Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(19.30 hodin)
(pokračuje Hubert Lang)
To je jenom taková připomínka k věci, že bychom se to mohli aspoň orientačně dozvědět, protože my od vás také chceme nějaké údaje o počtu těch mužů, protože to je nějaké imaginární číslo 120, 130 tisíc. To, co říká naše stínová ministryně vnitra, dneska by se tady opravdu neměl objevit žádný muž v odvodovém věku, který nesmí opustit území Ukrajiny. To znamená, chtěl bych se zeptat, jak se vlastně k tomu přistupuje, když nemá razítko o překročení ukrajinsko-slovenské hranice a vstupu do Schengenu. Vydá se mu, nebo nevydá, vízum dočasné ochrany? (Předsedající: Čas, pane poslanče.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Koten. (Poslanec Koten přichází k pultíku, ale o slovo se hlásí ministr Jurečka s přednostním právem.) Pardon, zapomněl jsem na pana ministra Jurečku s přednostním právem. Tak jestli mu dá pan poslanec Koten ještě přednost a vydrží chvilku. Moc se omlouvám. (Současně se hlásí o slovo s faktickou poznámkou poslankyně Vildumetzová a očekává, že jí dá ministr Jurečka přednost. Ten ovšem přichází k řečnickému pultíku, aniž by jí vyhověl.) Nyní vystoupí pan ministr Jurečka, který se hlásil už před dlouhou dobou, před panem poslancem Kotenem. Já jsem na něj zapomněl. (Poslankyně Vildumetzová: Děkuji vám, pane ministře, že jste mě pustil.) Vy jste se přihlásila poté, co jsem už vyvolal pana poslance Kotena.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Já jsem se opravdu hlásil původně před půlhodinou, že tady vystoupím. Pak se tady strhla série faktických, ale myslím si, že ta problematika tak, jak je tady kouskovaná, si zasluhuje nikoliv reagovat v rámci faktických, ale v rámci ucelené informace, když to tady takto zaznívá. Myslím, že opravdu rétorika tady ze strany některých poslankyň a poslanců tak, jak je nastavená, není úplně fér vůči těm lidem, kteří tady dneska v České republice jsou.
Já se s nimi potkávám velmi často. Ano, mám na starosti koordinaci vládního výboru pro adaptaci a integraci. Pravidelně se potkávám v rámci naší komise se zástupci nevládních organizací, ale i jiných rezortů, nad tímto tématem a řešíme na pravidelné bázi, v jaké situaci lidé z Ukrajiny, kteří přišli a požádali o dočasnou ochranu, jsou, jakým způsobem se tady dokážou integrovat a být platnými lidmi v naší společnosti, jakým způsobem máme dokázat pomoci zranitelným osobám z jejich řad.
Chci také reagovat na to, co tady říkala paní poslankyně Vildumetzová. Nevím, kdy ona byla za poslední rok dva na Ukrajině. Já jsem tam byl zhruba před necelými dvěma měsíci, byl jsem tam více jak dva dny. Tady zaznívalo takové určité zpochybňování, co to k nám přichází za lidi, jaká je to věková skupina, pohlaví a podobně. Jestli vlastně k nám mohou přicházet, nebo ne.
Mám tady aplikaci, kterou mám od pobytu na Ukrajině, která dává pravidelný report o tom, co se děje z hlediska třeba náletů. Když se podívám teď aktuálně na mapu v té aplikaci - můžete si to každý stáhnout - a vezmu tady třeba oblast volyňského regionu, poslední vzdušný alert tam byl před 45 minutami. Je to západní část Ukrajiny. Předchozí byl 24. června, kdy ty alerty byly tři. 23. byl, 22., 21., a takto můžete jít region po regionu.
Já to říkám jenom proto, že nám se tady z bezpečí a pohody České republiky někdy může zdát, že se odehrávají boje jenom v části jihovýchodní Ukrajiny, ale chci říct - měl jsem tu možnost si to osobně bohužel vyzkoušet, kdy v noci strávíte pět hodin v leteckém krytu - že každý den jsou ti lidé ve stresu, pod obrovským napětím, jestli ta raketa nedoletí až na jejich dům, nezasáhne je na ulici. Je úplně jedno, jestli to je východní, severní, jižní nebo západní část Ukrajiny. To území a ti lidé, kteří tam žijí kdekoliv na této části Ukrajiny jsou šikanováni, ohroženi na životě, umírají každý den díky nesmyslné válce Vladimíra Putina a jeho režimu.
Říkám to proto, abychom nebagatelizovali a neměli tendenci říkat, kdo sem utíká a proč a z jakého důvodu. Nedá se to takto bagatelizovat. Kdybychom my byli v jejich kůži, tak si položme otázku, co bychom prožívali my, naši sourozenci, naši tátové, naši bratři, naše sestry, naše děti. Položme si otázku, jak my bychom se v té situaci chovali.
