(10.20 hodin)
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já nestáhnu svoji faktickou poznámku, protože si dobře pamatuji minulou rozpravu. Chtěla jsem reagovat na kolegu Cogana, vaším prostřednictvím, protože říkal, že ten zákon napsalo Ministerstvo vnitra. Víte, během tohoto týdne mi jeden z kolegů pětikoalice řekl, že přece má jako poslanec právo dávat návrhy zákonů. Prosím vás, to nikdo nezpochybňuje, nicméně je to právě pětikoalice, která se stále ohání programovým prohlášením vlády, když jakýkoliv váš zpravodaj, kolegové, začne zpravodajskou zprávu tím, že je to dle programového prohlášení vlády. Podívejte se, já to velmi dobře vnímám. Když mluvíte o insolvencích, pan ministr Blažek, ano, musí konstatovat, bohužel to máme v programovém prohlášení vlády a jsme nuceni to podpořit a podobně. Tak se nedivte, že když vy stále citujete, že jedete podle svého programového prohlášení vlády, že vám připomínáme, že tak jedete jenom někdy, jenom když se vám to hodí. A zrovna to je zákon, kdy se vám hodí nejet podle programového prohlášení vlády. Kvalitní legislativa? Kdeže! Kolegové, vy jste se báli toho, že by vám ta připomínková místa řekla pravdu, a co si o tom myslí. Ale měli jste šanci odstranit ty nedostatky. To jste neudělali. Tak neříkejte na jedné straně "máme nárok předkládat zákony", a na druhé straně tady řeknete "napsalo to Ministerstvo vnitra". Když to napsalo Ministerstvo vnitra, proč tak spěcháte? Opravdu to mohlo jít standardním legislativním procesem, jak jste slibovali občanům této země ve svém programovém prohlášení vlády!
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou je přihlášena paní poslankyně Adámková, kterou zde nevidím, takže propadá - myslím tím, ta faktická poznámka. Poté pan poslanec Pražák. Ani jeho zde nevidím. A paní poslankyně Peštová, zatím poslední faktická. Mezitím ještě přečtu jednu omluvu. Pan poslanec Vrána celý jednací den z pracovních důvodů.
A podotýkám, že paní Lucie Šafránková hlasuje s náhradní kartou číslo 20.
Máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla navázat tedy na svoji předřečnici, paní kolegyni Ožanovou, prostřednictvím vás, a chtěla bych ji doplnit ohledně toho programového prohlášení. Pane poslanče Cogane, prostřednictvím pana předsedajícího, které máte na mysli? Protože vaše programové prohlášení už se tak změnilo, ve své podstatě už by si zasloužilo, abyste s ním přišli zpátky do Poslanecké sněmovny a žádali tak o důvěru této vládě. To je zaprvé.
A když jste tady zmiňoval to, že my jsme ten zákon také připravovali, tak bych jenom upozornila, že ano, byl připravován, dokonce byl na Legislativní radě vlády, ale nikdy nedošel na plénum, byť tady bylo řečeno, že byl na plénu. Nebyl nikdy na plénu. A v té době právě byla ta covidová doba, kdy byly mnohem důležitější věci, které se musely řešit. To jenom na upřesnění.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vyčerpali jsme tady všechny faktické poznámky, prosím tedy pana předsedu Okamuru, který je přihlášen řádně s přednostním právem. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou opět vládní návrh zákona na zavedení korespondenční volby. Připomínám, že jsem ve druhém čtení podal návrh na zamítnutí, o kterém se bude nyní hlasovat, jelikož vládní koalicí navržená korespondenční volba je v rozporu s ústavou. Má usnadnit volební manipulace a podvody a navíc má účelově ohnout volební zákon ve prospěch koalice pro příští parlamentní volby. Strany vládní koalice se zavedením korespondenčního hlasování ze zahraničí pokoušejí ovlivnit příští parlamentní volby, které budou již příští rok na podzim. Proto nechcete posunout účinnost zákona až od roku 2026.
