Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

Podle zprávy Národní rozpočtové rady z roku 2022 je podíl starobních důchodů k HDP 7,7 procenta a v nejobtížnějším období po roce 2058 to bude 11,5 procenta. Ale to už dnes, my se tady bavíme o roku 2058 - 11,5 procenta, ale už dnes tuto hranici dosahuje například Itálie, Rakousko a tak dále. Jen pár let poté se ale ukazuje, že ten podíl zase klesne. Předpokládá se na 10,5 procenta HDP. A to přesně jasně ukazuje, že důchody samy o sobě asi nebudou tím, co by mohlo rozvrátit veřejné finance.

Pojďme ale již k meritu věci, k té takzvané důchodové reformě, já bych řekla a říkám parametrickým změnám. Novela je vnitřně nekonzistentní. Jde o hodně narychlo spíchnutý koncept, který by potřeboval ještě hlubokou analýzu a opravu. A jak jsem už dnes jednou mluvila o tom, že pětikoalice jde tou nejjednodušší cestou, tak se to dnes opakuje, a Sněmovna, a viděli jsme to napevno zařazené hlasování, to prostě protlačí na sílu stůj co stůj. Domluva s opozicí by měla být pro vládu velmi důležitá, ale bohužel není. A je to jen vaše zodpovědnost, milá vládo. Pokud se totiž na parametrech opravdu nedohodneme, tak se pak v budoucnu nedivte, že ty vaše změny budeme měnit.

Vládní politici velmi často mluví také o tom, že důchodci se mají příliš dobře, že jejich údajný blahobyt ohrožuje finanční stabilitu této země, že právě kvůli nim se Česká republika zadlužuje a že valorizace a samotná výplata jejich penzí ohrožuje budoucnost našich vnoučat. To ale opět není pravda. Starší občané často čelí finančním obtížím a na rozdíl od aktivní populace mají domácnosti důchodců omezené možnosti generovat dodatečné příjmy. Snížení důchodů pouze přelije požadavky z důchodového systému na sociální pomoc. Pokud byste opravdu měli na srdci naše důchodce, tak byste reagovali na to, že čelili jedné z největších inflací vůbec, to znamená cena energií, samozřejmě cena léků, potravin a tak dále. My na rozdíl od vás jsme důchodcům pomáhali. Hnutí ANO prosadilo od roku 2018 automatické zvýšení důchodů o tisíc korun měsíčně pro lidi ve věku nad 85 let. Já sama jsem byla členkou vlády v době, kdy se muselo důchodcům pomoci extrémně. Šlo o dobu covidu, my jsme museli konat a důchodci nám dodnes děkují na našich setkáních, že jsme je při covidu nenechali padnout na dno. To vy, milá vládo, asi pravděpodobně na svých mítincích nikdy neuslyšíte, protože vy žádnou skutečnou pomoc pro důchodce neděláte.

Bohužel důchodci se vždy stávají jako prvním terčem pro vaše aktivity. Jedním z bodů, který máte ve svých změnách v důchodech, je zvýšení věku odchodu do důchodu. To je prosím něco, co jste slíbili, že neuděláte. Já opakuji znovu, a říkáme vám to tady všichni, slibovali jste, že to neuděláte. Opět se tedy ukázalo, že vláda pod vedením ODS nemluví pravdu. Nechci používat slovo lže. Stejně jako v roce 2011. Navíc se bude měnit i vypočítávání věku odchodu do důchodu. Lidé by se to měli dozvědět kolem padesátých narozenin. To jsou dvě věci, které jsou pro nás naprosto nepřekročitelné. Koalice tyto změny staví na delší době dožití. To ale neznamená, že někdo bude mít delší možnost pracovat. Doba dožití se prodlužuje. To ano. Ale důvodem je, že máme skvělé zdravotnictví, které nám prodlužuje dobu dožití, ale ne aktivní způsob života. Průměrná délka dožití ve zdraví je 61,6 let, to je o několik let méně, než vy plánujete. Co to tedy vlastně bude znamenat? Poslední roky v práci budou pro řadu lidí před důchodem extrémně náročné. A možná si z tohoto odnesou něco mnohem horšího než jen odchod z práce.

Vláda si prostě řekla, že důchodce postaví na druhou kolej, že důchodci nejsou jejich voliči, tak se bude zaměřovat na mladé, že se bude zaměřovat na to, aby se zvýšila porodnost. Za mě dobrý plán. Určitě. Škoda, že ani toto se vládě nepovedlo, protože Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením pana ministra Jurečky dělá kroky tak zmateně, že to ani není možné. Pan ministr svými návrhy nemotivuje, ale především některé skupiny štve doslova proti sobě. Stalo se to nedávno, když sice oznámil, že chce zvýšit slevy na dítě a snížit daňové odvody, zároveň ale pan ministr oznámil, že chce u bezdětných vyšší odvody na důchod. Co toto má být? Chcete trestat někoho za to, že nemůže mít děti? Nebo že o své vlastní vůli, svobodně se rozhodl, že ty děti mít nechce?

