To bylo asi tak shrnutí důchodové reformy z mého pohledu v prvním čtení. My jsme připraveni s panem ministrem Jurečkou spolupracovat i dál. Chceme dokázat, že i SPD je konstruktivní strana, konstruktivní hnutí, s tím, že máme odborníky, jsme odborně kompetentní k tomu, abychom mohli dávat pozměňovací návrhy, příspěvky a připomínky k tomu, aby se tato reforma nereforma aspoň trochu pro ty důchodce i budoucí vylepšila. Takže to je z mé strany všechno.

Jenom na závěr zopakuji to nejdůležitější. Pokud zůstanou ty dvě věci, o kterých jsem mluvil, zvyšování věku do důchodu a snižování reálného důchodu od roku 2026, hnutí SPD pro tuto reformu nereformu nezvedne ruku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji vám. Nyní pan předseda Jakub Michálek. Máte slovo.

Poslanec Jakub Michálek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, milí občané, chtěl bych poděkovat naší vládě, že předložila tento odvážný návrh, a mám velkou radost, že se konečně dostáváme k tomu, abychom ho tady v Poslanecké sněmovně debatovali. Myslím si, že to je jeden z nejdůležitějších návrhů v našem volebním období.

Pouze stručně připomenu, co jsou ty nejdůležitější důvody, proč musíme přistoupit k důchodové reformě. Protože se nám mění demografie takovým způsobem, že zatímco dřív na jednoho seniora připadalo nějakých 5 pracujících, dneska je to 2,7 a za třicet let to bude ještě o jednoho méně, 1,7 pracujícího na jednoho seniora. Takže to jsou neúprosné počty. Pokud neprovedeme žádné změny, tak samozřejmě to bude znamenat, že se tady nahromadí obrovský deficit, který potáhneme ve státním rozpočtu, asi 400 miliard korun ročně, což uvádí předseda nezávislé Národní rozpočtové rady, 300 až 400 miliard korun. Samozřejmě během té doby to může ovlivnit spousta faktorů. Ale to je současná predikce, kterou si myslím, že nemá smysl zpochybňovat. A když se podíváme, jak takovouhle dramatickou situaci nahromaděného deficitu řešily jiné státy, které se dostaly do takové nepříznivé situace, tak třeba Řecko po finanční krizi muselo sesekat důchody o jednu třetinu. A to je to, čeho se chceme vyvarovat. My nechceme, abychom museli nakonec sesekávat důchody všech občanů, naopak si myslíme, že cílem důchodové reformy je důchody zachovat, abychom se vyhnuli tomuto poklesu.

Vládní plán vychází ze základního principu, který si myslím, že je správný, že každý v každé generaci má právo na důstojný důchod, týká se to všech generací, ale současně kromě toho práva má taky i určitou povinnost: každá generace má přispět na důchodovou reformu. To je podle mě základní logika, která je spravedlivá. Když má někdo práva, tak má i povinnosti. A myslím si, že v řadě případů už tam odpracováno je. Odpracováno mají podle mě senioři. Senioři už na důchodovou reformu přispěli. Přispěli tím, že jsme schválili pomalejší růst důchodů. Takže ti se nemusí už ničeho bát. Těch se tato důchodová reforma vůbec netýká. Ta důchodová reforma se týká padesátníků a mladších. Ti přispějí tím, že budou muset o něco později jít do důchodu. Já chápu, je to samozřejmě nepříjemné. Bude se to týkat i nás. Nikdo nevíme, jak na tom budeme. Ale nás mladších se to bude týkat ještě dvakrát více, protože kromě toho, že půjdeme později do důchodu, tak si budeme muset navíc ještě spořit a možná budeme mít taky větší daňovou zátěž. A taky budeme splácet ten dluh, protože před sebou budeme valit nějakých - dneska je to 72 miliard ročně. Ten dluh se bude zase o něco zvětšovat.

Ale na druhou stranu i přes tuto zátěž, jejíž obrovský díl ponese naše generace, tak si myslím, že je to stále daleko lepší představa, než že celý ten systém necháme běžet setrvačností a dostaneme ho do těch čísel 400 miliard ročně minus, anebo že bychom museli přistoupit k sesekávání všech důchodů. Takže myslím, že logika vládního plánu "každý chvilku tahá pilku" je vlastně velmi spravedlivá. A vychází z toho, že jak žijeme v rodinách, nežijeme tak, že bychom byli izolovaně od sebe, různé generace, scházíme se a máme se navzájem rádi, tak si uvědomujeme, že každý do toho musíme svým dílem přispět, protože jinak to fungovat nebude. Myslím si, že toto je takové solidární východisko a je daleko lepší než na tom stavět nějaký mezigenerační konflikt.

