacím základem, který tu dobu péče o dítě ocení hodnotou průměrné mzdy v tom daném roce. Anebo pokud ta maminka předtím nebo i v průběhu nebo poté vydělávala víc, tak tou částkou, která pro tu maminku, pro toho rodiče bude prostě výhodnější. To je první obrovská změna, která vlastně napravuje v tom systému obrovskou nespravedlnost. Dnes se ten systém choval tak, že vás vlastně oceňoval pouze za to, kolik jste vydělali, jak dlouho jste pracovali. S tímto prvkem, rodinným vyměřovacím základem, ten systém bude oceňovat i to, že vychováváte děti, věnujete jim čas. ***
