(17.20 hodin)
(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)
Co jsme slíbili, tak plníme, tak to máme ve zvyku. A jako jediní za poslední desítky let přicházíme s reformou. Ta první, kterou prosadila vláda za účasti TOP 09, ODS a některých dalších, kteří už třeba ani dneska nejsou aktivní jako hnutí nebo strany v politice, tak byla bez náhrady Sobotkovou vládou zrušena. Nicméně, jak dobře víte, tak právě to, že byla bez náhrady zrušena, přineslo ten závažný a ožehavý problém.
My v tuto chvíli přicházíme s reformou, která má přinést udržitelnost a stabilitu systému nejenom důchodového a penzijního, ale celkově veřejných financí. Ono totiž všechno se vším souvisí. To, že více lidí bude v důchodovém věku, více lidí bude tedy z té starší generace, logicky znamená, že budou také více potřebovat čerpat zdravotní péči a také sociální služby a sociální pomoc. To je všechno na vrub státu, nebo z drtivé většiny na vrub státu. V našem státě jsme zvyklí na vysokou kvalitu těchto služeb, ale ty také něco stojí. A pokud tedy nebudeme reformovat penzijní systém a budeme spoléhat na to, jak tady někteří naznačují, že ekonomika stále jenom poroste, budeme skvěle vybírat daně, a tedy nebude nutné řešit důchodový systém, tak ho budeme jednou možná muset sanovat, nebo pokud bychom reformu nepřijali, museli bychom jej sanovat z jiných systémů. A pak si odpovězme - na vrub čeho by to šlo? Na vrub čeho by šlo to, že nenecháme určitou generaci nebo generace lidí padnout na dno? Šlo by to na vrub jiných služeb státu, kvality těchto služeb anebo třeba rozvoje naší země. To určitě připustit nechceme a věřím tomu, že to nechceme vůbec nikdo z nás, protože ve finále, na koho by to dopadlo nejvíc, by byli ti nejzranitelnější a nejslabší. A v tomhle já vnímám určitou asociálnost těch, kteří tvrdí, že lze všechno zvládnout, že se můžeme buď více zadlužit, ještě více platit tedy na úrocích a obsluze státního dluhu - připomínám, že v tomto roce je to bezmála 100 miliard korun, které tak už platíme - nebo že můžeme spoléhat na to, že zkrátka dáme méně peněz do infrastruktury, do školství, do sociální péče, do zdravotní péče a podobně. Nic takového připustit nechceme.
Já nechci, aby to vypadalo, že straším řeckým scénářem, ale připomeňme si, že se tam snížily penze - snížily penze o 40 %. To znamená, lidé přišli o 40 % svých penzí. Myslím si, že to si nikdo ani neumíme představit, že by k něčemu takovému muselo dojít. Pokud nebudeme dělat vůbec nic, tak se dočkáme toho, že budeme v problémech.
My máme na principech důchodové reformy samozřejmě jednoznačnou shodu v koalici a podobně se vyjadřují i významní ekonomové. Ti všichni zcela jednoznačně také podporují to, abychom systém reformovali. Po zatažení za záchrannou brzdu v podobě úpravy valorizací a předčasných důchodů jsme na tom sice o trochu lépe, ale tyto kroky samy o sobě by nestačily. Proto je nutná reforma jako taková.
Naše novela z října minulého roku napravila chyby minulosti, kdy mimořádná valorizace přidávala nejméně těm, kdo pobírají nízký důchod, a naopak nejvíce přidáváno dostávali ti, jejichž důchod je vysoký, nicméně to bylo zcela proti systému mimořádné valorizace, kdy my se musíme postarat zejména o ty, jejichž příjem vlivem inflace přestává stačit k důstojnému žití. Jak už tady zaznělo, naše penze v současné době, náš penzijní systém je tedy průběžný a ti stávající penzisté mají důchody rekordně vysoké v absolutní částce. Důvodem změn, které jsme museli přijmout co nejdříve, byly nejen značné negativní dopady nárůstu předčasných důchodů a mimořádných valorizací důchodů na státní rozpočet, ale i nevýhodnost předčasných důchodů pro samotné důchodce. To jsou však věci, které si jenom opakujeme z minulosti. Teď se pojďme podívat na to, co přináší právě projednávaná novela.
