Neautorizováno !
(9.50 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Za druhé, rozpočet České televize. Nyní se chci věnovat rozpočtu České televize a Českého rozhlasu. Jak jsem říkal, mám za to, že obě veřejnoprávní média mají dost vysoké rozpočty. Konkrétně Česká televize má na rok 7,4 miliardy korun a Český rozhlas má rozpočet 2,3 miliardy korun. Z toho koncesionářské poplatky tvoří u televize příjem 5,7 miliardy a u rozhlasu 2 miliardy. Znám výmysly pana ministra, že v podstatě obě veřejnoprávní média třou bídu s nouzí, že se jim poplatky za 15 let nezvýšily a že reálná hodnota především kvůli pány Fialou a Stanjurou naprosto nezvládnuté inflaci je asi poloviční. Jenže tyto argumenty jsou zcela liché.
Nesmíme zapomenout, že veřejnoprávní média v rámci modelu svého financování prodávají sponzoring nebo reklamu. Stačí se podívat na ceník pro nová média, který je dostupný na webu, který ukazuje, že o žádnou charitu nejde, ale jde o tvrdý byznys. Může se pak někdo divit, že soukromá komerční média namítají, že jde o nekalou konkurenci? Česká televize a Český rozhlas jsou sportovní terminologií řečeno atleti, kteří berou doping a soutěží s ostatními atlety, kteří doping neberou. Nebo jak se to řeší na západ od nás, jsou to muži sportovci, co se prohlásili za ženy a teď vyhrávají v ženských disciplínách. To je zkrátka nefér.
Za ty roky se z České televize a Českého rozhlasu stali otesánci mediální scény. Česká televize se z dvou stanic rozrostla na šest kanálů, plus samozřejmě regionální redakce, spousta zahraničních zpravodajů, provozuje zpravodajský web, natáčí filmy, seriály a tak dále. Český rozhlas se také z pár stanic rozrostl na 12 celoplošných a 14 regionálních stanic. Má také samozřejmě zahraniční zpravodaje, také má zpravodajský web, také má sportovní přenosy a třeba i vydavatelskou činnost.
V této souvislosti je třeba vzpomenout, kdy a proč vlastně veřejnoprávní média vznikla. U rozhlasu to bylo poprvé zhruba před 100 lety, u televize po druhé světové válce. Šlo o evropský fenomén. V té době nikdo v podstatě nezpochybňoval oprávněnost existence médií veřejné služby a potřebu jejich kolektivního financování. Evropští občané se chtěli dívat na televizi a poslouchat rádio při absenci jiných soukromých poskytovatelů. Tehdy šlo skutečně o službu pro celou společnost, která chtěla poslouchat rozhlas a dívat se na televizi, tak se na to občané v podstatě složili, v uvozovkách. Vznikla veřejnoprávní média, která získala obrovskou výhodu, monopol na trhu, který se teprve formoval. Veřejnoprávní média měla za úkol poskytovat kvalitní a objektivní informace, vzdělávat a obohacovat kulturní život společnosti.
Tento model fungoval dobře v době, kdy byly informační a zábavní zdroje omezené. Příchodem komerčních rádií a televizí ale Evropané zjistili, že rozhlas a televize mohou úspěšně fungovat i na komerční bázi, a s nástupem nových technologií, rozvojem internetu a sociálních sítí se mediální krajina radikálně změnila. V dnešní době mají lidé přístup k široké škále médií a platforem, což zpochybňuje tradiční roli veřejnoprávních médií. Spotřebitelské návyky se mění a lidé stále častěji vyhledávají informace a zábavu sami online a nečekají, jaký program jim naservírují televize a rádia, což zásadně snižuje význam lineárního vysílání.
To ostatně potvrdil i průzkum What next for European public broadcasters? od společnosti Ampere Analysis ze srpna 2023. Podle něj za posledních šest let klesla na největších evropských trzích návštěvnost lineárního vysílání a on-demand služeb veřejnoprávních médií o 15 %. Jaký pokles by byl asi v případě, kdyby veřejnoprávní média neměla onen doping ve formě koncesionářských poplatků? Je jasné, že bez nich by pokles sledovanosti a poslechovosti byl mnohem strmější.
