Neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Marek Výborný)
O digitalizaci, snížení administrativy jsem tady už hovořil. Zjednodušujeme veškerou administrativu a komunikaci spojenou s myslivostí, a to jak na straně držitelů a uživatelů honiteb, tak u orgánů státní správy myslivosti, Státní veterinární správy, Vojenské policie i Policie České republiky. Digitalizace bude zajištěna také u osob ucházejících se o myslivecké vzdělání a následné vydávání loveckých lístků. Já chci říct, to je těch 90 procent, kterým se tady úplně do detailu nevěnuji, na kterých je shoda, ale ta opatření jsou skutečně důležitá. Celá ta veřejná debata, diskuse kolem mysliveckého zákona se bohužel smrskla na dvě, tři věci nebo dvě, tři témata, která rozumím, že rezonují, možná jsou do jisté míry kontroverzní, ale tam pojďme hledat tu cestu, jak ten příznivý výsledek skutečně nalézt.
Věc, kterou jsem si možná úmyslně nechal na závěr a která je do určité míry rozhodnutím politickým, ale považuju (to) také (za) důležité, ale chci předeslat, že to není opatření, které by přímo vedlo ke snížení stavu zvěře v těch oblastech, kde je přemnožena, tak to je otázka debaty o minimální výměře honitby. K tomu mi dovolte několik poznámek. To je věc, která asi budí možná největší emoce, která navazuje také na nějaké historické dědictví.
Bylo by možná dobré to tady připomenout, v padesátých letech komunisté provedli kolektivizaci venkova. Ty důsledky vidíme dodnes na našem venkově a nepodařilo se je po roce 1989 v úplnosti překonat. Jak komunisté znárodnili půdu a kolektivizovali venkov do JZD po roce 1948, tak to samé udělali o deset let později v rámci myslivosti a zvýšili minimální výměru honitby z těch původních - jak to máme dodnes třeba v Rakousku, ještě za císaře pána a za První republiky - 117 hektarů, tak to zvedli na 500 hektarů jako minimální výměru. Ten cíl byl ovšem úplně jiný, ten cíl byl ideologický, a to zpřetrhat vlastnické vazby, které tam historicky byly, k majitelům toho lesa, ať už to byla šlechta, církev, obce, soukromí vlastníci. Tohleto se bohužel komunistům skutečně podařilo a velmi těžko se k tomu vracíme. Je to tedy do určité míry i historická náprava křivd.
Zároveň je potřeba říct ale, jaká je situace třeba v sousedním Rakousku. Tam ta výměra je minimální - a to slovo podtrhuji - 117 hektarů, ale průměrná velikost honitby v Rakousku je 1 100 hektarů. Tak je vidět, že to vlastně na to nemá žádný přímý vliv. Co tím říkáme? Říkáme tím jediné: Pokud bude minimální výměra jiná než 500, bude třeba 250 hektarů, tak pokud budu mít 300 hektarů lesa nebo polností souvislých a ta myslivost tak, jak tam bude vykonávaná mysliveckým sdružením, tím, kdo tam provozuje honitbu, nebude vykonávaná tak, jak má být, budou tam ty škody, no tak pak mám možnost - se všemi povinnostmi, které to s sebou nese, mysliveckého hospodáře a tak dále - si tam tu myslivost provozovat sám na vlastní zodpovědnost v souladu se zákonem. To je celé. Tam, kde ty vztahy fungují tak, jak mají, tak se nic dramatického nestane. To je věc, která samozřejmě budí do značné míry emoce, ale je to hlavně věc řekněme ideová a je to věc právě směřující k respektu k vlastnickým právům těch, kterým patří zemědělská či lesní půda, kde jsou ty honitby provozovány.
Tolik tedy za mě stručný popis toho, co je, řekl bych, jádrem novely mysliveckého zákona. Říkám, mohl bych pokračovat dál a popisovat ta jednotlivá opatření, ale to každý, koho to zajímá, si může v předložené novele zákona sám přečíst.
Znovu říkám, cílem není vést s nikým boj, cílem není, aby zmizela zvěř z našich lesů - ta tam patří, je integrální součástí celého toho ekosystému - ale musí to všechno být v rovnováze tak, abychom zabránili škodám, které to působí, abychom skutečně udělali všechno pro to, aby česká krajina, ať už se jedná o zemědělskou nebo lesní půdu, odpovídala tomu, jakou ji chceme skutečně mít a jakou ji chceme předat příštím generacím.