Po vypořádání připomínek jsme na vládě schválili kompletní opatření reformy, tak jak jsme slíbili, a přináší tyto změny. Jsou to stabilizační opatření, kde nejčastěji diskutovaná je hranice odchodu do důchodu, která bude ale navázána na dobu dožití. Už to tady bylo mnohokrát řečeno, 21,5 roku, s tím, že zůstává na stejné úrovni právě i pro ty budoucí penzisty. Co si však myslím, že není fér, že tady často zaznívá i ve veřejné debatě, a teď mám na mysli i v médiích, taková ta hypotetická situace, v kolika letech půjdou do důchodu ročníky 2000 a podobné, když jsou to dnes často teprve vysokoškoláci. V tomto případě je potřeba říci, že v reformě, tak jak ji máme všichni před sebou, se bavíme o věku odchodu do důchodu pro ročníky 1972 a starší, a tedy že tady se bavíme v případě mladších o hodně hypotetických situacích.
Posun věku odchodu do důchodu samozřejmě chápu, že není populární věc, samozřejmě že nikoho z nás netěší, že je to nutné, ale pojďme si říci, že v OECD, což je, myslím si, nejlepší možné srovnání, máme v současné době průměrný skutečný věk odchodu do důchodu pod průměrem. To znamená, Česká republika je pod průměrem věku odchodu do důchodu zemí OECD. A ze současné zprávy OECD také vyplývá, že více než v polovině států se zvyšuje věk odchodu do důchodu, a to i přesto, že my jej zvýšíme, tak náš bude nízko oproti průměru i po tom navýšení. A já připomínám, že bývalá ministryně financí paní Schillerová právě od OECD chtěla napsat důchodovou reformu. Takže tady zmiňuju tuto organizaci ne úplně náhodou. Tehdy se paní tehdejší ministryně zaklínala právě touto organizací, tak je potřeba si tato fakta dát na stůl.
Další reformní krok je postupná úprava směřující k udržitelnému růstu nově přiznávaných důchodů a přizpůsobujeme je samozřejmě stárnutí společnosti. Procento za pojištění se sníží z 1,5 na 1,45 % pro důchody přiznané v roce 2035 a později.
Další opatření jsou z té kategorie rodinných. A mě velmi těší, že docházíme k tomu, že se nahradí výchovné u prvního a druhého vychovaného dítěte rodinným vyměřovacím základem, což je systémovější krok, než byla ta pětistovka za vychované dítě, kterou máme v systému dnes. Také zavedení rodinného vyměřovacího základu pro ocenění doby péče o osoby závislé na péči. A co je pro TOP 09 také jeden z těch klíčových kroků celé reformy, který jsme hodně prosazovali, je dobrovolné sdílení vyměřovacích základů manželů. Opět, pomáháme tím zejména často v těch manželstvích ženám, které mají právě vlivem toho, že pečovaly o děti, obětovaly tomu část své kariéry delší období, tak jim pomáháme se vlastně vyrovnat v té penzi a je to velmi spravedlivé řešení.
Dále je tady také pro nás velmi důležitý krok, aspekt reformy, a to je hodnocení úspěšně dokončeného doktorského studia jako náhradní doby pojištění. Doktorandi určitě by měli touto formou být podpořeni. Pro TOP 09 jeden z klíčových kroků.
Prodloužení lhůty pro obnovu nároku na vdovský nebo vdovecký důchod z dvou let na pět let. Opět velmi pozitivní krok.
A pak jsou tu opatření cílená na zranitelné skupiny. Jen poloviční krácení předčasného důchodu při získání 45 let pojištění, snížení věku potřebného pro vznik nároku na takzvaný odložený důchod a konečně zvýšení minimální procentní výměry u všech důchodců. Dřívější odchody do penze u náročných profesí, často velmi diskutované, nicméně je součást tohoto kroku. A opět zdůrazňuji, co je důležité pro TOP 09, že pracujícím seniorům zvýšíme jejich příjem. To je podpůrné opatření, které motivuje lidi k tomu, aby to nebylo takovým tím řezem, že ze sta procent na nulu. Když dosáhnu důchodového věku, okamžitě odcházím do penze, což je u nás ten nejčastější případ, ale aby třeba docházelo k tomu pozvolnému odchodu do důchodu, což může být i za využití částečných úvazků, které jsme už podpořili v tomto volebním období, na což si vzpomínám, že se nám z opozice osm let nedařilo prosadit, a tehdejší vláda nebo vlády na to neslyšely. Ale přesně toto jsou kroky, které jsou prospěšné pro budoucí seniory i pro celou společnost, protože pokud někdo i nadále chce pracovat, je zkušený, může předávat zkušenosti v rámci svého zaměstnání, ať už je to soukromý, nebo jiný sektor, a kdy vlastně dál pracuje, odvádí do toho systému, měli bychom takovéto lidi naopak motivovat. ***