Ale abych se vrátil zpátky k rozpočtu. Znovu opakuji, a myslím si, že Česká televize a Český rozhlas na to, aby splnily a plnily svůj úkol, mají peněz víc než dost. V době, kdy vláda šetří na českých občanech, co se dá, zvyšuje jim daně a kvůli vlastní neschopnosti hospodařit a šetřit lidi doslova dře z kůže, přicházet s nataženou rukou a říkat, že máme málo peněz, je od České televize a Českého rozhlasu naprosté chucpe. Za prvé proto, že by Česká televize a Český rozhlas měly začít hledat jiné způsoby financování a šetřit na sobě. Pokud jde o hledání dalších peněz, lze rozšířit podíl reklamy nebo zpoplatnit některé programy. Nabízí se sportovní kanál či internetový televizní archiv s filmy a seriály, jako to podobně dělají komerční stanice. Legitimní otázkou také je, zda se nám tu nepřekrývá třeba práce státního filmového fondu a České televize při koprodukci českých filmů.
Pokud jde o úspory, tak se nabízí snížení platů, redukce počtu zaměstnanců a zvýšení efektivity. Rada Českého rozhlasu například minulý rok řešila podnět upozorňující na údajné plýtvání veřejnými prostředky v Českém rozhlase a na to, že vedení problém dostatečně neřeší. Zdroj Hlídací pes, Rada Českého rozhlasu, má řešit údajné zametání kauz v rozhlase. Nestačí slib, že krást se už nebude. Stačí se také podívat, jak se plýtvá prostředky a lidskými zdroji v České televizi při natáčení reportáže do večerních novin. Není neobvyklé, že Česká televize na jednu akci pošle až čtyři štáby, dva pro klasické zpravodajství, jeden na takzvané podkresové nebo ilustrační záběry a jeden pro pořady typu 168 hodin nebo Reportéři ČT. Já si na to dobře pamatuji, když vznikla tady pseudokauza, vymyšlená kauza Kalouskových a Sobotkových dluhopisů. Byl jsem asi 40 kilometrů za Prahou a postupně po 15 minutách dorazily tři štáby za sebou. Tam vznikl neologismus "sorry jako". Myslím, že všichni žáci a mládež vědí, co je to "sorry jako". Ano, tam to vzniklo. Tři štáby přijely, 40, 50 kilometrů.
Dále je veřejným tajemstvím, že spousta lidí v České televizi takzvaně funguje na faktury, tedy švarcsystém, a že jediní zaměstnanci jsou ve zpravodajství například technici a někteří moderátoři. Proč jsou redaktoři na OSVČ? Na ústředí na Kavčích horách je zase pravý opak. Tam má zaměstnanecký poměr skoro každý a budova takzvaného Rohlíku je z nějakého záhadného důvodu plná úředníků. Proč jich Česká televize potřebuje tolik? Tam je samozřejmě prostor pro úspory. Stejně jako lze ušetřit zrušením některých stanic, jako to bylo v případě ČT3. Lze omezit program, jako jsou sportovní přenosy, nakupování licencí zahraničních komerčních pořadů, například StarDance, nenatáčet rok co rok kriminálky. Tak prostě Česká televize nevyrobí třetinu pořadů, svět se kvůli tomu nezboří, maximálně někteří lidé přisátí na Českou televizi si budou muset snažit hledat obživu jinde. To je život.
Trvám ale na tom, že obecně ve sledovanosti a poslechovosti soutěžit s komerčními médii Česká televize a Český rozhlas nemají. To do značné míry staví na hlavu myšlenku veřejné služby. V tom je jádro pudla. Česká televize a Český rozhlas se totiž už dávno přestaly soustředit na svůj hlavní úkol, tedy informovat a vzdělávat veřejnost, a začaly především soutěžit s komerčními médii o podíl na trhu. ***