Dámy a pánové, na závěr mi dovolte připomenout znovu to, co jsem říkal. Vidím jako důležité to, abychom vedli tu debatu na půdě zemědělského výboru. Zcela jistě nebudu požadovat žádné zkrácení lhůt. Chci, aby ten legislativní proces běžel tak, jak má. Jsem připraven k debatě se všemi, včetně opozičních poslanců, a hledat takové řešení, které bude přijatelné a které zároveň ale naplní ty cíle, které jsem tady za sebe, za ministra zemědělství, za Ministerstvo zemědělství deklaroval. Kdybychom neměli ty cíle naplnit, pak by ten zákon samozřejmě nedával smysl. Děkuji za pochopení. Věřím, že ten cíl máme všichni stejný a že jsme tady všichni demokraté a víme, co se sluší a patří. Jsem připraven k té debatě, k diskusi i teď tady v průběhu projednávání prvního čtení. Bylo by fajn, kdybychom dneska mohli ten zákon poslat dál. Děkuju pěkně.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vidím... Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
Vidím s přednostním právem... Momentíček. Vidím s přednostním právem pana předsedu (Poslanec Babiš se hlásí o slovo.), navrhovala bych ale, zda bychom mohli dát ještě slovo panu zpravodaji po panu ministrovi, jestli je to možné, ano? A nyní tedy... Souhlasíte, pane předsedo? (Poslanec Babiš souhlasí.) Děkuji.
Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Petr Bendl. Děkuji.
Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr tu situaci popsal velmi obšírně. Dovolte i mně pár slov k této materii, u které v podstatě jsme jako Poslanecká sněmovna už opravdu velmi dlouho. Chci poděkovat panu ministrovi a vládě, že mají odvahu ten materiál sem přinést.
Totéž mimochodem se vlastně stalo i v minulém volebním období, kdy vláda minulá přinesla tento návrh na jednání Poslanecké sněmovny, ale možná si pamatujete nebo nepamatujete, ale zablokovali další projednávání právě poslanci, kteří dneska v lavicích Poslanecké sněmovny nesedí, to byli poslanci KSČM, takže jsme nakonec v třetím čtení ten vládní návrh v minulém volebním období zaparkovali a nedoprojednali jsme ho. Myslím, že je třeba jenom to připomenout, že to byli komunisté, kterým, řeknu, vztah k soukromému vlastnictví příliš vlastní není.
Pan ministr tady říkal, že jeden z důvodů, proč tuto novelu předkládáme, je narůstající, řeknu, množství škod páchaných zvěří, ať už na na státním, či na soukromém majetku, narůstající množství škod v lese, i u hospodářů, zemědělců a ty příčiny jsou různé. Pan ministr některé zmiňoval: klimatická změna, klesající počet aktivních myslivců zcela určitě k těm důvodům také patří, protože myslivci stárnou, jejich aktivita je tomu samozřejmě přímo úměrná, je to normální a logické, ale těch mladých příliš nepřibývá. Jsou lokality, kde se o ty nové členy příliš nepečuje a není zájem přijímat nové členy mezi myslivecké spolky. Jsou lokality, kde to funguje dobře, to zase nepopírám, ale určitě jsou i místa, kde naopak není poptávka po tom, aby přicházeli další noví myslivci, a je to určitě jedna z příčin, proč v některých oblastech už se s tou zvěří nepracuje tak, jak by se mělo, aby se dostávali do toho zejména rovnovážného stavu, o kterém tady mluvil pan ministr.
Popisoval také, že je velmi složité domáhání se škod, jsou to často soudní spory na léta a léta, a to zejména u těch, kteří nejsou tak bohatí a nemají na to, aby se donekonečna soudili a platili právníky, u těch lidí, kteří trpí pocitem, že stát je připravuje o jejich práva a nejsou schopni se domoct škod, nehledě na to, že ten tlak - v lokalitách, kde ta zvěř je přemnožená - na zemědělce víme, že je veliký, jsou pod velkým tlakem konkurence a podobně. My bychom měli jim dát - hospodářům - do rukou nástroj, kterým by se byli schopni aktivně bránit v případě, že k nějakým vážným škodám dojde. ***
