Neautorizováno !
(19.40 hodin)
(pokračuje Ondřej Babka)
Původním primárním účelem dnes projednávané novely podle mě měla být - a bohužel není - již zmíněná definice veřejné služby, kterou právě Česká republika ve 21. století potřebuje. To znamená, že podle mého názoru - a bohužel k tomu nedošlo - není součástí této novely definice toho, co od médií veřejné služby ve 21. století, tedy teď a do budoucna, chceme. Nedošlo k tomu podle mě z vícero důvodů. Mě za hnutí ANO samozřejmě mrzí, že jsme vůbec k žádné debatě přizváni nebyli. Já samozřejmě chápu, že pan ministr nebo kolegové z koalice můžou argumentovat tím, že my bychom vás tady nepřesvědčili, vy máte na to jiný názor, jasně, OK. Ale zrovna u definice toho, co od médií veřejné služby dneska chceme, tak tam si myslím, že bychom se nemuseli až tak úplně lišit. A proto mě to trošku mrzí, že ani v této části vy jste tady nakonec k tomu nepřistoupili, ale že ani tady jsme tu debatu nevedli. A máme víceméně konec třetího roku našich mandátů. I to vlastně, jakým způsobem vy tu novelu předkládáte, tak je to nějaký důkaz toho, že ani vy, a já se k tomu pak dostanu, nejste jednotní, a ten zákon jako takový je za mě mišmaš a špatně, protože - a myslím si, že vím, kdo a co a jak tam prosazoval a že jste prostě udělali a poslali tuhletu velkou novelu, která dohromady nedává úplně smysl.
Samozřejmě dalším účelem této novely je nějaké zabezpečení dostatku finančních prostředků pro ale nějak definovanou veřejnou službu poskytovanou právě médii veřejné služby. A bohužel, jak už jsem zmínil, tak v průběhu času vy jste ten zákon taky nějakým způsobem představovali, tak se z této novely stal paskvil, který za mě zcela nesystematicky chce vyřešit jakoby celou řadu nějakých více či méně důležitých věcí - nebo důležitých, méně důležitých, podstatných, nepodstatných problémů či kvaziproblémů, ale jak už jsem řekl, nevytváří nějaký koherentní celek a obecně z té novely mám prostě pocit nejednotnosti.
Už to tady zmiňoval i Patrik Nacher, že - myslím si, že by i ta debata byla možná rychlejší, z naší strany vstřícnější, kdybyste přišli jenom s pouhým zvýšením poplatků, a že by ta debata byla vlastně vedena pouze jako "na co" a "kolik". A dneska tady řešíme - a podle mě zcela správně si, pane ministře, vyslechnete kritiku konkrétních částí toho zákona. A dokonce si troufám tvrdit, že opravdu po dnešní debatě i vy musíte nejen na ministerstvu, ale i v rámci nějaké koaliční debaty uznat, že některé věci jste absolutně jako netrefili nebo přepískli v tomto zákoně. A troufám si tvrdit, že ten zákon předtím, než bude schválen, tak i z vašich nějakých úvah založených i na naší kritice dojde k velké změně.
