Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(10.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Veřejnoprávní média mají podle zákona poskytovat vyvážené informace. Ale namísto toho vidíme dvojí metr, kdy jsou favorizovány ti, kteří s vládou souhlasí, a opozice je dehonestována. Tento stav je pro veřejnoprávní média naprosto neúnosný a návrh na zvýšení poplatku ho jen zhoršuje.
Hnutí ANO má jasný plán, jak situaci řešit. Za prvé, chceme zrušit systém koncesionářských poplatků. Tento systém je zastaralý, nespravedlivý a neefektivní. Veřejnoprávní média by měla být financována přímo ze státního rozpočtu, stejně jako je tomu v mnoha jiných zemích Evropy. Za druhé, chceme, aby hospodaření veřejnoprávních médií bylo pravidelně kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem. Občané mají právo vědět, jak jsou jejich peníze využívány. Za třetí, chceme, aby veřejnoprávní média přestala konkurovat komerčním stanicím v oblasti zábavy a soustředila se na svůj hlavní úkol: poskytování nestranných a objektivních informací.
Závěrem bych chtěl ještě shrnout důvody, proč se hnutí ANO zásadně staví proti tomuto návrhu na zvýšení koncesionářských poplatků. Ta novela není jen technickým opatřením, jak se nám vláda snaží namluvit. Jde o nový způsob, jak zatíží české občany a podnikatele dalším výdajem ve formě nové skryté daně, která nepřináší žádné reálné výhody, ale pouze další finanční zátěž. Navíc tento návrh odhaluje cynickou snahu vládní koalice upevnit svůj vliv na veřejnoprávní média a tím si zajistit mediální podporu pro své další kroky a volební kampaně. My si přece pamatujeme vždycky ty předvolební debaty, když za koalici SPOLU místo toho, aby tam byl jenom pan Fiala, tak jsou tam tři předsedové stran. Stejně to bylo s Pirátostanem. To všechno jsme zažili, viděli a ten, kdo není slepý, to vidí.
Zavedení plošného poplatku, který budou muset platit všichni, kdo vlastní zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání, je fakticky novou daní. Tuto zátěž nebude možné obejít ani pro ty, kteří veřejnoprávní média nesledují nebo neslyší. Navíc vláda do návrhu zakomponovala inflační doložku, která jim umožní poplatky zvyšovat bez jakékoliv veřejné debaty či dalšího schvalování. Tento přístup je výsměchem občanům a neúcta k legislativnímu procesu.
České domácnosti se již nyní potýkají s vysokými náklady na energie - máme jedny z nejvyšších - a další potřeby, hlavně nájem, ale to všechno přece víte. Porovnejte si ceny za Babiše 2021 a ceny teď a každému to musí být jasné. Pro mnohé rodiny by navýšení poplatku znamenalo, že si budou muset odpustit věci, které považují za důležité, například zájmové kroužky pro děti. A firmy jsou na tom ještě hůře. Navrhovaná škála poplatků podle počtu zaměstnanců dosahuje absurdních výšek, kdy například větší podniky budou muset platit za 246 000 korun ročně, a to za služby, které jejich zaměstnanci ani nemají možnost využívat. Tento návrh je zkrátka ekonomicky neobhajitelný a nespravedlivý.
Dalším klíčovým problémem je samotné hospodaření veřejnoprávních médií. Česká televize i Český rozhlas již dnes disponují miliardovými rozpočty, které by jim při efektivním hospodaření měly bohatě stačit. Místo toho vidíme zbytečné plýtvání, nepřiměřeně rozsáhlou administrativu a přebujelou nabídku programů, které často nesplňují očekávání diváků. K tomu se přidává nedostatečná transparentnost, kdy občané nemají možnost zjistit, jak jsou jejich peníze využívány. Nevidíme důvod, proč by hospodaření České televize a Českého rozhlasu nemělo být pravidelně kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem.
Veřejnoprávní média mají podle zákona poskytovat nestranné a objektivní informace. Realita však ukazuje opak. Česká televize a Český rozhlas se často dopouštějí jednostranného zpravodajství a manipulací, které slouží k prosazování určitého politického narativu. Místo nestranné žurnalistiky vidíme aktivistický přístup, který podrývá důvěru občanů v tato média. Jak mohou občané věřit médiím, která se otevřeně staví na stranu vlády a zároveň znevažují opozici? Minule jsme to viděli, jak se paní redaktorka vysmívala, že Patrioti byli na inauguraci Trumpa. A bylo to neskutečné. Ale nikoho jiného se nezeptala.
