Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

V debatě o tom, proč máme žádat o peníze z Evropské unie, kterou tady paní poslankyně Vildumetzová opakovaně zmiňovala, tak my jsme v úvodní části toho prvního roku obdrželi finanční podporu, která byla využita na pomoc uprchlíkům, využili jsme i výzvy z operačního programu Zaměstnanost plus. Ale paní kolegyně, vy byste přišla dneska na Radu ministrů vnitra nebo na Radu ministrů práce a sociálních věcí v situaci, kdy všichni v Evropě vědí, že jsme v adaptaci, integraci nejlepší, že nám pracuje 70 % uprchlíků, že máme kladnou bilanci příjmů, vy byste tam dneska přišla a za Českou republiku byste řekla, dejte nám ještě peníze? Dejte nám peníze, ostatní státy? Protože tady nejsou žádné peníze evropské, tady jsou peníze ostatních států, které odvádějí příjmy. V situaci, kdy máte za kvartál 3 miliardy korun kladné bilance? Já si toto neumím představit. My jsme využili v prvním roce i v tom druhém roce peníze z Evropské unie, využili jsme peníze UNICEFu, využili jsme peníze OSN a mezinárodních organizací právě na pomoc zranitelným skupinám, dětem, lidem s postižením, využili jsme peníze na jazykové vzdělávání, na pomoc v rámci duševního zdraví.

A já myslím, že když dneska jako jasně vidíme, že už máme tři čtvrtě rok za sebou, kdy ta bilance je jednoznačně ve prospěch této země, tak přicházet teď na evropskou úroveň a říkat chceme nějaké peníze? A ti lidé nám dneska říkají, 58 % uprchlíků z Ukrajiny nám říká, že chtějí v České republice zůstat delší dobu. To znamená, my i v perspektivě toho, jaký přínos tito lidé mají pro pracovní trh i pro příjmy státu, vidíme, že ti lidé budou tady platit do veřejných rozpočtů výrazně, výrazně, násobně více, ta částka výrazně poroste, než kolik jsme jim v celkovém úhrnu za ty dva roky dali na tu pomoc.

Já to hrozně nerad stavím proti sobě, tady tato čísla. Já to osobně nemám rád, protože si myslím, že když člověk pomáhá někomu, kdo je v nouzi, pomáhá někomu, kdo utíká, tam, kde mu jde o život, tak se nemá primárně ptát, co mu to přinese a kdy se mu to vrátí. O tom přece není slovo pomoc, o tom není humanita. Ale když už to tady tedy takto stavíte proti sobě a mluvíte tady na ministra vnitra o tom, kolik si řekl plně, za kolik si řekne, tak prostě mám tu potřebu, abych se nemusel stydět za tuhle Sněmovnu říct, když se řekne A, tak říct i to B.

A myslím si, že každý zažíváme ve svých životech posledních měsíců celou řadu momentů, kdy přijdete... Já jsem byl teď nedávno na pohotovosti se svým synem. A přijdete, je tam sestřička, která tam pomáhá, přišla z Ukrajiny a poděkuje vám a řekne, vážím si toho, že jste pomohli mně, mojí rodině a pomáháte téhle zemi. A nebavíme se o tom, kolik ona odvedla nebo kolik my jsme na tu pomoc dali. Tak já prosím, abychom zůstali lidmi. Chápu, že je tady složitá politická situace, že tady je celá řada otázek, na které je důležité se ptát. Ale prosím, nedávejme to do roviny, která podprahově vytváří nějaký pocit zášti a závisti.

Nikdo na české občany nezapomněl. Když se podíváme na výdaje, které dáváme na důchody, které jsou, na sociální systém, tak ty stále rostou nad inflaci, příspěvek na péči, ostatní dávky. Prostě nestavme tady příkop mezi českými občany a lidmi s dočasnou ochranou. Ti lidi tady se zapojí často do povolání a profesí, kde českého občana neseženete. A neseženete už ani nikoho tady z běžného evropského prostoru. A ti lidé jdou a dělají, zemědělstvím počínaje přes služby, sociální služby, zdravotnictvím konče. Tak já prosím, abychom si udrželi to, že když přijdete na Ukrajinu a mluvíte s ukrajinskými lidmi a říkají, vážíme si České republiky, vážíme si celé této země, celého tohoto národa. Nikdo si tady nepřisuzujeme, že někdo má nějaké výjimečné zásluhy, jestli vláda, nebo kraje, nebo obce, města, všichni v téhle zemi, a na to jsem hrdý, prokázali obrovskou vlnu solidarity, ale obrovskou. Tak za tím stůjme. Ale jako nevytvářejme příkopy tam, kde nemusíme je vytvářet, tam, kde nemají být. O to jsem chtěl poprosit.