Problém samozřejmě nastal ve chvíli, kdy přesně v průběhu přípravy byly do textu zákona zapracované zájmy ať už řady nějakých zájmových skupin, či zájmy jednotlivých poslaneckých klubů. Vy jste tady přiznal, já se k tomu pak dostanu, právě třeba ten problém dezinformace, které tam tedy pravděpodobně chtěla vepsat Pirátská strana, ale k tomu se ještě dostanu. Ve své podstatě jste přinesli zákon, který si myslím, tak jak je napsaný a tak jak je nám překládaný, vůbec pro současná média, pro současnou Českou televizi a Český rozhlas, není výhodný. A kór v dnešní době je skutečně mimořádně nebezpečné schvalovat novelu médií veřejné služby, která je vypracovaná takhle nekvalitně a která nestojí na žádných pevných základech a která si vybírá jenom jednotlivé složky a mění vlastně spoustu věcí. Dnešní doba je složitá, je náročná, je těžká a je složitá i pro média veřejné služby, to si myslím, že všichni vnímáme. Ale právě proto, že doba je taková, jaká je, tak musíme přece daleko opatrněji zasahovat do médií, protože obecně důvěra občanů nejen v média, nejen ve veřejnoprávní nebo média veřejné služby, je dnes křehká, vidíme to dnes a denně. Když se ohlédneme do jiných zemí a sledujeme, co se právě nejen s médii veřejnými v současnosti děje, a některé příčiny aktuálně probíhající krize médií v jiných zemích jsou zřejmé, některé jiné příčiny tušíme, co však je víc než patrné, že v průběhu času klesá důvěra nejen české veřejnosti v práci novinářů, žurnalistů a současně i v práci a konkrétní výstupy jednotlivých zpravodajských médií. Vidíme, že lidé stále více a více hledají alternativní média, alternativní zprávy. Narůstá nám skepse samotných žurnalistů k současnému směřování zpravodajských médií. Pravidelně a výrazně vnímám i značný posun ve vnímání důvěry vůči žurnalistickým informacím i třeba od mladých lidí. A říkám to jenom proto, protože při každém jednom zásahu do médií z naší strany, tedy ze strany politiků, musí platit zásada "dvakrát měř a jednou řež", protože u médií veřejné služby je to ještě o to viditelnější a o to složitější.
Samozřejmě že aktuálně projednávaná novela, pokud ji schválíte, tak dočasně finančně médiím, České televizi a Českému rozhlasu, pomůže, ale podle mě jim z dlouhodobého hlediska může udělat medvědí službu. A jak jsem právě naznačoval před chvílí, tak opravdu není žádná doba pro nějaké sociologické pokusy s médii veřejné služby, protože - a vidíme to - očividně jste k tomu přistoupili tak, že tady někoho něco napadlo a řekli jste si jo, tak to do toho zákona dáme, protože tomu druhému tam dáme zase něco jiného.
Česká televize ráda, samozřejmě, a zcela po právu se pyšní svou důvěryhodností u české populace. Já jsem za to rád, ale musíme se i podívat na druhou stranu toho žebříčku, na média, která česká společnost pokládá právě i za nejméně důvěryhodná. Dle Reuters Institute for the Studies of Journalism České televizi nedůvěřuje nejvíce české populace po bulvárním Blesku a TV Nova. A to je pro médium veřejné služby tristní výsledek, protože oni by samozřejmě měli nějak ze své podstaty informovat nejkonzervativněji, nějakým způsobem, který právě vyhovuje jakoby celé společnosti. Já chápu, že je super, že jí polovina, více než polovina třeba společnosti důvěřuje, ale je přece špatně, že i více než polovina - nebo nějaká velká část společnosti nedůvěřuje. Že vlastně bychom se měli spíš pohybovat na nějaké škále, že to hodnotí tak, že jim je to třeba buď jedno, nebo že to vnímají nějakým způsobem jako neutrálně, ale my se tady pohybujeme bohužel, bohužel ve dvou extrémech. A proto znovu opakuji, některé sociologické experimenty, které dnes v tom zákoně dneska představujete, tak si myslím, že na ně není úplně vhodná doba.
To, v čem ta projednávaná novela zcela jistě selhává, je jasná deklarace toho, co veřejná služba pro 20. (21.) století je. Anebo není. A už tady bylo taky několikrát řečeno, mělo by to být zrovna toto - nějaký ideologický základ novely o České televize a Českém rozhlase. Naopak vaše logika toho, že nejdřív definujete objem finančních prostředků pro média ve veřejné služby a až potom následně od nich očekáváte určitou službu, která je, nebo která bude definována prostřednictvím nějakého obskurního memoranda, je podle mě úplně chybná. Že bychom měli kroky, tyto dva kroky, obrátit. To znamená, nejdřív jsme si měli definovat, co od těch médií chceme, a teprve až potom zjistit, kolik to stojí a kolik na to dáme peněz. ***
