Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(14.50 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášen pan místopředseda Havlíček, který ale předpokládám, že je teď na jiném jednání, takže teď je další pan předseda Jakob, který ale zrovna odešel, takže také propadá na závěr.
Pane předsedo Okamuro, vy tady máte další přihlášku, budete ji chtít využít? Mohl byste vystoupit. To je nějaká mýlka, takže tu úplně stahuji.
Pan předseda Fiala také stáhl, nyní se tedy dostáváme k panu poslanci Stržínkovi, který je dalším přihlášeným. Ten tu také není, pan poslanec Stržínek? Tak pan poslanec Farhan, toho vidím, že tady poctivě sedí, takže vás žádám o přednesení návrhu. Pane předsedo, omlouvám se, ale nyní tedy nicméně jste zařazen na další. Prosím, máte slovo.
Poslanec Kamal Farhan: Paní předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych chtěl dnes navrhnout nový bod, který jsem nazval Dva roky nedostatku léků v České republice způsobeného neřešením situace ministrem zdravotnictví Válkem. Nedostatek léků na rakovinu, nedostatek léků na cukrovku, nedostatek léků proti střevní chřipce, nedostatek léků na vysoký tlak. A tak bych mohl klidně dál pokračovat. Většina z nás, kteří tu sedí, to ví moc dobře. Potkáváme se v předsálí, diskutujeme o tom a netýká se to jen Sněmovny. A věřte mi, že mnoho lidí mimo Sněmovnu to mají úplně stejně. Při svých cestách po Plzeňském kraji, to slyším často, vlastně to slyším skoro furt. Staří lidé se ptají, proč jim lékárníci říkají, že nemají daný lék. Nerozumí tomu. Jiní se pak ptají, proč musí shánět léky, které dříve byly běžně dostupné. Samozřejmě by bylo nefér, že problém s nárazovými výpadky léků tu byl vždy. Ale nikdy ne v takovém rozsahu a navíc s vizí, že to nemá pod vedením ministra Válka řešení. Nebo řešení to má, ale to řešení bude horší a horší. A to jen kvůli tomu, že máme ministra zdravotnictví, který tu situaci neumí řešit. Neříkám, že ji nechce, říkám, že ji neumí. Možná by chtěl, ale jen prostě ani po dvou letech nechápe, jak vlastně věci fungují.
O co méně výsledků má, o to více agresivní je na sociálních sítích. A navíc napodobuje i jako malé dítě premiéra, když se přes objektivní realitu snaží lidem namluvit, že je všechno v pořádku, že léků je dost, lékaři jsou šťastní a na všem je s nimi dohodnut, na pohotovostech se nečeká hodiny, nemocnice se rušit nebudou a všechno v jeho světě jako ve světě Petra Fialy je zalité sluncem. Ale situace je naprosto opačná, a i proto zavrhuji zařadit tento bod o neschopnosti ministra Válka zajistit svými opatřeními dostatek léků.
Vybral jsem si jen jeden bod pro dnešní zařazení, protože kdybych chtěl projít jen polovinu věcí, tak bych od vás, vládních poslanců, určitě slyšel, že obstruuji, že blokuji Sněmovnu na několik dní. Nemám v úmyslu blokovat Sněmovnu těmito věcmi.
Chtěl bych říct, že pan ministr neví, co se týká léků, ani jak dlouho připravoval novelu zákona o léčivech. Neví, kdy mu šla do připomínkového řízení. Až bude říkat, že to ví, tak si prosím projděte stenozáznamy. Je to ministr, který radši ani nereagoval v rámci obecné rozpravy na jednotlivé podněty poslanců i přesto, že prezentoval, že se jedná o jednu z největších pacientských novel. Já si opravdu neumím představit, když toto je podle pana ministra Válka největší novela, jak asi vypadá středně velká novela nebo malá novela. Přijde mi to, jako když si rybáři ukazují velikost chycené ryby - a to se vším respektem k rybářům.
Je to ministr, který se jednou spoléhá na lepší zítřky, podruhé na počasí a jindy na milost ostatních států. Je to vlastně takový, dovolím si přirovnat, je to takový komunistický plánovač v řadách TOP 09. Je to ministr, který opakovaně slibuje, že situaci vyřeší, a nikdy ji nevyřešil. Zajímavé na tom je, že už několikrát oznámil, opakovaně, že problém je vyřešený, aby se o pár dní později zjistilo, že stejný problém vyřešen není. Pravda je, že vlastně nikdy nic nevyřešil. Jediné, co v poslední době přinesl, je aplikace, která vám řekne, že léky nejsou, nebo vám řekne, že léky jsou v lékárně, která může být vzdálená i několik desítek kilometrů. Ale ráno, když přijdete do té lékárny, vidíte, že třeba ten lék není, protože už tam přišel někdo úplně jiný a vyzvedl si ho. A to si myslím, že taková aplikace se vyplatí.
