(12.10 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Cílem návrhu zákona je v tuto chvíli především bližší zmapování terénu a zacílení podpory pro nejohroženější skupinu umělců, to jest pro ty, kteří jsou takzvaně na volné noze. Při přípravě návrhu zákona bylo reálně možno využít pouze nástrojů, které má Ministerstvo kultury již nyní ve své gesci, to vše v kontextu toho, že je třeba splnit vytyčený cíl v Národním plánu obnovy.
Závěrem bych chtěl podtrhnout, že status umělce je tématem dlouhodobé debaty v odborné veřejnosti, s jejímiž zástupci byla daná problematika intenzivně projednávána. Obdobný požadavek byl hojně reflektován v okolních státech, zejména pak v souvislosti s pandemií nemoci covid-19. Je také tématem debaty v rámci Evropské unie.
Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona propustila do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane ministře, děkuji za vaše úvodní slovo. Poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Pavel Svoboda. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte, abych přednesl zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku číslo 690. Jedná se o vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 227/2009 Sb., a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 690 dne 30. 4. 2024. Organizační výbor projednání návrhu doporučil 9. 5., navrhl výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výbor garanční.
Navrhovaná právní úprava statusu umělce vychází ze skutečnosti, že v České republice jsou fyzické osoby, které vykonávají umělecké činnosti v rámci různých právních vztahů pracovněprávních, na základě licenčních smluv, smluv o provedení uměleckého výkonu a tak dále. Požadavek na zavedení právní úpravy je formulován dlouhodobě ze strany odborné veřejnosti s tím, že se nová právní úprava má primárně týkat umělců takzvaně na volné noze, tedy těch, kteří nemají pro svou uměleckou činnost sjednán pracovněprávní vztah.
V konkrétní rovině je požadavek zaveden v Národním plánu obnovy a v plánu legislativních prací vlády. Status umělce budou moci získat i osoby vykonávající činnosti bezprostředně související s uměleckou činností, čímž bude zajištěna i možnost podpory těchto osob, například v době případných omezení v důsledku vyhlášení nouzového stavu, pandemií a tak dále, jak už zmínil pan ministr. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, děkuji za vaše slovo coby zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili zatím tito poslanci: jako první vystoupí paní poslankyně Pokorná Jermanová.
Než dorazí k řečnickému pultíku, načtu dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Petr Beitl celý jednací den z důvodu zahraniční cesty a omlouvá se pan Aleš Dufek od 12 hodin z pracovních důvodů.
Paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, musím říct, že jsem velmi smutná. (Reakce pana ministra.) Smutná, jsem velmi smutná. Jedná se o další zákon, který je totálně odfláknutý a je z ministerského pera. Pan ministr Baxa to ví, slyšel to ode mě několikrát.
Znovu musím opakovat, že semináře k tomuto tématu jsem pořádala já jakožto opoziční politik, a kdyby se Ministerstvo kultury tématu věnovalo ještě více, možná bychom nemuseli tady řešit věci, jak se na to dívá veřejnost. Myslím, že bohulibý záměr postarat se o lidi pracující v kultuře nebo o umělce, kteří propadli sítem náhrad v době covidu - vznikl nějaký zákon, který se tady snaží nadstandardně pečovat o lidi, kteří jsou činní umělecky, nicméně tím, že nebyl tento status upraven nebo se ministerstvo nepustilo do samostatného zákona, v podstatě všechny možnosti, o kterých se třeba na tom mém semináři hovořilo, vůbec nebyly zohledněny.
To, co tady možná nezaznělo dost explicitně, je to, že návrh bude mít dopad na státní rozpočet, a to ve výši 100 milionů korun. O tuto částku bude nutno každoročně navyšovat rozpočet kapitoly Ministerstvo kultury. Dále si také tento návrh vyžádá čtyři systemizovaná místa pro související administrativu na Ministerstvu kultury, což je zhruba 3,5 milionu korun ročně včetně příslušenství.
A jak už začíná být standardem, i k tomuto zákonu bylo poměrně dost zásadních připomínek. Dovolila bych si tady uvést připomínková místa, která se k tomu vyjádřila a dala k tomu výhrady: Ministerstvo financí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zemědělství, Úřad vlády, konkrétně ministr pro evropské záležitosti, Českomoravská konfederace odborových svazů, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a Unie zaměstnavatelských svazů České republiky. Nepodařilo se vypořádat zásadní připomínky uplatněné Ministerstvem financí, které se týkají zabezpečení finančních a personálních dopadů navrhované právní úpravy. Předkladatel považuje příslušné navýšení za nezbytné pro naplnění účelu navrhované právní úpravy a předkládá tento materiál s těmito rozpory.
Musím říct, že v podstatě díky této novele jsme zabili možnost lépe a šířeji diskutovat o statusu umělce jako takovém. Já ho považuji za potřebný, nicméně ne v této podobě. Měli jsme možnost využít zkušeností platných zákonů ze zahraničí, které tam jsou a byly přijaty poměrně rychle. Ty státy tady vyjmenovávat nemusím, pan ministr je dobře zná. Měli jsme dostatek prostředků z Národního plánu obnovy na přípravu toho zákona. (Reakce pana ministra.) Měli, pane ministře. To, co jsme neměli, byl dostatek invence a aktivity věnovat se tomu od počátku, kdy jste přišel na Ministerstvo kultury, protože já jsem vás velmi často v rámci této záležitosti urgovala. Proto jsem i já uspořádala ten seminář, kde byli zastoupení různí aktéři v uměleckém oboru, a i oni vyjadřovali silné znepokojení s formou, kterou jste protlačil až sem do Poslanecké sněmovny.
My jsme také žádali, aby status umělce předtím, než půjde do prvního čtení, byl projednáván na podvýboru pro kulturu. Nebylo to úplně slíbeno, ale předpokládala jsem, že k tomu dojde. Nebuďte překvapení, nestalo se tak.
Já se obávám, že možná místo toho, abychom se snažili takhle na sílu tlačit podporu omezené části umělců, pan ministr mohl své síly napnout a starat se o to, aby platy v kultuře obecně vzrostly, protože se může stát, že status umělce, pokud bude schválen v této podobě, podpoří malou část lidí pracujících v kultuře, ale ten zbytek prostě bude muset hledat další jedno, dvě či tři zaměstnání, anebo z kultury prostě bude muset odejít.
Myslím si, že status umělce by měl být explicitně zaměřen na vyjmenované profese, protože tímto obecným pojetím, jak to pojalo Ministerstvo kultury, to zavání jakýmsi elitářstvím. Omlouvám se za to, ale cílem bylo podpořit takové profese, jako jsou třeba členové baletních souborů, kteří končí svoji aktivní činnost, zůstávají poměrně zdravotně zdecimovaní a začínají druhou kariéru, a měli bychom je podpořit v jejich dalším startu. Nicméně zřízením jakési komise, která bude udělovat status umělce, se to dostává do jiných sfér, do jiných rozměrů. ***
