Neautorizováno !
(10.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Druhý důvod, proč jsou požadavky veřejnoprávních médií na více peněz nestoudné, je fakt, že loni všichni zaměstnanci České televize dostali mimořádnou odměnu 10 000 korun, a to proto, že to umožnil výsledek hospodaření. Takže evidentně není pravda, že by Česká televize měla hluboko do kapsy, když rozdává bonusy a současný ředitel České televize má o 47 000 korun vyšší plat než jeho předchůdce. Zdroj SeznamZprávy: České televizi se daří, zaměstnanci dostanou mimořádnou odměnu. Plus tady titulek: Souček si v čele České televize oproti Dvořákovi polepší o 47 000 korun měsíčně.
A třetí důvod je, že Česká televize a Český rozhlas chybí dostatečná kontrola a transparentní audit financí. Z obou veřejnoprávních médií se stal stát ve státě, kde se rozhoduje za zavřenými dveřmi, aby do finančních toků veřejnost neviděla. Proč se Česká televize bojí jako čert kříže, aby financování kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad? Proč? No ty důvody si asi každý domyslí. Pokud si dobře pamatuji, tak loni po svém zvolení nový ředitel České televize prohlašoval, že chce zadat forenzní šetření a finanční audit hospodaření a hospodárnosti České televize za poslední dva tři roky. Zatím o výsledcích nic nevíme.
Česká televize má jako instituce placená z peněz občanů s transparentností vůbec problém. Více než pět let například trvalo dostat z České televize informace, že výroba pořadu Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce v roce 2017 stála 9 milionů korun. Vedení veřejnoprávní televize po tu dobu ignorovalo soudní verdikty i rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Redaktoři veřejnoprávních médií se velmi zajímají o finance politiků, ale pokud jde o ně samotné, tak své platy tají. Tehdejší ředitel České televize Dvořák dokonce řekl, že si není jistý, že česká společnost je na to připravená. Skvělé!
Finanční transparentnost a efektivita jsou přitom klíčové, pokud chceme, aby veřejnoprávní média plnila svůj účel a nedocházelo ke zneužívání a plýtvání peněz daňových poplatníků. Pokud jsou koncesionářské poplatky nebo nyní nová televizní a rozhlasová daň prosazovaná touhle asociální vládou hlavním zdrojem financování, musí také toto financování být naprosto transparentní a to znamená žádné začerňování smluv, tajení informací o platech, netransparentní finanční toky. Stejně jako politici a státní úřady jsou a mají být pod kontrolou, jelikož jsou placeni a spravují peníze daňových poplatníků. Totéž pravidlo by se mělo aplikovat i na veřejnoprávní média. Nedostatečná finanční kontrola těchto médií je závažným problémem, který musí být řešen dříve, než budeme uvažovat o jakémkoliv zvýšení financování. Musíme zajistit, že peníze, které jsou již nyní přidělovány, jsou využívány hospodárně, efektivně a s maximální odpovědností.
Samotná Legislativní rada vlády poukázala na to, že chybí, v uvozovkách, relevantní ekonomické údaje, zejména existující náklady České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a s výnosy z povoleného rozsahu reklamy. Chybí také definice toho, proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba, aby bylo možné plnit veřejnoprávní funkce těchto médií. Prostě Fialova vláda České televizi a Českému rozhlasu chce přidat z úplně jiného důvodu, než že by měly málo peněz. Ano, vážení spoluobčané, 10,5 miliardy máme my všichni platit na tahle provládní netransparentní média.
A nyní se dostávám ke třetímu bodu, tedy k debatě o smyslu a roli veřejnoprávních médií v dnešní době. Na poplatky za televizi a rozhlas bychom se měli podívat v širším kontextu diskusí, které v současnosti probíhají napříč celou Evropskou unií. Tyto diskuse se soustředí na pět klíčových otázek, některé jsem již zmínil.
Za prvé: Jaký je smysl veřejnoprávních médií 21. století? Co je to ta veřejnoprávnost, v uvozovkách? Jak jí co nejlépe dosáhnout? Jak má vypadat obsah, který veřejnoprávní média vyrábějí?
