Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !

To se prostě stává. A stává se to někdy velmi rafinovanou formou, metodou, ale stává se to a mě to štve a vadí hlavně proto, že ti novináři, ti, kteří si "privatizují" to veřejnoprávní médium pro sebe, si neuvědomují jednu zásadní věc. Oni z hlediska platu, svých příjmů, svého zajištění jsou na tom přece stejně jako my politici. My, kteří tady ve Sněmovně sedíme, kým jsme placeni? My jsme placeni občany tohoto státu, České republiky, z jejich daní, oni jsou našimi "nadřízenými" a skládají se z daní na naše mzdy. A veřejnoprávní média, jejich zaměstnanci, jsou také placeni z peněz daňových poplatníků, koncesionářů, prostě lidí, kteří je platí. Ale v tom vztahu novinář veřejnoprávního média, politik často tohle ta druhá strana zapomíná. O tom jsem bytostně přesvědčen. A chybí tam ta pokora.

Jaká je role veřejnoprávních médií v mediálním a veřejném prostoru. Tak především je to informování veřejnosti. To je zásadní povinnost veřejnoprávních médií informovat veřejnost o aktuálních událostech, politických otázkách, ekonomických trendech a dalších relevantních tématech. Tento úkol se skládá z mnoha důležitých aspektů, které vám potřebuji vysvětlit.

První aspekt je objektivní zpravodajství. Co to je objektivní zpravodajství? Je to poskytování nestranných a vyvážených informací. Veřejnoprávní média musí pokrývat široké spektrum názorů, poskytovat prostor různým perspektivám, ale vždycky vyváženě. Zase se vracím k té větě - ukazujeme svět takový, jaký je. Ne, že tomu dáme více, tomu méně. A zahrnuje to také ověřování faktů, vyhýbání se senzacím a opět, položme si otázku - ověřují veřejnoprávní média česká dnes všechna fakta, vyhýbají se senzacím, vyhýbají se tomu, aby na těch svých internetových stránkách měli ten tzv. clickbait, aby tam měli tu senzaci, tu parádu, že se na to někdo podívá. No, podívejte se na ty jejich stránky. Takovým vzorem určitě pro nás pro všechny, a na tom se shodneme napříč politickým spektrem, je britská BBC, která opravdu je svou přísnou politikou nestrannosti a objektivity vyhlášená.

Další zásadní věc, kterou vnímám u veřejnoprávních médií, a teď neumím mluvit tolik o televizi, tu neznám tak zevnitř, ale v rozhlase vím, že tohle fungovalo, např. na stanici Český rozhlas Plus, jsou tzv. hloubkové analýzy, hluboké, detailní analýzy. A to je jiná věc, není to to základní zpravodajství, ale jsou to právě investigativní reportáže, publicistika, která jde pod ten povrch, dělá analýzy, nabízí těm, kteří chtějí, posluchačům, divákům, kteří chtějí, možnost lépe porozumět složitým otázkám, jako jsou geopolitické konflikty, ekonomické krize, sociální problémy, je to samozřejmě investigativa, která odhaluje korupci, neetické chování a řadu dalších problémů ve veřejném sektoru. To je věc, není to raketová věda, je to celkem jednoduché, na kterou třeba ta soukromá média nemají tolik prostředků, je to to nejdražší, platíte lidi, platíte týmy reportérské, redaktorské, které pracují dny, týdny na tom, než vyjde nějaká reportáž nebo materiál. A logicky, tohle si můžou dovolit právě kvalitní veřejnoprávní média, která se nehoní za ziskem, nejdou primárně za ziskem. V tom já vidím jejich ohromný rozdíl a i strašně důležitou funkci v tom veřejném sektoru, prostředí, v tom našem demokratickém prostředí vedle těch médií komerčních. A jak jsem dával za příklad BBC u té vlastní interní politiky nestrannosti, tak tady mohu dát za příklad německé ARD a ZDF, které jsou právě v tom světě mediálním známé a vyhlášené právě těmi detailními investigativními reportážemi. Ale oni je mají, a teď mi promiňte ten výraz, mají je vyfutrované, ověřené a nemají je ideově zabarvené na tu či onu stranu. A budu to tady opakovat jako červenou linku - popisují svět takový, jaký je.

