(16.30 hodin)
(pokračuje Michael Kohajda)
Jaké je vlastně řešení těchto projekcí, predikcí? Když se podíváme, tak jsou to vlastně tři možnosti - zvýšení věku odchodu do důchodu, zvýšení pojistného placeného do důchodového systému nebo nalezení nového zdroje financování. To znamená, zvýšení nějaké jiné daně anebo samozřejmě nežádoucí snížení průměrného důchodu do budoucna.
Když se podívám zase na ta tvrzení, která zaznívají ve veřejném prostoru, tak jsem si mohl přečíst, že skutečně v zahraničí vydávají na důchody více. Já jsem se zase díval do aktuálních hodnot. Dnes Česká republika vydává na důchody cirka 8 % hrubého domácího produktu, čímž je mírně pod průměrem zemí OECD. Je ale potřeba se podívat, že jakmile právě do důchodového věku nastoupí Husákovy děti, ta velmi silná část populace, tak při současném nastavení důchodového systému by to vystoupilo na cirka 11,5 % hrubého domácího produktu. Ale tady je potřeba do té debaty říci, že musíme také srovnávat srovnatelné, že nemůžeme srovnávat hrušky a jablka. Je potřeba sledovat několik základních parametrů: úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči všem veřejným výdajům, úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči hrubému domácímu produktu té které země, zda se z vyplaceného důchodu platí nějaká příjmová daň nebo zda se z vyplaceného důchodu platí nějaké pojistné, například do sociálního systému, do důchodového systému.
Já jsem se při tom porovnání podíval na zemi, kterou považuji za extrémně rozvinutou ekonomicky, sociálně, obecně lidsky, a za zemi, která je podle mého pro většinu světa vzorem určitě sociálně orientované země. Vzal jsem si na srovnání za příklad Švédsko. Když jsem se podíval na data, která mi byla dostupná, a porovnával jsem je, tak úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči celkovým veřejným výdajům v České republice je 19,2 % - uvádím srovnatelný rok - a ve Švédsku 14,2 %. Úroveň podílu veřejných výdajů určených na důchody vůči hrubému domácímu produktu je 7,9 %, ve Švédsku 7,0 %.
To, zda se platí nějaká daň, to znamená nějaká příjmová daň, z obdrženého důchodu, tak v České republice se neplatí. To znamená, důchod je čistým příjmem toho seniora. Ve Švédsku se taková daň platí. To znamená, z důchodu, který přijme, zase zaplatí státu daň a tato částka se vrátí do veřejných rozpočtů. Když porovnáme odvody na veřejné pojistné, tak v České republice ani ve Švédsku se neplatí odvod, ale jsou západoevropské země, které důchod kromě toho, že ho podrobí dani příjmové, tak ho podrobí i veřejnému pojistnému. Tady je tedy potřeba vždy, když srovnáváme, se podívat také na to, jestli mluvíme o čistém nebo o hrubém příjmu toho konkrétního průměrného důchodce.
Já tady neříkám ta čísla proto, že jsem si zrovna vypíchl jednu zemi, i když podle mého je to velmi sociálně orientovaná země, ale jenom chci ukázat všem občanům, že je potřeba skutečně poslouchat a srovnávat srovnatelná čísla. Jestliže někdo vytáhne, že něco je pět, a my to máme čtyři, tak sice může říct, že v zahraničí jsou na tom lépe, ale když se podíváme, zda se například právě na to neaplikuje daň nebo nějaké pojistné, tak můžeme vidět, že pak v tom čistém ve skutečnosti u nás máme lepší hodnotu než v zahraničí.
