(16.20 hodin)
(pokračuje Michael Kohajda)
Další fakt, který ovlivňuje demografii, je, že se lidé dožívají průměrně delšího věku. Když se podíváme, tak za posledních sto let se naděje na dožití posunula průměrně 70 let u mužů a 70 let u žen z těchto hodnot na 78 let u mužů a 83 let u žen. Od začátku 90. let se začaly naděje dožití zvyšovat rychleji a samozřejmě je to vlivem zejména lepší lékařské péče a zdravějšího životního stylu. Drobný pokles této naděje dožití samozřejmě způsobila pandemie covidu-19, nicméně v následujících letech, v současnosti se již ta úroveň opět vrací na původní čísla a začíná tedy růst.
Pokud se lidé stále dožívají vyššího věku, tak je potřeba diskutovat, zda právě i průměrná doba v důchodu má být řešena, zda si můžeme dovolit financovat delší dobu pobytu v důchodu, nebo zda musíme posunout dobu odchodu do důchodu na pozdější věk.
Dalším faktem je, že v současnosti i lidé mladí začínají být ekonomicky aktivní v pozdějším věku. To tady zmínila i paní předsedkyně Schillerová. Sice neexistuje nějaký obecně daný průzkum, kdy nastupujeme do prvního zaměstnání, protože můžeme mít různé brigády, zkrácené úvazky mladých, nějaké letní krátkodobé práce, nicméně je potřeba se podívat, že zejména ve skupině osob mezi 20 a 24 lety od 90. let se zásadně změnil podíl těch, kteří pracují. Když se podívám na ta konkrétní čísla, tak v roce 1993 pracovalo 66 (%) všech těchto osob, v roce 2022 už jenom 46,5 % těchto osob v kohortě 2024. Samozřejmě tento vývoj je i u mladších lidí v kohortě mezi 15. a 19. rokem, tak v 90. letech pracovalo přes 30 % osob, nyní je to pod 10 %.
Když se podíváme na budoucí projekce, tak Český statistický úřad říká, že počet obyvatel České republiky, pokud nebude nějaká zásadnější migrační vlna, bude mírně klesat, s tím, že v tom roce 2050, o kterém se bavíme, by to mělo být 10,7 milionu obyvatel. A co je ale zásadní v rámci tohoto vývoje, dojde k výraznému nárůstu podílu seniorů a poklesu podílu obyvatel v produktivním věku. Z tohoto důvodu je potřeba právě dbát na ta opatření, jak budeme reagovat na tyto demografické změny. Jedním ze základních opatření je samozřejmě změna v důchodovém systému, která musí reagovat na rostoucí počet důchodců. Další je tomuto rostoucímu počtu starších osob zajistit dostatečnou a kvalitní zdravotní péči. Ale je samozřejmě i potřeba řešit aktivně otázky migrace a zapojení legálních migrantů do pracovního procesu.
Co se týká vývoje porodnosti, tak tady bych to jenom krátce shrnul, že samozřejmě od těch 80. let, kdy byla poměrně vysoká porodnost, a musíme připustit, že to bylo dáno také pronatalitní politikou tehdejší vlády, tak od té doby porodnost mírně klesá. Samozřejmě velká změna se odehrála po roce 1989, kdy se do jisté míry změnily priority občanů, kdy se změnilo celé sociální a ekonomické podhoubí České republiky. Pro nás nejlepší bylo období po roku 2000, kdy začala porodnost opět růst, což bylo jednak dáno stabilizací ekonomických poměrů, ale také prodloužením mateřské a rodičovské dovolené a obecně zlepšující se životní úrovní. Nejlepší situace byla po roku 2010, kdy se zase zvyšovala, i když mírně, porodnost, a to bylo zejména zásadním demografickým faktorem, že do reprodukčního věku vstoupila početná generace osob narozených v 70. letech, takzvané Husákovy děti. Po roce 2020 naopak porodnost klesá a to je samozřejmě dáno tím, že právě ta silná populační vlna stárne a má méně dětí.
Teď jak na tu demografii reagovat? Já ve veřejném prostoru slyším, a je to slyšet i tady, že důchodová reforma není potřeba, že stávající systém je udržitelný. Tady je potřeba říci, že stávající systém, tak jak ho máme nastavený, udržitelný prostě není. Populace evidentně stárne, rodí se evidentně méně dětí, lidé evidentně nastupují později do práce a samozřejmě relativně brzy do důchodu vstoupí i silné ročníky Husákových dětí. Jak už jsem říkal, v roce 2050 by byl vztah, nebo odhadujeme ten vztah mezi jedním seniorem 65+ a ekonomicky aktivními osobami na 1:2 z dnešního stavu 1:3,5.
Dalším argumentem bývá, že je potřeba zásadně zvýšit porodnost. To je určitě pravda, je potřeba podporovat porodnost a myslím si, že se to dá dělat mnoha prorodinnými opatřeními. Je potřeba zmínit, když tady vidím pana ministra, že prosadil svůj návrh na navýšení rodičáku. Ale ta porodnost přece není něco, co bychom mohli změnit z roku na rok, co bychom mohli změnit nějakým mávnutím kouzelného proutku. I narůstající porodnost nám problém s fungujícím důchodovým systémem vyřeší možná za 20, 25, 30 roků, až ty děti, které teď se rodí, vstoupí do systému a stanou se poplatníky pojistného. Dnešní stav tak zásadně ovlivňuje zejména propad porodnosti v 90. letech.
Co se týká důchodového účtu, tak samozřejmě po roce 1989 tady nastaly zásadní změny, které se týkaly relativní modernizace důchodového systému, a samozřejmě rostly jak příjmy, tak výdaje důchodového systému. Zase podstatná změna je od roku 2010, kdy se nám začalo zásadně projevovat to, jak je demografie nastavena, to znamená zejména stárnutí populace.
Je důležité říct, a už to tady taky dnes zaznělo, že ten současný důchodový systém je důchodový systém průběžný. To znamená, co tam aktuálně natéká na straně příjmové, tak i aktuálně odtéká na straně výdajové. Ty příjmy samozřejmě jsou generovány zejména z pojistného na sociální zabezpečení placeného jak zaměstnanci, tak osobami samostatně výdělečně činnými, tak zaměstnavateli. Výdaje na té straně druhé samozřejmě jsou tvořeny zejména starobními důchody, ale v další řadě i invalidními a vdovskými a vdoveckými či sirotčími důchody jako nejmenší položkou.
Důležitá pro nás je ale dlouhodobá udržitelnost toho systému. To je největší výzva, kterou důchodový systém aktuálně má, které čelí. Stárnutí populace totiž jednoznačně znamená, že počet důchodů roste, zatímco počet pracujících se snižuje. A jsou to právě samozřejmě pracující, kteří do důchodového systému přispívají. Když se podíváme na nějaké projekce a predikce důchodového systému, je potřeba shrnout, že samozřejmě populace České republiky bude i dále stárnout. Zvýší se tím tlak na důchodový systém. Jak jsem již uvedl, v roce 2050 se předpokládá, že ze současných cirka 20 % osob nad 65 roků věku se stane cirka 30 %.
Je důležité, že i ekonomické faktory, které se nám zdají příznivé, a také často slýcháme, že vlastně důležité je mít pouze ekonomický růst, tak ten ekonomický růst samozřejmě není něco, co je navždy trvalé, to vidíme na běžných ekonomických cyklech, a je to také něco, co je zásadně a může být ovlivněno, a bývá, a vidíme to i v posledních letech, vnějšími vlivy, jako je aktuálně válka na Ukrajině, jako byla třeba pandemie covidu. ***
