Neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
O to formální, jakým způsobem to zakotvit, tuto povinnost, tak o tom tady budu chviličku mluvit, opravdu ne dlouho, a chci vás upozornit hned v úvodu na to, že s tímto problémem povinného školení a vzdělávání soudců se potýkají i v jiných evropských zemích. Já si často čtu rozhodnutí německého spolkového Ústavního soudu, která jsou někdy překvapivá a skoro vždycky inspirující. Oni opravdu někdy hodně tvrdě napraví tu judikaturu i nejvyšších soudů, a že jich tam mají poměrně hodně. Takže jeden z těch nálezů nebo rozhodnutí spolkového Ústavního soudu, který se mi tedy vůbec nelíbil - ale všichni ho samozřejmě respektují a dodržují, ale slyšela jsem mezi právníky, kolegy německými, že byli překvapeni a nebyli z toho nadšeni, hlavně tedy ti nesoudci - to byl rozsudek, který konstatoval, že není možné povinně zavázat soudce ke školení právě proto, že by se ohrozila jejich nezávislost tím, že by se stanovilo určité penzum, jak se mají školit, kde a co musí navštěvovat. Bylo to také v důsledku jedné velmi smutné, já bych řekla skoro tragické události, kdy jedna nekompetentní soudkyně, která byla pověřená agendou nezletilých, včetně agendy těch, kteří byli v ohrožení z důvodu podezření na sexuální zneužívání, vrátila sedmiletého chlapce do rodiny, kde ho dále asi rok nebo dva zneužíval otčím. Přitom tam bylo spousta indicií včetně nějakých znaleckých vyjádření, a ona to udělala. A vzhledem k tomu, že tam byly také samozřejmě následky, když se potom na to přišlo, že to bylo v důsledku tohoto velmi, velmi špatného rozhodnutí, byl pokus zákonodárce německého zavést tuto povinnost do německého právního systému. Spolkový Ústavní soud to shodil s tím zdůvodněním, že není možné tímto způsobem rigorózně soudce německé donutit k vzdělávání, na rozdíl třeba od Velké Británie, kde si myslím, že ten mechanismus funguje úplně jinak, a zřejmě to jde, ale tady si tím jistá nejsem, ale že je možné využít takzvané měkké nástroje, to znamená stop profesní kariéře - žádný postup k vyšším stupňům, nižší ohodnocení, které může soudce mít v rámci svých výkonů, prostě neustálá kontrola. Ale nemělo by to končit tím kárným opatřením.
Můžu být trošku nepřesná v tom, co vám říkám, nechci jít do detailu německé judikatury, kterou natolik dobře neznám, nicméně mě to opravdu tenkrát asi před těmi dvěma lety velmi překvapilo a teď, když jsem si četla ten náš návrh, tak jsem si říkala, to je jak opsané z toho zákona, z toho návrhu, který byl v Německu. Určitě tomu tak není.
Navíc ještě tam je jedna asi formální chyba, protože jak víme, povinnosti bez ohledu na to, jestli jde o soudce, nebo nesoudce, právní povinnosti nemůžeme ukládat někomu prováděcím právním předpisem, což určitě metodika Justiční akademie je, kterou se to ukládá, museli bychom to udělat zákonem, čili by to muselo být v rámci tohoto zákona, novelou toho zákona. To už bychom měli v rámci pozměňovacích návrhů doplnit a zpřesnit, aby alespoň tohle sedělo.
Ale chci jenom upoutat vaši pozornost na toto slabé místo, jak to tedy udělat, aby bylo možné naplnit bohulibý záměr donutit ty, kteří nejezdí na Justiční akademii v Kroměříži, a přitom rozhodují třeba v oblasti sexuální trestné činnosti, aniž by byli vzděláváni, aby se vzdělávali, ale přitom zajistit nezávislost soudnictví a nepřekročit ústavní mantinely, které třeba v Německu - u nás to tak nemusí samozřejmě být, máme jiný právní systém, ale velmi podobný v řadě ohledů - tak abychom nedopadli jako v Německu, aby nám zase Ústavní soud něco nezrušil. Takže o tomhle musíme přemýšlet. Trošku mě mrzí, že o tom nepřemýšleli na Ministerstvu spravedlnosti.
