Neautorizováno !
(21.10 hodin)
(pokračuje Martin Kolovratník)
Proto i v tom svém proslovu, právě teď jsem se dostal na jeho začátek konečně, tak proto si říkám, že bychom si měli trochu zopakovat vůbec tu problematiku, tu definici, o čem veřejnoprávní média jsou. Takže prosím, dovolte mi krátký exkurz, který je velmi důležitý pro tu debatu, pro pochopení celé té problematiky. I proto, že to není o zkratkách, že zlá opozice chce, aby veřejnoprávní média byla placena ze státního, a tím se stala závislá na té či oné vládě. No samozřejmě, vůbec ne, to asi chtěla přece ODS někdy před těmi patnácti lety a věřím, že Eduard Kožušník rozhodně neměl takové názory, takové zájmy, že to bylo z jiného důvodu. A nechceme to ani my.
Tak co chci povědět? Veřejnoprávní média jsou mediální organizace, které jsou zřízeny a fungují za účelem poskytování služeb veřejnosti. Tyto služby zahrnují poskytování informací, vzdělávání a zábavy s důrazem na kvalitu, nestrannost a vyváženost. Vidíte, ta definice se trochu i překrývá jak se zákonem o veřejnoprávních médiích, tak s jejich kodexem. Liší se od těch komerčních svou misí, způsobem financování a logicky také právním rámcem, který upravuje jejich fungování.
Jaké jsou ty hlavní charakteristiky. Tak primárně je to ta veřejná služba, ta je určitě nejdůležitější a je to cíl, který slouží veřejnému zájmu všech. Zahrnuje to poskytování kvalitních a různorodých programů, které informují, vzdělávají a baví širokou veřejnost, a ten obsah má být přístupný a relevantní pro všechny segmenty společnosti včetně menšin. A tohle je docela zajímavý moment. Když se mě občas někdo ptá, třeba i soukromě, jak já vidím veřejnoprávní média, jak si představuji, že by měla fungovat, informovat, tak já rád používám slogan, který měl jako reklamní slogan Radiožurnál, myslím, že už ho nepoužívá, ale byl velmi trefný. Říkám, taky je to historie zhruba patnáct let stará, a ten Radiožurnál říkal: popisujeme svět takový, jaký je. Ještě jednou to zopakuji: popisujeme svět takový, jaký je. Tedy zprostředkováváme ty informace, popis. No a buďme k sobě upřímní, mluvil o tom dnes dlouze a ilustroval to na mnoha příkladech předseda hnutí Andrej Babiš, a dejme si tu otázku, a upřímně: Popisují dnešní veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas, svět takový, jaký je? Nebo ho trochu ovlivňují? Nebo tam přidávají tu jemnou nuanci svého názoru, svého skákání do řeči těm, kteří tam vystupují, utínání odpovědí a podobně. A dělají to velmi chytře. Já bohužel musím říci, že ta věta "popisujeme svět takový, jaký je" občas naplňována není. Prostě není a nebývá. A to přece není dobře.
Obsah, který má být přístupný všem segmentům společnosti. Tam naopak kritický nebudu a reaguji na to, co jsem řekl před malou chvílí. Působení veřejnoprávních médií na internetu - server iVysílání naprosto skvělá služba, kterou ne že bych nemohl kritizovat, kterou naopak chválím, je dostupná třeba pomocí VPN, různých způsobů internetového připojení i v zahraničí. Ten archiv jak zpravodajství, tak vlastní tvorby - naprostá špička. A to si třeba myslím, že je věc, která je příkladná, za kterou patří České televizi i pochvala, abych nebyl jednostranný. Ale pojďme dál.
Nestrannost a vyváženost. Veřejnoprávní média musí dodržovat principy nestrannosti, vyváženosti ve svém zpravodajství a programové nabídce. Zajistí tím objektivitu a důvěryhodnost informací, které poskytují. Tady mi zase oponenti mohou říci, a můžu citovat z těch výročních zpráv, které nám chodí výborem, ona je tam vždycky taková hezká větička, že i podle průzkumu a auditu bylo zjištěno, že zpravodajství toho či onoho kanálu nebo média bylo ve svém celku - v celku - vyvážené a nestranné. Ale to je opět ten ďábel, který je ukrytý v detailu. Ten celek může být skutečně vyvážený a nestranný, no ale pak jsou to takové opět jemné nuance, pořady, které jsou ve špičce sledovanosti, které se občas prostě odchýlí, a koneckonců třeba i závěry Rady České televize už několikrát shledaly porušení kodexu České televize, ale pak vlastně se to nějak dorovná nějakým nočním zpravodajstvím. Opět určitě, a teď mířím především k televizi, ta bezchybnost tam bohužel, bohužel není. A mohl bych to ilustrovat na konkrétních příkladech, kterými nechci teď zdržovat.