Já musím říci, že se to nelíbí nejenom mně, ale musím tady odcitovat, že se to nelíbí ani některým vládním kolegům. A já jim tady poděkuju i do vašich vládních koaličních řad, protože například se velmi proti tomu ohradila paní poslankyně Urbanová z hnutí STAN. Cituji: "Jděte s tím upravováním chování druhých někam, kde jsou na to zvědaví." Paní poslankyně Martina Ochodnická z TOP 09: "Tato vláda schvaluje nástroje, které pomáhají rodičům. Ale rozhodně bychom neměli ve snaze navýšit porodnost sklouznout k trestání těch, kteří se nemohou nebo nechtějí rodiči stát." No a jako poslední citace pana ministra Bartoše z Pirátů, ten řekl také jasné ne: "Jde o trestání bezdětných. Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří děti nemohou mít nebo nechtějí, a stát by neměl do jejich rozhodnutí mluvit. Na vládě to samozřejmě budeme řešit a uděláme všechno pro to, aby tento nápad zůstal u ledu v archivu našich lidoveckých kolegů, protože na svobodu volby se nesahá." I na tomto příkladu se ukazuje, že vládní strany prostě konají a nejednají ani mezi sebou, natož v rámci opozice. Prostě se nejedná. A já nerozumím tomu, když je to tak vážné téma, proč tomu tak je. Nejen tímto návrhem lidovců, ale také těmi parametrickými změnami totiž hodila přes palubu mladší a střední generaci a pan ministr Jurečka evidentně doufá, že tento problém za něj vyřeší někdo jiný.

Důchod by měl být časem, kdy si užíváte života, rozmazlujete svá vnoučata, mnohdy i pravnoučata, a neměl by to být čas, který budete trávit u pásu nebo ve fabrice a bát se, že si těch radostí možná také už nikdy neužijete. Důchod si totiž všichni chceme užít a nejenom se do něj dostat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Oulehlová; už byla, akorát kolega nevymazal. Tak pan kolega Lang bude pokračovat v obecné rozpravě, připraví se pan kolega Stržínek. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem tady celé ty tři dny a samozřejmě jsem měl připravený nějaký svůj projev. Nepohybuju se, nejsem profesionál v oblasti sociálu. Ale než se dostanu k tomu, co bych tady chtěl také zmínit, tak mi to nedá a musím zareagovat na to, co se dneska stalo, kdy vlastně podruhé bylo dané to pevné hlasování. Už podruhé se nám vlastně stalo to, že já se domnívám, že byla omezena práva nás poslanců, kteří jsme stejně zvoleni jako kolegové, kteří už třeba mohli mluvit, protože přece není normální to, že je tady ještě 23 nebo 24 kolegů, kteří se hlásí do obecné rozpravy v prvním čtení takto důležitého zákona, a my se dozvíme, že vlastně můžeme jako opozice mluvit dneska do 18 hodin, potom bude pevné hlasování a je to tím vyřešeno. Každý máme nějaký svůj volební prostě obvod, kde jsme byli zvoleni, zastupujeme voliče. Je stejný mandát můj, jako je stejný mandát někoho s přednostním právem, třeba nějakého ministra, který mohl vystupovat, a prostě já to považuju, že jsme na svých právech kráceni, protože my se k takto důležité věci vlastně nemáme možnost vyjádřit.

Pan Benda tady řekl, že chce zachovat důstojnost této Sněmovny a že vlastně se domnívá, že ty tři dny jsou tak akorát, aby ta důstojnost byla zachována. Já nevím jako, kde k tomu přišel. On ví, co má třeba ten dvacátý druhý, dvacátý první, devatenáctý kolega v tom svém projevu připraveno? Tady se dotýkáme různých oblastí, které se vlastně prolínají. Každý ten poslanec si prostě připravuje nějaké svoje materiály. My nemáme žádné unifikované, strojově čtené materiály. To tady z toho jednání jednoznačně se ukazuje, že každý tam prostě má něco svého připraveného a může obohatit tu diskusi, může třeba vnést do toho nějaký nový jiný pohled, nový jiný prvek. A já jsem nad tím teď hodně přemýšlel, co proběhlo to druhé hlasování. Vezměte si, že nás je tady 91 opozičních poslanců. Kdybychom všichni dostali prostor, jak říká pan Benda, že tedy aby byla zachována ta důstojnost, tak vlastně těch 91 opozičních poslanců, tak když to vydělím prostě počtem hodin, kdy budeme moci mluvit, tak první den to bylo 11 hodin, druhý den 14 hodin a dneska do toho pevného hlasování je to 9 hodin.***