Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
To, že v tuto chvíli tady máme u tohoto sněmovního tisku, který se samozřejmě do budoucna otevře, třicet pozměňovacích návrhů, tak to jenom je signifikantní k tomu, že to není kvalitní legislativa, že není napsaná dobře, že máme celou řadu - a já tady budu o tom mluvit, ať se ten bod otevře - celou řadu subjektů, které s tím nesouhlasí včetně mediálního prostoru soukromého a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Tady tato legislativa není nějakým způsobem - a my tady neobstruujeme z toho důvodu, že nesouhlasíme nějak s médii veřejné služby, respektive že bychom je samozřejmě nemohli kritizovat, to je nesmysl, ale kritizovat je můžeme, ale že bychom nějakým způsobem tady toto popírali, naopak. Naopak my chceme, aby se média veřejné služby rozvíjela, ale v kontextu právě toho, že žijeme v době všech těch - Netflixu, Amazonu, Prime, Apple TV a tak dále, kde je ve 21. století úplně jiná atmosféra kolem médií a média veřejné služby se tomu jednoduše prostě musí přizpůsobit. A musíme jít právě i tím tempem, kterým jdou prozápadní země, kdy vidíme úplný jiný mindset financování médií veřejné služby právě v tom kontextu 21. století.
Já o tom ale budu velmi hovořit, až se tady tento bod otevře. Jenom tady v tuto chvíli bych chtěl ještě upozornit, že bych chtěl otevřít tedy nový bod jako první dnes, a to je - kampaně vlády Petra Fialy, na které jsem chtěl upozornit právě dnešní den, protože včera ta zpráva o tom, že ten dopis MPSV stál 78 milionů korun, mě opravdu zvedla ze židle. Protože místo abychom šetřili a dávali ty peníze - a není to žádný populismus - ale skutečně těm potřebným, protože jim říkáme úplně na každém rohu, že peníze pro vás nejsou, nejsou na zvýšení příspěvku na péči v prvním, druhém stupni a tak dále, takže si vůbec někdo dovolí takovouto drahou kampaň, ten drahý špás jedné A čtyřky, toho dopisu, vůbec utratit. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Váš návrh bodu jsem zaznamenala. A byť je asi 60 přihlášených, tak se nedá očekávat, že bude vůbec hlasovatelný, nicméně zaznamenáno máme. Prosím tedy teď o vystoupení s přednostním právem paní předsedkyni Alenu Schillerovou, následuje pan poslanec Kobza. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý den, dámy a pánové. Lex OZE III: rozpočet na letošní rok je aktuálně ohrožen dalším výpadkem, a to v souvislosti s neschválením tisku číslo 656, energetický zákon, Senátem, což bude podle Ministerstva financí představovat výpadek nižších desítek miliard korun. Nižší desítky miliard korun jsou nicméně v rámci státního rozpočtu České republiky více než významná částka. Například rozpočet Ministerstva zdravotnictví představuje 17,6 miliardy korun, rozpočet Ministerstva zahraničních věcí 9,9 miliardy korun a rozpočet MMR 13,3 miliardy korun.
Hovoříme tedy o potenciálním výpadku ve výši rozpočtu hned několika klíčových rezortů. Je to další rána pro cash flow naší země, ke které musíme připočíst další chyby, kterých se ministr financí Zbyněk Stanjura dopustil. Příjmy z emisních povolenek jsou nadhodnoceny o 10 miliard korun, očekávané odvody z firem, kde má stát majetkovou účast, jsou nadhodnoceny o 5 miliard korun. V rozpočtu chybí 10 miliard korun pro školníky, kuchařky a uklízečky, respektive nepedagogické pracovníky ve školství, protože počítá s výdaji na zajištění těchto pozic jen do konce školního roku, tedy do 31. srpna. Opět chybí peníze na důchody, protože ministr financí nezapočítal 5 až 7 miliard korun na zákonnou valorizaci. Dohromady to tvoří poměrně silný koktejl, na jehož konci bohužel velmi pravděpodobně nebude seriózní vyhodnocení ze strany stávajícího ministra, protože ten si bude velmi pravděpodobně, a doufejme v to, ještě na konci letošního roku balit. Obávám se, že právě toto je důvodem lehkosti, s jakou ministr financí tyto závažné informace přijímá.
Poslanecká sněmovna si ale tuto lehkost dovolit nemůže. Prosím tedy, abychom nastalou situaci neprodleně otevřeli na plénu, a to před začátkem dnešního jednání, nebo jako první bod dnešního jednání. Navrhuji tedy mimořádný bod - rozpočet 2025 ve světle lex OZE III.
Kampelička, jedno z mimořádně aktuálních a závažných témat, přestože podle míry závažnosti, které mu přiděluje Česká televize a Český rozhlas, to tak nevypadá, je praní špinavých peněz v blízkosti premiéra České republiky - jsem nicméně přesvědčena, že Poslanecká sněmovna musí na trvající, neudržitelné mlčení premiéra Petra Fialy v případě jeho kampeličky neprodleně reagovat. Naposledy včera se Petr Fiala opětovně vyhnul přímým odpovědím na zcela legitimní otázky, které jsem mu kladla při ústních interpelacích. Hovoříme přitom o kampeličce, kde se podle České národní banky praly špinavé peníze, kde se ztratilo 370 milionů korun určených na nákup munice pro Ukrajinu a přes kterou se financoval Fialův politický institut Pravý břeh.
Jak známo, klubové instituci s názvem Podnikatelská družstevní záložna, která měla 99 členů, mezi kterými figuroval právě Petr Fiala, byla v minulých dnech odebrána licence z nejzávažnějšího možného důvodu, z důvodu praní špinavých peněz. Chtěla bych připomenout, že na počátku tohoto příběhu bylo opakované zatajení družstevního podílu Petrem Fialou v kampeličce pražské galerky v jeho majetkovém přiznání s výmluvou, že mu nebylo známo, že družstevní podíl znamená nějaký majetek. Možná někteří z vás sami bydlí v družstevních bytech, a tak dokážete posoudit, nakolik je tato výmluva Petra Fialy důvěryhodná. Samozřejmě že šlo jen o chatrnou výmluvu premiéra, který je až po uši namočen v monstrózní kauze praní špinavých peněz v mafiánské kampeličce, jejímž spolumajitelem byl. Praní špinavých peněz v bezprostředním okolí premiéra katapultovalo českou politickou kulturu někam do Afriky nebo Latinské Ameriky.
A já se proto dnes obracím na všechny poslance v této Sněmovně, aby společně s námi přijali mimořádný bod a požadovali po Petru Fialovi naprosto konkrétní odpovědi v této závažné megakauze. V případě praní špinavých peněz ve spojitosti s nejvyšší politickou funkcí v zemi neexistují opoziční a vládní poslanci, ale poslanci, kteří tuto šílenou situaci považují za standard, a poslanci, kteří k tomu odmítají tiše přihlížet. ***