Nezávislost médií. Veřejnoprávní média by měla být nezávislá na vládě, politických stranách, komerčních zájmech. To si myslím, že v České republice platí, že to dodržujeme. Všichni víme, a moje paměť sahá tedy minus dvě volební období, že vždycky když ze strany toho či onoho byla nespokojenost a třeba se přelévala do toho našeho mediálního výboru, tak jsme našlapovali velmi, velmi opatrně, jak se říká, vážili jsme na chirurgických, chemických vahách velmi opatrně kroky, vystoupení, která podáme, která řekneme. A zažil jsem koalici, zažil jsem i opozici a nikdy jsem nezažil to, že by ze strany toho či onoho politika byl vyvíjen nějaký extrémní nebo mimořádný nátlak.
Dostávám se k financování a jenom konstatuji, obvykle je zajištěno prostřednictvím různých modelů, které zahrnují poplatky za vysílání, státní dotace, komerční příjmy, granty a dary. A to bude hlavní point mého vystoupení. Pokusím se ilustrovat, že těch způsobů financování - a pozor, nezávislých na vládách, nestranných, zajišťujících tu veřejnoprávnost, tu opravdovou nezávislost - je minimálně tady u nás v Evropě veliké množství a že to funguje všude velmi dobře. Takže prosím apeluji a zdůrazňuji, a tohle říkám i s tím, že to bude nahráno jako záznam a budu to případným oponentům znovu a znovu opakovat, debata, návrhy, argumenty opozice o tom, že je možné a správné jít jinou cestou, než jsou koncesionářské poplatky, absolutně nesouvisí s tím, že by ta média chtěl někdo ovlivňovat, mít na ně tlak, vliv a podobně. Prostě není to tak a lze to udělat při dodržení té nezávislosti.
Právní rámec. Logicky, tím nechci zdržovat, konstatuje, že pozice veřejnoprávních médií je upravována speciálními zákony, předpisy, které stanovují ty mandáty, ale pozor, právě třeba právě i smlouvy, společenské smlouvy vlády, státu, veřejnosti s těmi médii, co od nich vlastně chtějí a jakou si představují, aby měla a plnila funkci v té dané demokratické společnosti. A všichni víme, to říkám zbytečně, jsme v Evropě, v evropském rámci, naše zákony, naši legislativu velmi pečlivě a velmi přísně posuzují kolegové z Evropy, z evropských orgánů. A opět si nedovedu představit, že to, o čem mluvíme my jako opozice, co zvažujeme, co navrhujeme, by mělo být v nějakém rozporu s evropským právem.
A konečně dostupnost a inkluzivita. Celkem logická další součást veřejnoprávních médií, která musí být dostupná všem občanům bez ohledu na jejich sociální nebo ekonomický status.
Vidíte, že význam veřejnoprávních médií je opravdu velký. Že v těch našich západních demokraciích hrají klíčovou roli, poskytují platformu pro informování občanů, podporují veřejnou debatu, taky kulturní výměnu. Ta nezávislost a závazek nestrannosti jsou zásadní pro udržení důvěry veřejnosti a zajištění, že informace, které šíří, jsou spolehlivé, přesné a že třeba i umožňují inovativní způsoby vyprávění a zapojení publika. A opět mohu mluvit o vlastní zkušenosti z toho Českého rozhlasu. Nám se, a zvlášť v regionech, tohle velmi často dařilo, že jsme do vysílání brali hosty právě z regionů, z kulturní scény, sociální scény, podnikatelské z toho daného regionu, dávali jsme třeba i prostor mladým umělcům, mladým kapelám, které za to byly velmi vděčné a říkaly: my bychom se nikdy do veřejného prostoru nedostaly. A teď tohle říkám opět, s vědomím, že je to doba někdy před minus více než deseti lety, opět, dneska už mají internetové platformy, řadu jiných možností, ale tu roli veřejnoprávních médií to neumenšuje. Občas se to prostě dařilo a daří. A je to tak správně. ***