Mám zkušenost z roku 1997 z regionu Moravy. Moji rodiče, moji tcháni, vždycky když běží předpověď počasí a řekne se, že má přijít déletrvající déšť, okamžitě u nich naskakuje obava, jestli se nebude opakovat období roku 1997. Prakticky skoro po třiceti letech ti lidé stále mají pocit určitého ohrožení jenom při na první pohled relativně banální zprávě, jako je předpověď počasí.
Omlouvám se za ten delší úvod, ale měl jsem potřebu to tady říct, protože to fakt není situace, kdy bychom mohli říct, že nějaká část Ukrajiny ji bezpečná, nějaká je v pohodě. Mimochodem ty rakety dneska cílí na západní část Ukrajiny, protože tam jsou strategické zásobníky plynu. Proto tam dneska Putin posílá rakety na oblast klíčových uzlů energetické infrastruktury, nejenom té elektrické rozvodné sítě, ale i té plynové, případně ropné či pohonných hmot.
Teď tady byla otázka. Mrzí mě, že tady pana kolegu nevidím, nechci mu křivdit, poslanec Juchelka tu není. On se ptal, jak jsme vyhodnocovali, jak počítáme přínosy a odvody ukrajinských uprchlíků s dočasnou ochranou. Tak chci tady jenom udělat stručnou rekapitulaci. Je to souhrnná zpráva, kterou jsme vydávali za MPSV 4. 3. 2024. V tu dobu tady bylo 386 000 osob, především matky, děti a lidé, kteří mají spíše střední či vysokoškolské vzdělání. Bydlí ze 70 % v nájmu, v 80 % si ho celé platí sami. Na ubytovnách v tu dobu setrvávalo 16 %. I příjemci dávky si platí bydlení v 68 % případů sami. Bydlení představuje největší výdaj těchto uprchlických domácností.
Teď humanitární dávka. Humanitární dávku už berou cíleně jen ti nejzranitelnější. Čerpá je třikrát méně lidí než na začátku. Z 80 % příjemců humanitární dávky jsme dneska na 26 %. 70 % příjemců této humanitární dávky jsou zranitelné osoby. Z toho 60 % jsou děti, zejména malé. Zbytek jsou lidé s nízkými příjmy. Dávku nyní pobírá zhruba 96 000 osob. Počet příjemců humanitární dávky setrvale klesá. Měsíčně nás stojí dnes zhruba méně než 0,6 miliardy korun.
Tři čtvrtiny z těch, co mohou, pracují. Výrazně tím předstihujeme zahraničí. To jsem tady říkal už v tom úvodním vystoupení před zhruba půlhodinou. Dominantní zdroj příjmů domácností uprchlíků tvoří čím dál více příjmy z práce. Dneska u tří čtvrtin osob uprchlíků je dominantním příjmem domácnosti příjem z pracovní činnosti. Je samozřejmě potřeba se na to také dívat optikou, kdo tvoří tu strukturu. Jsou to především mladší uprchlice s menšími dětmi, často velmi malými dětmi, dětmi i do tří let věku. I to je určitě limitem, proč třeba nejsme ještě na nějakých vyšších hodnotách.
Teď si dovolím říci, jakým způsobem se díváme na otázku příjmů a výdajů, která tady byla zmiňována. Když se podíváme na bilanci příjmů a výdajů, tak řeknu rekapitulaci. Rok 2022 - výdaje 25 miliard korun, příjmy 12,6 miliardy korun. Rok 2023 - výdaje 21,6 miliardy korun, příjmy 12,6 miliardy korun. Když se podíváme na situaci posledního kvartálu neboli prvního kvartálu 2024, který máme uzavřený, výdaje 3,5 miliardy korun, příjmy 6,4 miliardy korun. Od třetího kvartálu loňského roku příjmy jednoznačně převyšují výdaje a ten stav nám setrvale roste.
Když se podíváme na ty příjmy, které tam zahrnujeme. Jsou to odvody na pojistném, daně z příjmu právnických osob, jsou tam započítané spotřební daně, DPH a tak dále. Z hlediska výdajů počítáme humanitární dávku, příspěvek pro solidární domácnost, mimořádnou okamžitou pomoc, dotace pro sociální služby, speciální výzvu 101 z operačního programu Zaměstnanost. Z dalšího rezortu kompenzační příspěvek na nouzové ubytování, platby státu veřejného zdravotního pojištění. To znamená, je to poměrně podrobný rozpad toho, co jako stát vydáváme, co jako společnost, jako stát získáváme. ***