Samozřejmě novela obsahuje i další užitečné změny, jako jsou lepší podmínky pro pracující důchodce, úprava pravidel pro náročné profese, započítávání doktorského studia, které jsme jako Piráti chtěli, aby se do toho promítlo, nebo lepší řešení náhradní doby pro ženy na rodičovské. To určitě hodnotím velmi pozitivně, že se to do toho prosadilo. A musíme si říct, co je alternativou proti tomu, když neschválíme důchodovou reformu. Já samozřejmě chápu, že opozice tady vyčítá třeba panu premiérovi, že vydal nějaká prohlášení, že nechce zvyšovat odchod do důchodu. Samozřejmě nikdo nechce dělat tato opatření. To jsou opatření, která jsou nepříjemná zátěž. Ale i když je udělat nechceme, tak je udělat musíme. A připomeňme si, že ANO zase slibovalo důchodovou reformu. Takže ono občas to funguje "sliby chyby". Pojďme zpátky zase ke zdravému selskému rozumu, že zkrátka těch 300 až 400 miliard ročně budeme muset z něčeho zaplatit. Kroky, které uděláme, se musí dohromady složit tak, aby ten deficit nebyl takhle dramatický.

Zatím jsme bohužel neslyšeli konkrétní návrhy opozice. A já jsem to říkal i veřejně, že jsem připraven tady přespávat pár dnů, pokud je to cenou za to, že opozice nám sdělí svoje plány. Protože úkolem opozice není jenom kritizovat, ale měla by taky přispět ke společnému řešení a říci, my bychom to udělali jinak. A zatímco jsme tady slyšeli z těch realistických slibů, když dám stranou věci, na kterých se shodneme a na kterých pracujeme, jako je snaha o hospodářský růst, tak jsme tady slyšeli, že místo důchodové reformy by bylo lepší jenom zavést EET a žádnou důchodovou reformu neudělat, od ANO, anebo že bychom měli vymáhat po Němcích reparace. Tak opravdu 400 miliard korun v reparacích ročně budeme vymáhat po Němcích? Jako že nám Němci zaplatí 400 miliard korun každý rok, aby sanovali naši důchodovou reformu, protože jsme nebyli schopni se sami o sebe postarat? No tak to jsou dost virtuální peníze. Myslím si, že opozice by se měla snažit a přijít s nějakým lepším plánem, realističtějším plánem, který se skutečně složí na těch 400 miliard korun, protože tohleto jsou buď peníze, které vůbec neexistují, anebo jsou v jednotkách miliard korun, takže přibližně tak stokrát méně, než bychom výhledově potřebovali.

Já vždycky říkám, že důchodová reforma, to je trochu jako návštěva zubaře. A v našem případě to znamená, že někdo kašlal na čištění zubů, když to řeknu podrobněji, mezizubních kartáčků, zubní nitě a tak dále, no a teď má paradentózu a hrozí mu, že zaplatí 120 000 za nové zuby. My se teď snažíme toto vyřešit. Ta návštěva zubaře, stejně tak i důchodová reforma, je sice chvilku nepříjemná, ale je nutná. (Tleská poslanec ANO Milan Brázdil.) Já děkuju, že opozice tleská. Beru to jako uznání toho, že důchodová reforma je nutná. Ostatně i vy jste to měli v programu. Ale taky je nutná ta průběžná péče, která půjde ruku v ruce s dopady na jednotlivé skupiny. Takže když tady srovnám ty recepty, které představila opozice, tak oproti návštěvě zubaře se zkaženými zuby ten recept opozice je, jako kdyby nám někdo tvrdil, že zkažené zuby vyřešíme žvýkačkou anebo že nám ty nové zuby zaplatí náš soused. To jsou všechno scénáře, které vůbec fungovat nebudou. Tak pojďme to řešit raději vážně.

Jako Piráti bychom chtěli jít ještě dále, pokud jde o některé části důchodové reformy. Neměli bychom například zapomínat na to, že kvůli mimořádným valorizacím náš důchodový systém je zbytečně nákladný a že vyplácíme jednotky miliard korun každý rok zbytečně a podle mě i nespravedlivě, protože lidé, kteří pracují déle a odvedli více peněz, v důsledku tohoto renoncu, který je v důchodovém systému, tak dneska dostávají méně peněz, než dostávají ti, kteří získali peníze na mimořádných valorizacích. To je podle mě jako velké neštěstí, které se tady přihodilo. My ho napravujeme do budoucna. Ale současně si myslím, že i ta nespravedlnost, která už vznikla, by měla být časem zahlazena, že by tam mělo dojít k nějakému protnutí, aby se skutečně tato nespravedlnost narovnala tak, že by se třeba zpomalilo valorizační tempo u důchodů, které nabobtnaly v důsledku mimořádné valorizace, a naopak by se zvýšila a zrychlila valorizace u těch zbylých důchodů o něco málo, tak aby to přibližně vyšlo s nulovým dopadem na státní rozpočet. To by mi přišlo o něco spravedlivější, přece jen není žádný důvod, proč by člověk, který pracoval déle a odvedl více do důchodového systému, měl dostávat o 2 000 korun nižší důchod jenom kvůli tomu, že nevyužil tu nabídku předčasného důchodu. ***