Takže já teď na mikrofon říkám: je třeba to předělat, v nejhorším případě vypustit, pokud si nebudeme jisti, vést diskusi se soudci, ať se nám to líbí, nebo ne. Bohužel, nemají tu soudcovskou radu, takže se bude muset jednat s těmi - nebo doporučuji jednat s těmi justičními špičkami, Nejvyšší soud, možná i Ústavní soud, rozhodně vrchní soudy. Ony nebudou nadchnuty, to asi předvídáme správně všichni, nicméně pokud to napíšeme nebo necháme a odsouhlasíme tak, jak je to předložené, tak se vsadím, že některý z nich se obrátí na Ústavní soud, a budu velmi příjemně překvapena, pokud to Ústavní soud nezruší. V této podobě je to podle mého názoru neústavní a současně velmi riskantní pokus o to, jak donutit v České republice soudce, kteří nejsou dostatečně vzdělaní, se vzdělávat. Účel je v pořádku, ale neplatí zásada "účel světí prostředky", ty prostředky musí být trošku právně, ústavně konformnější, než jsou v daném případě.
Omlouvám se, že vám nenabídnu teď konkrétní způsob, jak to udělat, ale doufám, že na něj přijdeme. V případě, že nepřijdeme, navrhnu svým pozměňovacím návrhem vypuštění těchto ustanovení právě z důvodu podezření na jejich neústavnost.
Jinak ten návrh vítám. Jak říkám, aby nedošlo ke špatné interpretaci i pro média: Válková vítá opatření ke zvýšení rozsahu a kvality pomoci poškozeným obětem trestných činů, ale obává se, že v případě donucení soudců k povinnému vzdělávání můžeme narazit na určité mantinely, které by mohly být prohlášeny později Ústavním soudem za neústavní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji a s faktickou poznámkou a poté do rozpravy se hlásí předseda Pirátů, pan poslanec Michálek. Takže nejdříve faktická poznámka - máte dvě minuty. Prosím.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já zde musím naprosto souhlasit se svojí kolegyní Helenou Válkovou, protože přece jenom jsme právníci a víme, jaké parametry má právní řád České republiky, a víme, protože se účastníme už mnoho let diskusí o radě pro soudnictví a principu dělby moci a seznámili jsme se i s tím judikátem, který je citován v důvodové zprávě, že takovýmto způsobem to tedy patrně možné provést není. Já o tom budu ještě mluvit ve svém projevu podrobněji, ale opravdu toto jsou přesně věci, které měly zaznít v úvodním slově pana ministra spravedlnosti, který se z toho vyvlékl, předložil to jako poslanecký návrh a záležitosti, které mají ústavní charakter a které vedou k tomu, že zase to může shodit Ústavní soud - vzdělávání soudců - protože jsme to neudělali pořádně, tak se dostáváme do situace, že to tady vůbec vysvětleno není. Má to několik aspektů, které by si skutečně zasloužily podrobnější diskusi. Že už dneska máme úpravu v zákoně o soudech a soudcích, která stanoví kompetence rady, stanoví kompetence ředitele Justiční akademie a my teď v podstatě řediteli Justiční akademie dáváme kompetenci prostřednictvím metodiky, asi patrně po projednání s radou, protože z toho zákona to není vůbec jasné a ani z těch novelizačních bodů nevyplývá, že by se nějakým způsobem to propisovalo do kompetencí v rámci Justiční akademie, tak bude určovat obsah právě individuálních plánů vzdělávání, nějaká ta základní pravidla, postupy a tak dále, výkonná moc. A to je přesně, co Ústavní soud ve svém nálezu kritizoval.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková a vaše dvě minuty, prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju. Mně to stačí úplně, možná bleskově. Já jsem zapomněla ještě na jednu věc, že se chci zeptat pana ministra, jak reaguje na to projednání na radě Justiční akademie, kde jsem si vyžádala informaci, 7. června 2024 se tomuto tématu věnovala a ten návrh Justiční akademie odmítla. ***
