Prostě devadesátá léta tady u nás, kdo si to pamatujeme, starší, co jsme - nebo mladší, nebo jak to vezmeme - tak to byl rozpad Jugoslávie, že jo, rozpad Sovětského svazu a podobně, a ty problémy jsme tady zažívali, jednak s organizovaným zločinem, jednak se zbraněmi, které sem prostě přicházely, a bylo to takové období, které tady nějakou dobu trvalo, takové ty divoké devadesáté roky, které potom se postupně vyčistily, až jsme se dostali do nějakého rozumného vybalancování této věci, a teď samozřejmě ten rusko-ukrajinský konflikt zase nám destabilizoval tady tu situaci a jsme zase jakoby v uvozovkách zase na začátku. Udělali jsme takový kruh a jsme tam, kde jsme byli v devadesátých letech.

A jenom kolega Šlachta tady říká: "Mají psychické problémy, měli traumata z války z toho, čím prošli na frontě." Proto zdůrazňuji, že Česká republika i zpravodajské služby, policie a i politici se musí na toto připravit. Takže my musíme o tom se tady bavit, musíme si nalít tady čistého vína, že může se stát, že v Evropě se nějakým způsobem politici dohodnou, že přijde nějaká transkripce směrnice, že tedy navrátivší se vojáci budou za ženami a dětmi sem vpuštěni do Evropy, nejenom k nám, ale i do Polska, na Slovensko a do dalších zemí, za nějakých podmínek, třeba změkčených trošičku, a může se tady objevit nějaké množství lidí, kteří opravdu budou mít tyto problémy. Řešení dané problematiky bude třeba hledat na celoevropské úrovni, jelikož pokud bude mít řešení jenom některý ze států a bude přijímat jenom nějaká dílčí opatření určitá země, tak tady ta situace tu zemi více zasáhne, jo?

Podobně situaci vnímá rovněž bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenské rozvědky generál Andor Šándor - takže zase osoba, která v té komunitě má nějakou vážnost - a ten říká: "Očekáváme, že po konci konfliktu ukrajinští muži zamíří za svými rodinami a (u) některých z nich se po rocích strávených (na) válečné frontě projeví i nějaké posttraumatické syndromy i posléze, to znamená, po nějaké době. Samozřejmě, že 100 procent z nich nebude představovat hrozbu, ale nepochybně mezi nimi budou tací, kteří budou posttraumatickými syndromy trpět, budou se potýkat s problémy z tohoto konfliktu a mohou znamenat bezpečnostní riziko pro Českou republiku." O tom není vůbec žádných pochyb.

Já bych chtěl jenom říci, že v současné době - teď úplně přesná data, protože Ukrajinci mají teď, kteří jsou na našem území, máme tady přibližně 200 000 Ukrajinců, kteří jsou tady na jiné formy podle cizineckého zákona, a podle víza dočasné ochrany tady v současné době na přeregistraci, na kterou mají teď měsíc a jeden týden, aby se elektronicky zaregistrovali, aby se jim to mohlo prodloužit o jeden rok, tak teď úplně aktuálně tady máme 396 700 Ukrajinců. 396 700 Ukrajinců a pořád, každý týden, protože válečný konflikt trvá, přichází cca 2 000 lidí každý týden, takže za měsíc se nám to zvedne o dalších 8 000 osob, které jsou teprve na začátku, jo? Začínají čerpat dávky, začínají se teprve integrovat, adaptovat.

Ze statistik i pan ministr - já jsem ho se na to několikrát ptal na interpelacích - říká se, že přibližně dvě třetiny těchto osob, které jsou víc jak rok a půl, dva roky někde na území, už nemají nějakou snahu se vracet zpátky domů. A já tady říkám: těchto 396 700 osob - a to si tady musíme říct opět natvrdo - pakliže nebude přijato nějaké jiné evropské řešení, že by mohly třeba žádat z území o nějakou formu pobytu podle cizineckého zákona, a jsou tady podle víz dočasné ochrany, tak budou muset po přerušení konfliktu nebo ukončení konfliktu odcestovat domů. Oni se můžou obratem začít vracet, budou se vracet ve smyslu cizineckého zákona. Tam je potom věcí, abychom třeba cestou Ministerstva zahraničních věcí jsme byli na to připraveni na našem zastupitelském úřadu v Kyjevě, na našich konzulátech na Ukrajině, aby ti lidé, když tam přijdou a vlastně jenom jakoby udělají otočku, jo - ale oni nemůžou za současného stavu o to požádat z území České republiky, oni musí odcestovat domů, tam si o to požádat a vrátit se. Pakliže my o ně stojíme - a tady o ty lidi stojíme, pracují tady ženy třeba v sociálních službách a podobně - tak ona nejenom tam doloží nějakou zkrácenou cestou, že má tady práci, zaměstnavatel o ni stojí, dostane jiný typ vízového štítku a může se ve své podstatě obratem vrátit, pakliže nebude přijaté nějaké jiné řešení.