Hlavním argumentem vládní pětikoalice pro zavedení korespondenční volby je to, že někde jinde ve světě mají korespondenční volbu také. Ano, ale to opravdu není argument. Například v USA měli v 19. století ještě otroctví a ve 20. století rasistické zákony, které zaváděly protičernošský apartheid. Na druhou stranu pohled do zahraničí je inspirující, ale právě k nezavádění korespondenční volby, protože jen letmý pohled ukazuje, že tam dochází k volebním podvodům nebo je tam extrémně silné podezření z volebních podvodů. Víme, že právě kvůli té korespondenční volbě se opakovaly poslední prezidentské volby v Rakousku. Ve Francii byla v roce 1975 zrušena plošná vnitrozemská možnost korespondenčního hlasování. Důvodem byly opět rozsáhlé manipulace s volebními hlasy na Korsice, kde docházelo ke krádežím volebních lístků anebo k zasílání hlasů za občany, kteří již byli dávno po smrti. V Mexiku plošnou korespondenční volbu rovněž zrušili.
Spojené státy se ocitly kvůli masivním volebním podvodům na hraně občanské války a davy nespokojených občanů nedůvěřujících výsledku prezidentské volby vtrhly dokonce do Kongresu. Soudy americké volební podvody v souvislosti s korespondenční volbou řeší dodnes a řada podvodů již byla odsouzena. Americkou společnost podezření z volebních podvodů extrémně radikalizovalo a rozdělilo. Velká část Američanů nepovažuje Bidenovu vládu za legitimní. Třetina Američanů je přesvědčena, že volby 2020 byly zfalšované v Bidenův prospěch. Toto přesvědčení zastává přes 50 % republikánů, z toho 85 % Trumpových fanoušků. Z toho vyrůstají obavy ohledně falšování prezidentské volby i v letošním roce. V jejich regulérnost věří jen 22 % republikánů a 71 % demokratů. To říká průzkum agentury Associated Press.
Vážené dámy a pánové z vládní koalice, ovládněte prosím svoji nezřízenou touhu ohnout volby a pomoci si neférově k nějakému procentu navíc. Váš návrh neprošel ani standardním připomínkovým řízením, ani jej neprojednala Legislativní rada vlády. Vykazuje zásadní věcné, obsahové a technické vady, ale hlavně je zcela v rozporu s českou ústavou, protože porušuje a pošlapává základní principy volebního práva. A ty jsou v ústavě definovány, tedy rovnost, přímost a tajnost hlasování. Mimochodem i v zahraničí například britští politologové Sarah Birch a Bob Watt říkají mimo jiné toto - cituji: "V soukromí hlasovací kabiny za plentou může volič volit libovolným způsobem, který si vybere, a může tak učinit z jakéhokoliv důvodu, ať už je tento důvod dobrý, nebo špatný. Volič tak za své hlasování není odpovědný nikomu kromě vlastního svědomí. Pokud je však tajnost hlasování narušena, vzniká reálná pravděpodobnost a možnost, že bude tento volič odpovědný někomu jinému. Jestliže totiž v případě korespondenčního způsobu hlasování úprava volebních lístků probíhá společně, například v rámci jedné rodiny nebo mezi přáteli, spolupracovníky a podobně, svědomí jednotlivých voličů může ustoupit druhým, a to ať už z důvodu loajality ke skupině, rodinných vazeb, pracovních vazeb a podobně."
V podobném duchu hovoří i ústavní právník Marek Antoš, který uvádí - cituji: "Nelze nic namítat proti tomu, aby se v rodině nebo mezi přáteli diskutovalo o politických otázkách, a to ani tehdy, pokud jeden druhého přesvědčuje o tom, koho volit. Nakonec je to však pouze volič, který se v soukromí volební místnosti za plentou rozhodne, komu svůj hlas odevzdá. Pokud se však volební akt přesune do jiného, absolutně nekontrolovaného prostředí mimo volební místnost, tato volnost vůle se výrazně omezí nebo zcela absentuje."
Dále k tomu vládnímu návrhu korespondenční volby hovoří například ústavní právník Jan Kudrna z pražské Právnické fakulty - cituji: "Největší úskalí korespondenční volby vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná." Takže to jsou zcela jasná vyjádření.
Dále ústavní právník Antoš (?) pokračuje: "V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné, a my se tady otevřeně bavíme o tom, že pro tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit." Konec citátu ústavního právníka z pražské Právnické fakulty Jana Kudrny. ***