Za druhé: Mají lidé a firmy stále platit koncesionářské poplatky? Nebo má financování veřejnoprávních médií převzít stát a hradit je ze státního rozpočtu?
Za třetí: Jak narovnat vztah mezi veřejnoprávními a soukromými médii, aby ta soukromá nebyla diskriminována, ale status veřejnoprávních médií zůstal dostatečně významný?
Za čtvrté: Patří obsah vyrobený veřejnoprávními médii na internet? A pokud ano, tak do jaké míry? Nebo mají tato média zůstat v televizním a rozhlasovém prostředí, ze kterého vzešla?
Za páté: Je přípustným zdrojem financování provozu veřejnoprávních médií reklama?
To jsou všechno validní otázky. Jakémukoliv zvyšování koncesionářských poplatků by měla předcházet vážná kritická debata o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií ve 21. století, oproštěná od hysterických výkřiků a emočních výlevů. Česká televize a Český rozhlas nejsou nedotknutelné a nekritizovatelné instituce. To v demokratické společnosti není žádná instituce placená z peněz daňových poplatníků. Debata o nich nesmí být tabu. Už slyším všechny ty hysterické reakce: ANO chce zásadně ovlivňovat Českou televizi a Český rozhlas. Kdybychom to chtěli, tak jsme to mohli udělat, když jsme tady byli ve vládě, nemuseli jsme schvalovat ty netransparentní zprávy. My jsme se chovali slušně a nesnažili jsme se to brutálně ovládnout, jak to dělá pětikoalice. Ta obvinění jsou samozřejmě nesmysl a mají za cíl znemožnit věcnou debatu o smysluplnosti veřejnoprávních médií, které se tato vláda bojí, stejně jako veřejnoprávní média.
Já se diskuse o veřejnoprávních médiích nebojím. Naopak si myslím, že bude velice užitečná. Můžeme například začít debatou, proč máme mít veřejnoprávní televizi a rozhlas. Proč zrovna tyto dva typy médií? Na internetu není veřejnoprávní zpravodajský portál, neexistují veřejnoprávní noviny, veřejnoprávní streamovací služba a jiné. Tak proč by takové privilegium v 21. století měla mít televize a rozhlas?
V této souvislosti je třeba připomenout, že Česká tisková kancelář, ČTK, je také veřejnoprávní médium, které daňové poplatníky nestojí ani korunu, pokud vím. Funguje od roku 1996, nemá žádné dotace, a přesto je schopna generovat zisk. Proč by stejně nemohla fungovat Česká televize a Český rozhlas? Česká televize může nechat bezplatné zpravodajství a vše ostatní skrýt za paywall, ať platí ti, co její produkci sledovat chtějí. Stejně tak Český rozhlas může své podcasty a svůj zpravodajský web nechat placené. No, kolik tady máme podcastů? Podcastů, kde různí bývalí novináři a stávající prodávají za peníze různé dezinformace a lži. Tak možná Česká televize by mohla mít podcast pravdivý. Alespoň by se tedy ukázalo, zda jsou tato veřejnoprávní média životaschopná, nebo jejich úspěch stojí na hliněných nohou a jediné, co tato média udržuje při životě, je doping ve formě miliard, které jim řada českých občanů nedobrovolně vyplácí.
Pokud jde o televizní a rozhlasové zpravodajství, tak se všichni jistě shodneme na tom, že hlavním úkolem veřejnoprávních médií by mělo patřit občanům přinést nestranné informace. Dobře slyšíte. Ostatně jasně se to píše v Kodexu České televize nebo v Kodexu Českého rozhlasu. A při kritice médií je alfa a omega to, že zpravodajství... je to zpravodajství a názory. A názory a komentáře může psát každý. Ať si tam říká, co chce. Ale zpravodajství má být nestranné a má předat divákovi informace a on si je probere a udělá názor. A moderátoři mají hrát roli ďáblova advokáta, zastávat názor protistrany v debatě. Když tam mám pravičáka, tak jsem levičák, když levičáka, ptám se jako pravičák. Takže tohle česká média už dávno nedělají, protože se stala jenom propagandou. ***
