Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(19.50 hodin)
(pokračuje Marek Novák)
Přesto to nevzdávám jako spousta mých kolegů. Přesto jsme si dali nemalou práci s pozměňovacími návrhy. A jsou to pozměňovací návrhy, které se zaměřují na efektivnost, na hospodárnost, na rovnost, na spravedlnost. A to jsou věci, které v té vládou předložené novele prostě chybí. Nejsou tam. Tak jsme si dali práci, udělali jsme to za vás. Já doufám, že mi potom ve třetím čtení i mým kolegům poděkujete a naše návrhy přijmete. A teď pojďme na ně.
Já jsem předložil celkem tři pozměňovací návrhy, ke kterým se následně přihlásím v podrobné rozpravě. Ten první a z mého pohledu zásadní, je kontrola NKÚ. My tady všichni říkáme, jak to všichni chceme, se tady shodneme obecně, koalice s opozicí i bývalou koalicí, novou opozicí, nebo nevím. Vlastně všichni chceme, aby veřejnoprávní média kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad, akorát že někdo to chce víc a někdo to chce méně. Logicky z pohledu toho, že lidé jsou zákonem nuceni platit tuto službu, tak je přece logické, že očekávají, že finance, které vynaloží, budou náležitě kontrolovány. My jsme tady slyšeli stanoviska, že je potřeba změnit to ústavou, že bez změny v ústavě to nejde, že se to chystá, a asi to trvá hrozně dlouho to nachystat, asi je to hrozně složitá legislativa, protože i když už jsem několikrát slyšel, že se to chystá, tak jsem to neviděl a nevěřím tomu, že se na tom pracuje, a ani nevěřím a nespokojím se s argumenty, že to nelze jinak než změnou ústavy. A proto jsem vypracoval pozměňovací návrh, který to řeší změnou zákona.
A je to jednoduché a k této vší jednoduchosti předloženého pozměňovacího návrhu bylo vypracováno také právní stanovisko profesora doktora Aleše Gerlocha, respektive jeho právní kanceláře, a s tímto stanoviskem vás velmi rád seznámím podrobně, protože si myslím, že je zásadní, abyste ho znali, a je zásadní, aby i občané věděli, že vymlouvat se na to, že nemůžeme zákonem poslat Nejvyšší kontrolní úřad do veřejnoprávních médií, tak aby věděli, že tomu tak není, že to udělat můžeme. Stanovisko se zabývá posouzením ústavní konformity návrhu novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, která má rozšířit působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že by nově měl vykonávat kontrolu hospodaření s majetkem Českého rozhlasu a České televize a hospodaření s finančními prostředky vybíranými na základě zákona o rozhlasových a televizních poplatcích.
V souvislosti s tímto záměrem vyvstala otázka, zda rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu nevyžaduje realizovat také čl. 97 Ústavy České republiky, ve kterém je postavení Nejvyššího kontrolního úřadu zakotveno. Zadáním vlastně bylo posoudit, zda je v souvislosti právě s rozšířením působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu novelizaci zákona č. 166/1993 Sb., nutno novelizovat příslušným způsobem také Ústavu České republiky a to konkrétně její čl. 97.
A teď přejdeme k tomu právnímu posouzení. Výchozí ustanovení čl. 97 ústavy zní takto: Za prvé. Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Za druhé. Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
Za třetí. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.
V analyzovaném případě je relevantní právě ten první a třetí odstavec citovaného ustanovení, protože právě v prvním odstavci je rámcově vymezena ta věcná kontrolní působnost NKÚ, a to státní majetek a plnění státního rozpočtu, zatímco třetí odstavec předpokládá bližší stanovení rozsahu působnosti NKÚ zákonem. V zásadě tak jde o to, jak široce může být působnost NKÚ stanovena na úrovni běžného zákona, aniž by se tento zákon ocitl v rozporu s ústavním pořádkem. Úvodem je možno připomenout, že v minulosti byly vícekrát učiněny pokusy o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu novelizací ústavy, do které by byl vládní návrh novely ústavy předložený v roce 2011, který byl projednáván jako sněmovní tisk číslo 351, šestého volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Mimo jiné se navrhovalo, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska v souladu se zákony nebo hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to právě v zákonem stanoveném rozsahu.
Hlavním důvodem tehdejší iniciativy byl záměr zakotvit obligatorní okruh kontrolovaných subjektů na ústavní úrovni, neboť jinak by vymezení působnosti NKÚ, a to personální i věcné, záviselo výlučně na vůli zákonodárce, jež se pochopitelně v čase může proměňovat. Občas totiž máme volby.
Rozšíření působnosti NKÚ zakotvené na ústavní úrovni by vedlo k tomu, že by zákonodárce nemohl takový rozsah kontrolní působnosti běžným zákonem zúžit. Druhým důvodem pak byla ve vztahu k zamýšlené kontrole hospodaření územních samosprávných celků skutečnost, že právo na územní samosprávu je též zakotveno na ústavní úrovni. Zavedení kontroly hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtu by bylo možno chápat jako zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu, který by byl možný právě jen na základě ústavní úpravy. Takové potenciální námitce se mělo čelit právě tím, že by rozsah působnosti NKÚ byl vymezen právě již v ústavě. Vládní návrh novely ústavy tehdy ovšem přijat nebyl, stejně jako nebyly úspěšné ani předcházející, ani pozdější návrhy.
A pro úplnost je možno podotknout, že naposled zmíněný argument o nezbytnosti zakotvit kontrolní působnost NKÚ ve vztahu k územním samosprávným celkům do ústavy byl pochybný vzhledem k tomu, že podle čl. 101 odst. 4 ústavy může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. S vysokou pravděpodobností by toto ustanovení bylo dostatečným ústavním základem pro zakotvení kontrolní působnosti NKÚ vůči územním samosprávným celkům v zákoně. ***