Já jsem schopen tady skládat celou řadu čísel, ale nechci, aby pomoc lidem v nouzi byla o číslech, o penězích. Ale jsem připraven argumentovat, pokud v tomhle módu chce tahle diskuse jet, jsem připraven na to, to tady vrstvit a zastat se těchto lidí, protože mně přijde, že to tady sklouzává do role, prostě poukazovat na ně a tak dále.

A jenom chci také říct ještě k těm příjmům. Každý, kdo žádá z ukrajinských uprchlíků o pomoc v České republice, tak uvádí i své příjmy. Musí je uvádět. A ano, já to tady nezastírám, představoval bych si lepší situaci z hlediska dat, která bychom mohli z Ukrajiny dostávat, ale přiznám se, když jsem tam byl před dvěma měsíci na Ministerstvu sociálních věcí a paní ministryně v téhle situaci, ve které Ukrajina je, má na celou agendu 400 lidí, mám já tam stát a říkat, příští týden mně musíte poslat ta data? Ti lidi nevědí, kam dřív skočit, mají toho plný kecky. My jsme si vyžádali, co šlo, máme doklady, oni dají otázku zdravotní způsobilosti, mají na regionální úrovni, všecky tyhle doklady jsme si sehnali, máme platnosti toho systému, dokdy je doklad platný, když ho nemají, tak musí projít naším posouzením, když ta platnost skončí a není to prodlouženo ze strany Ukrajiny, musí projít naším posouzením. Fakt se snažíme v tomhle být transparentní a důslední.

A já slyším často i kritiku z řad nevládních organizací, že jsme přísní, že jsme nevyhověli, nepřiznali dávku, odebrali, mimořádnou okamžitou pomoc jsme nedali. Skoro na každém setkání s nevládkami slyším, že jsme přísní. Když se podíváte na data zpráv, tak ty říkají, že je tady část ukrajinských uprchlíků, kteří potřebovali větší pomoc, a o tom je lex Ukrajina VII, která tady je, spravedlivě, ale hledat cestu, kde těm, kteří tu pomoc potřebují, abychom pomohli. Ano, děláme to do určité míry ve zjednodušeném systému, abychom nezahltili úřady, které potřebují pomáhat a odbavovat české žádosti.

A já jsem také řekl, že v okamžiku, kdy dokážeme rozjet super dávku v rámci revize dávek a dostat tento systém do praxe, tak chci i skončit s tímhle systémem humanitární dávky, protože je tam určitá paušalizace. Je tam určitá paušalizace. A to víme. A to bylo v rámci zjednodušení a zrychlení toho procesu, abychom ty lidi dokázali odbavit a dokázali jim pomoci.

Ještě jednou děkuju všem lidem dobrého srdce, otevřeného srdce, kteří pomohli, pomáhají nezištně, ať je to jejich práce, či je to jenom něco, co dělají nad rámec svých povinností. To jsme jako Česká republika, jako společnost zvládli na jedničku. A na to buďme hrdí. Děkuju vám. (Potlesk koaličních poslanců.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Pastuchová a připraví se paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, pane místopředsedo. Mám dvě minuty, takže nebudu komentovat tady projev pana ministra. Přišlo mi to, jako kdyby koalice jenom jako... Já jsem ukrajinskou rodinu měla rok a půl bezištně a pomáhala jsem ve všem. A myslím, že těch občanů bylo hodně.

Ale vy tady říkáte, a pořád se tady na to ptám: § 6b odstavec c), který je invalidní nebo je držitelem průkazu osvědčujícího zdravotního postižení. Proboha živého! Invalida a osoba, která má průkazku, je naprostý rozdíl. Vy říkáte, že řekneme A, neřekneme B. Tak já vám to řeknu takhle, udělali jste to jednoduše. Ale já jako posudkářka vypracuji opravdu ten průkaz a dám tam stupeň jedna, dva, tři. A vy dáte jedna, dva, tři stejně. To není spravedlivé ani vůči našim občanům, ani vůči, když to vezmu, té ukrajinské populaci, která tu je, protože některý ukrajinský občan je na vozíku a některý opravdu má lehké postižení v uvozovkách, a dostanou úplně stejně.

Už teď jsou všichni zdravotně postižení ohodnocení tím, že mají 1,5násobek. Tak proč jste to neudělali třeba jenom...? Já dělám ten posudek úplně stejně pro TP, ZTP i ZTP/P. Vypadne z toho jednička, dvojka, trojka. Proč jste tedy nedali to navýšení jenom u těch nejtěžších postižení, protože všichni mají dneska 1,5násobku. Všichni! A vy to teď plošně všem zvedáte! Opravdu se zamyslete nad tím. Vy jste dal A, já vám říkám B, že si to nezaslouží ani ti ukrajinští občané, aby byli takhle děleni. (Potlesk z lavic ANO.) ***