Faktické ověřování. Je to ten boj proti dezinformacím, kde média by měla mít týmy specializované na faktické ověření zdrojů. Ne dva na sobě nezávislé, nebo tři na sobě nezávislé zdroje, ale mnohem víc. Fakta, argumenty, zdroje, citování zdrojů a tak dále, a tak dále. I tohle je věc, vidíte, na které se třeba můžeme shodnout, kterou tady cituji a považuji ji za správnou, ale pak pozvedám obočí, když se dozvídám, že v té novele, v tom tisku, který jste nám poslali, tahle věc uvedena nebyla, pak někde přišli Piráti z Ministerstva pro místní rozvoj a zřejmě to tedy bylo v rámci koalice, nevím, nejsem u těch vašich jednání, a najednou jakási obecná větička, že Česká televize a Český rozhlas mají bojovat i proti dezinformacím se tam objeví. A když se novináři ptají, co tím bylo myšleno, jak to tedy budou dělat, tak, třeba se pletu, třeba jsem málo poslouchal, nebo nedával pozor, ale ta odpověď nebyla, nikdo to ještě neřekl, jak bude vypadat, když to schválíme a teď to tedy budou ti manažeři naplňovat, tak jak bude vypadat boj České televize a Českého rozhlasu proti dezinformacím v České republice. Já bych mohl říci, že bych si to přál, že by se mi to líbilo, ale já nevím, jak to bude vypadat. A sorry, nezlobte se na mě, ale když jsem viděl pokusy této vládní koalice, pan Klíma se jmenoval ten zmocněnec proti dezinformacím, teď tedy pana Foltýna máme, tak když tedy vidím vaše snahy o boj proti dezinformacím, a nezlobte se na mě naprosto tristní, naprosto krachující, špatně uchopené, nefunkční, tak mě jímá děs a hrůza, že tedy budete chtít po veřejnoprávních médiích, aby bojovala proti dezinformacím. Ale přitom do prčic, tohle je věc, kterou si můžeme říct a vydefinovat a máme na to profesionály, kteří to můžou říct a popsat a napsat a třeba to dát do důvodové zprávy. Přece důvodová zpráva to není žádná zpráva, která je jen tak někde napsaná. Důvodová zpráva je součást sněmovního tisku a tisíckrát za dobu mého působení v politice už jsem došel k tomu, že i právníci, právní kanceláře, lidé, kteří pracují s výkladem zákonů, dělají ty publikace, komentáře, tak chodí právě do důvodových zpráv, jak to tehdy zákonodárce myslel a co tím chtěl říci. Ústavní soud pracuje s důvodovými zprávami. Takže tohle není sranda, to je vážná věc, kterou lze do té důvodové zprávy napsat, odmakat to, vyříkat si to a znova zopakuji napříč politickým spektrem a prostě to tam mít. A tohle tam není, pane ministře, to jste tam prostě nedali. Pardon, udělali jste ústupek Pirátům, v pohodě, to je vaše politické rozhodnutí, ze kterého tady paní předsedající určitě v tuhle chvíli má radost, pokud u toho byla, to je vaše rozhodnutí, odpovědnost, respektuji to, ale prostě to, jak mají ty dezinformace, ten boj s nimi vypadat, jste mohli jasně definovat, s námi si to říct nebo bez nás, to už je jedno, mohli jste a měli jste to mít v té důvodové zprávě. A to tam prostě není. Tak vidíte, tohle je přece ohromný problém, se kterým my jako opozice se nemůžeme smířit a nesmíříme.

Tak pojďme dál. Teď budu rychlejší, ať se už konečně dostanu k meritu, k tomu základnímu těžišti svého vystoupení. Rychle tady ještě zrekapituluji další z úkolů veřejnoprávních médií a to je vzdělávání a kulturní obohacení. Jsou to například vzdělávací programy, u kterých média mají nabízet širokou škálu takových programů pro různé věkové skupiny, předškolní vzdělávání, školní vzdělávací pořady, dokumentární filmy, vědecké a technické pořady, programy pro dospělé zaměřené na celoživotní vzdělávání a tak dále, a tak dále. A vidíte, že tady já budu vyvážený, tady kritický nebudu. Když třeba Česká televize v době covidu měla ten kanál nebo program, který se jmenoval, měl i krásný vtipný název UčíTelka, tak já jsem z učitelské rodiny, mám řadu příbuzných mezi kantory jak v základním školství, tak středním školství, tak tohle byla parádní věc, která byla vnímána v té době covidu velmi pozitivně. Jde to, daří se to, lze takové věci udělat. A může třeba tohle být argument pro to, aby si ta veřejnoprávní média řekla o větší zdroje, větší finance, že něco takového chce dělat. Vidíte, že nejsem pouze kritický. Kulturní pořady, podpora místní a národní kultury, produkce a vysílání dokumentárních filmů o historii, kultuře, kulturní pořady o literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle, ale taky nové experimentální umělecké formy. Zas dám jeden krásný příklad z Evropy - španělská RTVE, my jsme tam byli s naším výborem před rokem, loni v červnu a právě tady ta široká škála kulturních pořadů, ale i ta úžasná kombinace ve Španělsku toho na jednu stranu centralistického pojetí té země, která je ráda v Evropské unii a podporuje to evropanství, ale na druhou stranu to rozdělení, a víte, jaké Španělsko je - Barcelona, Katalánsko, důraz na ty menšiny, na jejich jazyky, tak i takovéto experimentální malé umělecké formy v jiných jazycích, v těch menšinách a oni to ti Španělé prostě zvládají, daří se jim to zkombinovat.***