A nedá mi to, abych neokomentoval jeden z jeho posledních majstrštyků, že odjede do Bruselu a vzápětí nám oznámí, že situace s léky bude vyřešena. Je to další bomba. Akorát, že vůbec. Po pár minutách zjistíte, že ministr za vyřešení považuje jen to, že ho v Evropské unii s tím jeho absurdním nápadem nevyhodí a Němci mu řeknou, že kdyby měl problém, tak ať zavolá. To jsou závěry, které znamenají jediné: situace s léky pod jeho vedením resortu ministerstva se nezlepší.
Já bych rozuměl tomu, kdyby se pan ministr, týká se to zásoby léků na šest měsíců, které si naplánovali Němci, přijel z Bruselu a řekl, že německý ministr zdravotnictví nebude trvat na tom zákoně, nebo ho zruší, já nevím, něco konkrétního. Vždyť stačí, aby tento bod otevřel, řekl nám, že toto dojednal. Rozuměl bych tomu, že třeba ministři z Francie, kteří něco obdobného připravují, že Rakušané něco podobného připravují, vlastně de facto si připravují pro své občany, něco dělají a připravují si zásoby léků, kritických léků, aby jich měli dostatek. Ale vlastně jediné řešení je to, že všichni v tom Bruselu projeví s naším panem ministrem solidaritu. Já si umím představit, že jako sousedský ministr zdravotnictví v Německu mu řekne, že samozřejmě, že když bude problém, že si s ním o tom rád promluví, ale určitě mu neřekne, že tento zákon, který se týká zásoby léků pro německé občany, pro německé pacienty bude rušit. Neumím si to představit. Anebo otevřeme ten bod a dozvíme se, že ho zruší, dozvíme se, že ve Francii ho nebudou připravovat, v Rakousku, to samé. Že se státy nebudou starat o své občany, že spoléhají na to, že si prostě ministři zavolají a solidárně to pak vyřeší.
Já tomu prostě nevěřím. Jsou to jenom obecné floskule, které tady současný ministr zdravotnictví vypouští jako něco bombastického, jako něco, co spasí Evropskou unii. A proto navrhuju zařadit tento bod, jak jsem ho nazval na začátku, jako první bod dnešního jednání. Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan předseda Jakob, protože s přednostním právem je tady z těch přihlášených jediný, následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Vážené dámy, vážení pánové, já nebudu komentovat předřečníka, ale chtěl bych poděkovat panu ministrovi zdravotnictví, že za naši zemi a pacienty i na evropské půdě bojuje jako lev. (Hlasy nesouhlasu zleva.)
Nicméně k tomu, co chci navrhnout. Na výboru pro diální záležitosti 6. června tohoto roku na 23. schůzi jsme na můj návrh projednávali návrh na odvolání Lubomíra Veselého z funkce člena Rady České televize. Výbor pro mediální záležitosti doporučil Poslanecké sněmovně, abychom pana Veselého z Rady České televize odvolali. Teď nebudu zdůvodňovat celou tu materii, nicméně dalším nutným procedurálním krokem je, abychom tuto záležitost zařadili na jednání Poslanecké sněmovny. Já si proto dovolím tedy dát návrh na zařazení nového bodu s názvem Návrh na odvolání Lubomíra Veselého z funkce člena Rady České televize. Je k tomu vypracován sněmovní dokument 4516.
Zároveň férově chci uvést, že kolegové z opozice v souladu s jednacím řádem vypracovali oponentní zprávu menšiny poslanců, tu jste také obdrželi a je to sněmovní dokument 4535. Zároveň při vědomí toho, že jsme tuto záležitost i na výboru pro mediální záležitosti diskutovali poměrně dlouho a zevrubně, předpokládám, že i jednání tady na plénu bude trošku delší, a jsem si zároveň vědom toho, že v tomto týdnu máme poměrně nabitý program, proto v tuto chvíli nebudu dávat návrh na pevné zařazení a poprosím jenom o to, abychom tento bod zařadili do programu. Děkuji za pozornost. ***
