Neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Klára Kocmanová)
Dále vzdělávání soudců by mělo být hlavně motivující a dobrovolné, nikoliv povinné a administrativně zatěžující. Klíčem má být kvalita, nikoliv kvantita. Takže pokud budou vzdělávací plány formalistické, hrozí, že se stanou pouhou byrokratickou povinností, která vlastně nepřinese žádný reálný efekt.
Myslím, že všichni chceme kvalitní soudnictví a chceme zvyšovat důvěru občanů v náš právní systém, takže tenhle krok opravdu vnímám jako krok správným směrem, ale do budoucna místo povinných vzdělávacích plánů bychom měli podporovat efektivní, dobrovolné a na míru šité vzdělávací programy, které budou odpovídat reálným potřebám justice. Místo zvyšování počtu pravidel bychom měli zlepšit podmínky, ve kterých soudci svou náročnou práci vykonávají, a tuhle úpravu zákona vítám, podepsala jsem ji, jsem za ni velmi ráda a jsem ráda i za to, že jsme našli shodu, takhle pokračovat ve zlepšování přístupu k obětem. Ale domnívám se, že je možné jít ještě dál, více to zlepšit a být v tom efektivnější.
Kromě důrazu na vzdělávání soudců ten návrh přináší také opatření směřující k navýšení finanční podpory poskytované obětem trestných činů. To je ostatně jedním z cílů také vládního akčního plánu prevence domácího a genderově podmíněného násilí.
Je ale potřeba si také říct, že tam, kde stát nestačí na pomoc obětem, tak tam podporu a pomoc často zajišťují třeba neziskové organizace, a ty jsou dlouhodobě podfinancované. Nicméně i tohoto kroku v návrhu si velmi cením, a jak valorizace částek a rozšíření okruhu oprávněných adresátů pomoci, tak prostředky pro Probační a mediační službu a pro další subjekty, které obětem pomáhají, jde určitě o dobrý základ pro budoucí rozšíření, které, doufám, brzy přijde.
A na závěr mi jenom dovolte říct, že oběti sexualizovaného násilí čelí traumatům a dalším dalekosáhlým dopadům na každodenní život, a proto je třeba pomoci, jak jenom můžeme. Proto jsem ráda, že přinášíme tento další návrh zákona a konečně se na něj dostalo. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli jsme v obecné rozpravě a další, kdo je přihlášen do ní, je můj ctěný kolega Michal Zuna, který v tuto chvíli, už vidím, přichází. A prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Já vám děkuji, pane předsedající. Já se také snad stručně vyjádřím k předkládanému návrhu novely o soudech, pardon, o soudech a soudcích.
Jsem rád jakožto spolupředkladatel za spolupráci i s kolegy a kolegyněmi na tomto návrhu, a jsem hlavně rád, že je to další zákon, který navazuje na celou řadu legislativních opatření, která jsme tady společně přijali, právě na lepší přístup ke spravedlnosti (pro) oběti násilných trestných činů právě v oblasti domácího a sexualizovaného násilí, ať už se jedná o redefinici skutkové podstaty znásilnění včetně zavedení institutu bezbrannosti, či o projednávanou definici domácího násilí.
A jelikož to není poslední (návrh?) ve stadiu přípravy, je i takzvaný dětský certifikát, což vlastně budou celkem čtyři novely, čtyři legislativní opatření, která výrazným způsobem pomáhají obětem násilných trestných činů a zároveň i pomáhají zajistit přístup ke spravedlnosti.
A já vždycky říkám, že problematika domácího sexualizovaného násilí je uvedena ve třech rovinách. Jedna je ta společenská, kdy bohužel v této oblasti dochází velmi často k bagatelizování těchto trestných činů. Další je v oblasti legislativní a tady právě si myslím, že máme splněno, nebo alespoň průběžně plníme to, co společnosti dlužíme právě tím, že tedy aktuálně otevíráme již jedno z těch čtyř legislativních opatření. A tím posledním je problematika v soudní rovině, kde se právě setkáváme s tím, že v rámci soudní aplikační praxe dochází k rozsudkům, nad kterými velmi často zůstává rozum stát. My víme, že například polovina rozsudků v případě násilných trestných činů a například znásilnění, ta jedna polovina je buďto zcela osvobozující rozsudek, anebo podmíněný trest. V této souvislosti my tuto novelu pracovně nazýváme lex Anička, což je právě jeden z konkrétních příkladů těch kazuistik, který si zasloužil reakci při vzniku tohohletoho zákona. On je to velmi dobře mediálně známý případ, kdy u dívky docházelo v podstatě pětkrát týdně ke znásilnění od jejího otčíma, a i přesto soud vlastně udělil rozsudek v podobě podmíněného trestu, a to i na základě toho, že soud vyhodnotil újmu této dívky jako mírnou. To vedlo i k pokusu o sebevraždu této dívky a je to jedna z těch ukázek, kdy právě soudní aplikační praxe je jedním z problémů v přístupu ke spravedlnosti (pro?) oběti domácího či sexualizovaného násilí.
Takže já jsem naopak rád, že jedním z těch dvou hlavních bodů je vzdělávání soudců. Já je považuji určitě za nutnost a právě opatření směřující ke zvýšení kvality soudní sestavy, a to prostřednictvím individuálních plánů vzdělávání, které jsou v souladu s metodikou Justiční akademie, která v této oblasti vzdělávání odvádí skvělou práci, je určitě namístě a právě vypracování individuálního plánu na tři roky dopředu je krok správným směrem.
Jsem rád i za tu druhou kategorii, která tady už také byla zmíněna, tedy opatření ke zvýšení rozsahu a kvality pomoci obětem trestných činů.
Já bych si tedy na závěr pouze dovolil požádat o podporu tohoto tisku napříč politickým spektrem. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Helena Válková jako poslední v obecné rozpravě. Tak prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já bych poprosila o utišení... (Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já vás ještě poprosím... Ano. (Poslankyně Válková: Děkuji vám.) Ještě chvilinku. Já vás ještě poprosím, abychom se ztišili hlavně v levé části pléna. (Ministr Blažek hovoří s dvěma poslanci.)
A poprosím pana ministra, aby pokud... Pana ministra poprosím... Já poprosím pana ministra... Pana ministra Blažka poprosím... (S důrazem: ) Pana ministra Blažka poprosím... Pana ministra Blažka poprosím, aby byl klid, a pokud chcete, tak můžete samozřejmě do předsálí, pokud vás vystřídají kolegové, přenést své diskuse.
A vy, paní poslankyně, můžete pokračovat. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Já si myslím, že to je - a děkuju, pane místopředsedo - protože to je určeno právě pro všechny poslance, kteří tento poslanecký návrh podepsali a které chci upozornit na několik myslím si důležitých věcí.
Pokud jde o opatření, které směřuje ke zvýšení rozsahu kvality pomoci obětem trestných činů, poškozeným, tam nemám vůbec sebemenší problém s tím, naopak to vítám. Děkuji za tuto iniciativu, připojuji se k paní poslankyni Kláře Kocmanové, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, že to je věc, o kterou dlouhodobě usilujeme, je to takové vyvrcholení toho úsilí a je to dobře. Hlavně jde o valorizaci té finanční podpory, rozšíření okruhu oprávněných osob, které můžou získat nějaké finanční prostředky. Takže to je ta část, kterou nejenže nezpochybňuju, ale vítám.
A pak je ta druhá část, kterou tady pan poslanec Zuna, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tak hezky popsal na tom případu Anička, a já s ním také souhlasím, pokud jde o to věcné, to znamená, že by se měli soudci vzdělávat. ***