Vážené kolegyně, vážení kolegové a hlavně vážení spoluobčané, návrh na zvýšení koncesionářských poplatků není o tom, jak zajistit kvalitu a nezávislá veřejnoprávní média. Je to o tom, jak vytvořit další příjem pro média, která se místo veřejné služby stávají nástrojem politické služby. Tento návrh je špatný a nespravedlivý. Hnutí ANO ho proto nemůže podpořit a vyzýváme vás, abyste ho taky odmítli.
Potom mám tady takový další projev, a to je stručná informace o stavu České televize. Česká televize má několik zákonných povinností vyplývajících ze zákona o České televizi a též z Kodexu ČT jakožto další pro ČT závazné legislativní normy. Plnění těchto povinností výrazně ovlivňuje výsledek hospodaření České televize. Bez legislativní změny nelze ze strany České televize očekávat významnou snahu o změnu způsobu hospodaření, respektive snahu o výrazná významná úsporná opatření. Následující text není vyčerpávající a má pouze informativní charakter.
Česká televize má jako veřejnoprávní televizní stanice zákonnou povinnost informovat, vzdělávat a bavit. Jakékoliv vysílání na jakékoliv téma však vždy spadá do jedné z těch kategorií. Česká televize tedy může vysílat doslova, co chce, jakýkoliv libovolný typ pořadu. Otázka je, zda je veřejnoprávní zájem takto vágně správně formulován. Je opravdu veřejnoprávním zájmem například natáčet a vysílat zábavné pořady a cíleně tak konkurovat soukromým televizním stanicím? Česká televize má ze zákona povinnost celoplošně vysílat minimálně čtyři programy. Proč právě minimálně čtyři? Proč ne tři? Nebo proč ne maximálně... I tři by byly jistě dostačující.
Česká televize měla v roce 2023 dle vlastní výroční zprávy 2 999 zaměstnanců - teďka poslouchejte dobře - a dalších 3 000 osob pak pracuje pro Českou televizi jako externisté. Takže 3 000 zaměstnanců a 3 000 externistů.
Česká televize má ze zákona povinnost v uvozovkách tvořit, tedy natáčet a vysílat svoji původní tvorbu, své vlastní pořady, dále pak povinnost podporovat filmovou tvorbu a kulturní projekty. Kodex jí pak umožňuje podněcovat pořady jiných producentů. Samostatnou kapitolou jsou pak koprodukční počiny České televize. Tvorba vlastních pořadů je velmi nákladná záležitost, mnohem nákladnější než nákup vysílacích práv pořadů, ať už k jednorázovému, nebo opakovanému vysílání.
Objem výroby vlastních pořadů činil v roce 2023 v České televizi 20 790 hodin, to je 74 procent vysílajícího času. A v roce 2023 vysílala Česká televize své vlastní pořady, vlastní tvorbu 74 procent. Pro srovnání s rakouskou veřejnoprávní ORF, ti měli 33 procent. Dle Výroční zprávy o činnosti ČT v roce 2023 na straně 22 má však ORF 2,6krát větší rozpočet než ČT, přepočteno paritou kupní síly. Paradoxně je však počet vysílacích hodin ČT mnohem vyšší než počet vysílacích hodin, na straně 23 tamtéž.
Česká televize má ve vlastnictví rozsáhlý movitý a především nemovitý majetek. Provozní náklady spojené s udržováním a opravami těchto majetků jsou nemalé. Přitom mnohé z těchto nemovitostí využívá Česká televize jen sporadicky a některé pak vůbec ne. Nedává smysl, aby Česká televize byla spolumajitelem - dobře teďka poslouchejte, vážení spoluobčané - části plaveckého bazénu v pražském Podolí a vynakládala ze svého rozpočtu finanční prostředky například na opravu skokanského můstku. Vážení spoluobčané, haló!
Tady je mládež. (Na galerii návštěvníků sedí školní třída, poslanec Babiš se k nim obrací a ukazuje výroční zprávu.) Česká televize má skokanský můstek Podolí a opravuje ho. A za to budete platit! Každý, kdo má mobil. Budete cálovat! Abyste věděli. Doufám, že nekoukáte.
Takže má skokanský můstek Česká televize. To jsem nevěděl. To je, co? (Směje se.) Potom mají vlastnictví rekreačního objektu Mlýn v uvozovkách je ve srovnání s předešlým ještě pochopitelné. Rekreační objekt Mlýn. Dobře. ***