Co se týká těch veřejných prohlášení, zaslechl jsem také, že vláda chystá snižování důchodů. To samozřejmě není nominálně pravda. Ty nové důchody - jak jsem poslouchal, i pan premiér to na začátku říkal - důchody nastupujících důchodců stále budou růst. Stejně tak důchody těch stávajících důchodců, kterých se ta důchodová reforma samozřejmě nijak nedotkne. Ale předpokládám, že to tady každý ví a že mluvíme skutečně jenom o těch budoucích důchodcích. V následujících deseti letech je odhad, že by se průměrný důchod, který dnes atakuje hranici 21 000 korun, měl navýšit o téměř jednu polovinu na 31 000 korun. Já nechci říkat, že máme starobní důchody nějak extrémně vysoké, ale máme je rozumně vysoké, tak, jak si to Česká republika ze státního rozpočtu může dovolit.
Dneska jsem slyšel další argument, že cestou je takzvaný druhý pilíř důchodového systému. Říkala to i moje předřečnice, paní předsedkyně Schillerová, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Je to zajímavé, ale bohužel jsme zatím neslyšeli žádné konkrétní návrhy. Nicméně musím říct, že trošku pojmoslovně se vylučuje to, co tady zaznělo. Systémově druhý pilíř důchodového systému je pilíř povinný. Je to povinné soukromé spoření. První pilíř je ten veřejný povinný, druhý je povinný soukromý, třetí je dobrovolný soukromý. To znamená, pokud někdo říká, že tady chce zavést druhý pilíř, říká, že povinně si každý člověk bude muset spořit, že povinně bude odvádět určitý podíl ze svého příjmu do nějakého rozpočtu. Nebude to sice rozpočet veřejný, ale bude to rozpočet nějakých soukromých subjektů, kde se ty peníze budou hromadit a možná zhodnocovat, ale možná také ne. Každopádně pokud někdo říká, že tady zavede dobrovolný druhý pilíř důchodového systému, pojmoslovně říká nesmysl.
Pokud chceme podpořit dobrovolné spoření našich občanů, tak je potřeba pracovat na další modernizaci třetího pilíře. Za této vlády prošla celým legislativním procesem a od začátku tohoto kalendářního roku je účinná právní úprava dlouhodobého investičního produktu. To znamená velmi kreativního způsobu, jak si spořit na postproduktivní věk. Vedle toho máme důchodové spoření nebo to předcházející penzijní připojištění. To znamená, všichni lidé, kteří si chtějí spořit, tak si spořit na postproduktivní věk mohou.
Co se týká podpory tohoto spoření z veřejných zdrojů, tak musíme říct, že i v posledních měsících jsme udělali zásadní změny, že občané si mohou spořit až do 48 000 korun, co se týká daňové podpory, že zůstává podpora penzijního připojištění přímá a že samozřejmě stejně také zůstává podpora z hlediska zaměstnavatelů a toho, že ty výdaje, které jsou dány konkrétnímu zaměstnanci na některý z typů spoření, jsou výdaje, které se mu nedaní ani nezpojistňují. Taková podpora je podpora obvyklá v moderních ekonomikách, v moderních západních zemích. Myslím si, že tato podpora, kterou jsme zvýšili v posledních měsících, je rozumná a dostatečná. Na co bychom se měli v tom třetím pilíři zaměřit, je modernizace některých produktů a zejména jejich vzájemná prostupnost, ale myslím, že za dvaapůl roku a o něco více této vlády se i v třetím pilíři učinilo mnoho dobrého.
Na závěr svého vystoupení bych chtěl shrnout podle mého nějaké důvody důchodové reformy na nutnost, proč se zde tento materiál dnes projednává. Správně bychom si totiž v dnešní době, kdy máme minimální nezaměstnanost, která je dlouhodobě jedna z nejnižších v zemích Evropské unie, kdy máme mezi pracujícími extrémně silný ročník lidí, kteří se narodili v 70. letech, měli tvořit rezervy v rámci důchodového systému. To se ale neděje. I v minulém roce a bude to tak určitě i v tomto roce se deficit důchodového systému bude rovnat cirka 1 % hrubého domácího produktu. ***
