Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(17.10 hodin)
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Mě pan předřečník zaujal diskusí o nákladové politice, kde podle mě bychom měli mít nejenom tedy nějaké podklady k té novele, co se týká nákladů, ale vůbec kompletní ekonomické analýzy. A vlastně se vracíme k tomu, co se tady odehrálo v minulé Sněmovně, kdy kolega Juříček a další od nás v podstatě si vlastně za své peníze sehnali znalce a odborníky na to, abychom vůbec měli v ruce nějakou nákladovou analýzu, analýzu hospodaření, a tehdy ty informace byly spíš pro Českou televizi negativní nebo jednoznačně byly negativní. Čili chtěl bych podpořit tu myšlenku, aby někdo nezávislý, například nějaký Nejvyšší kontrolní úřad provedl ekonomickou analýzu a na základě toho bychom také měli stanovit eventuální poplatky nebo eventuálně prostě, co dál. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli už není žádná faktická poznámka. Poprosím pana ministra Martina Baxu, aby se ujal slova s přednostním právem.
Ministr kultury ČR Martin Baxa: Pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já si teď dovolím využít tohoto přednostního práva, tohoto vystoupení k obsáhlejšímu komentáři k tomu návrhu. Jak jste asi zaregistrovali, já jsem své úvodní vystoupení pojal opravdu technicky, stručně jako vystoupení navrhovatele, tak jak ukládá jednací řád Poslanecké sněmovny. Mezitím tady zaznělo několik vystoupení a já si jako osnovu pro své vystoupení dovolím vzít vystoupení pana kolegy Patrika Nachera a skrz odpověď na jeho přibližně 20 různých dotazů, připomínek a komentářů vlastně poměrně zevrubně objasnit koncept našeho návrhu takzvané velké mediální novely, a současně snad vyjasnit některé otázky, které jsou vnímány jako sporné nebo málo prezentované.
Na úvod si dovolím ale upozornit ještě na jednu věc. V několika vystoupeních tady vlastně zazněl jistý stesk po nedostatku informací o hospodaření a činnosti obou veřejnoprávních médií. Já jenom připomenu, že jsou veřejně dostupné výroční zprávy. Podle stávající legislativy to jsou dvě výroční zprávy, což je výroční zpráva o činnosti, v tomto případě Česká televize červená, Český rozhlas modrý (ukazuje dokumenty) a paralelně s těmito výročními zprávami obě veřejnoprávní média vydávají také výroční zprávy o hospodaření, opět Česká televize a Český rozhlas, a já tady z těch výročních zpráv, určitě z výroční zprávy o hospodaření České televize, také budu citovat.
Současně si také dovolím odkázat ve svém vystoupení v jedné části ještě na jeden důležitý informační zdroj, a to je RIA, kterou jsme k tomuto zákonu zpracovali, závěrečná zpráva zhodnocení dopadů regulace v květnové verzi, která je dostupná v eKLEPu a kde je také několik zcela konkrétních věcí, které chci využít.
A nyní bych si dovolil začít podle té osnovy, kterou vlastně předurčilo vystoupení pana kolegy Nachera. První otázka zazněla tak, zda je tento návrh zákona prioritou vládní koalice, respektive zda v kontextu vážných problémů má být zrovna návrh zákona té takzvané velké mediální novely vnímán jako priorita. Já na to odpovídám, že ano, a tím nemám na mysli to, že ostatní návrhy mých kolegů a vlády jako celku jsou nějakým způsobem upozaděny nebo že by dostával tento návrh přednost, postupuje společně s dalšími prioritami této vlády, ale velká mediální novela, tak jako například velká audiovizuální novela, jsou prioritami programového prohlášení a vlády. Veřejnoprávní média nebo média veřejné služby hrají v naší společnosti zásadní roli. Děje se tak už od jejich samého vzniku. Ty zákony byly přijaty v roce 1991 a já jako ministr kultury a také jako člen vlády jsem přesvědčen o tom, že máme připravovat, uskutečňovat a naplňovat kroky, které posílí jejich nezávislost, odolnost a zajistí stabilitu jejich financování z toho důvodu, že si myslím, že je prospěšné, aby společnost svobodná, demokratická měla silná, kvalitní a odolná média veřejné služby.
Je pravdou to, že před dvěma lety jsem opakovaně veřejně říkal, že nebudu navrhovat zvyšování televizního a rozhlasového poplatku. Nijak to nepopírám, ty moje mediální výstupy jsou veřejně dostupné a za zhruba rok, nebo možná ještě za kratší dobu jsem názor změnil poté, co jsem se v detailu seznámil s tím, jaké jsou základy hospodaření obou médií veřejné služby, a že bez nějakého hlubšího zásahu by nebylo možné udržet tu úroveň, tu kvalitu a rozsah činnosti, které obě média vyvíjejí. Takže v tomto ohledu jsem názor změnil. Samozřejmě jsem za to kritizován. Ti, kdo nechtějí slyšet argumenty, tak samozřejmě tuto kritiku vnímají jako oprávněnou a je samozřejmě mou povinností ministra, politika, osobnosti veřejně činné, abych ji unesl a také veřejně obhajoval to, proč k tomu došlo.
Velkým tématem, to je poznámka číslo tři pana poslance Nachera, je otázka politického vlivu na Českou televizi a co vlastně znamená to slovo nezávislost? Je důležité si pro tuto souvislost přečíst jak oba zákony o médiích veřejné služby, o České televizi a Českém rozhlasu, jejich kodexy, a myslím si, že je také užitečné dohlédnout do těch výročních zpráv. Média veřejné služby nejen u nás jsou postavena na vlastně nerozdělitelném propojení dvou klíčových struktur, pilířů, oblastí jejich činnosti. Tou jednou je zpravodajství, publicistika. To, když se mluví o nezávislosti, tak se to fakticky směřuje k této části jejich činnosti, kdy média veřejné služby mají zajišťovat vyvážené zpravodajství a vyváženou prezentaci názorů v obou svých platformách, tedy v České televizi a v Českém rozhlase. Já jsem přesvědčen, že to obě média veřejné služby činí. Dokládají to mimochodem i zprávy, které vydává Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, a také to, že je u nás jejich financování zajištěno systémem televizního a rozhlasového poplatku, vlastně významně vzdaluje média veřejné služby od politického zásahu.
Aby média veřejné služby ale mohla plnit svoji veřejnoprávní činnost, tak je k tomu potřebné, aby měla patřičný zásah, to znamená, aby byla médii, která jsou veřejně vnímaná, sledovaná a mají relevantní pozici na svém trhu. Není možné mít funkční média veřejné služby nebo média veřejné služby, která jsou relevantní v naplňování toho, proč jsou zřízena, aniž by měla diváky anebo posluchače. Proto média veřejné služby mají vedle toho zpravodajsko-informačního, publicistického a názorového proudu a také proudu, který obsahuje významně menšinové pořady, také klasickou mainstreamovou produkci, která vlastně zajišťuje to, že média veřejné služby jsou na mediálním trhu relevantní. Mimochodem, platí to velmi dobře u České televize, která je nejsledovanější televizí v českém prostředí, byť nechci tvrdit, že nějak úplně dramaticky, dominantně předbíhá ostatní dvě komerční televize, ty podíly jsou přibližně vyrovnané. Česká televize má v těch počtech, řekněme, prvenství s mírným odstupem od těch dalších, ale je zde v tomto ohledu třeba významně odlišná situace od Slovenska, kde tamní médium veřejné služby, dnes tedy sloučený rozhlas a televize, Slovenská televize a rozhlas, mají ten podíl mnohem menší. ***