Na to bych navázal statistikou velice krátce, jak samozřejmě pohlíží dneska podle nějakých výzkumů čeští občané na Ukrajince jako osobu, kdy dneska už více jak 5 procent českého národa tvoří Ukrajinci, je to největší menšina, překročili menšiny, jako byli Slováci, Němci, Poláci, tak dneska největší naší národnostní menšinou v České republice se stali Ukrajinci. Češi si myslí, že válka, v níž se Ukrajina brání ruské agresi, by měla skončit smírem, jo? Takže vidíte, že tady my, prosím vás, nejsme - i říkal to dneska náš pan předseda - my nejsme žádní chcimírové, nejsme žádní proruští švábi, nejsme žádní lidi, kteří by nechápali to, že jedna země napadne druhou zemi, že to není v pořádku, ale prostě narativ v České republice po třech letech konfliktu a výdajích, které jsme investovali do těchto věcí, tak Češi začínají říkat, že ta situace nemá řešení a mělo by to skončit nějakým smírem, při němž země se vzdá určitých východních oblastí výměnou za bezpečnostní záruky západních zemí.

Takže to, co tady pan Lipavský často dogmaticky říká - musí Ukrajina vytlačit Ruskou federaci úplně na původní, to včetně Krymu, kam já potom pojedu na dovolenou - to jsou věci, které opravdu nejsou reálné, jo? A měli bychom dělat reálnou politiku i reálnou zahraniční politiku a měli bychom činit všechny kroky proto, aby lidi neumírali na frontě, aby se to přerušilo, protože se tam jenom lijí peníze, jsou z toho mrtví, jsou z toho invalidi a řešení to nemá. A dneska vlastně už i nová administrativa Trumpa úplně jasně říká - opět to otočil, jako se otočil Green Deal, úplně se otočil narativ Spojených států jako největšího člena NATO, a prostě už začínají říkat, že je třeba opravdu sednout k jednacímu stolu a začít s tím něco dělat.

Ta statistika je poměrně zajímavá, já ji tady jenom trošku přejedu. "Stejně jako v minulém šetření je v Česku více lidí, kteří považují ukrajinské uprchlíky pro vývoj České republiky spíše za ohrožení." Takže dneska v oficiálním materiálu 49 procent Čechů, když jsou dotazováni - je to samozřejmě nějaký vzorek, ale vždycky vycházíme z nějakého vzorku - tak 49 procent Čechů říká, že považují v současné době už Ukrajince spíše za ohrožení než za přínos, za přínos jenom 34 procent. V dlouhodobém srovnání se však poměr odpovědí zvolna mění ve prospěch těch, kteří v uprchlících spatřují přínos, jo?

Takže když dokážeme dobře jako politici vysvětlit přínos této největší menšiny v České republice, dokážeme jasně říct, že ti lidé jsou tady přínosem, nebudeme fabulovat, nějaké benziny a kolik vypijí alkoholu a tuto, a jestli opravdu budou sedět relevantní čísla, že ti lidé jsou přínosem pro náš sociální, zdravotní systém, což do současné doby spíše se domníváme, že nejsou, tak se samozřejmě může změnit i narativ a můžeme potom se jakoby překlopit, abychom na ty lidi začali koukat ne skrz prsty, ale abychom je prostě přijali, integrovali, adaptovali - a my samozřejmě při našem demografickém vývoji v České republice budeme potřebovat ženy, budeme potřebovat děti, ne že ne, ale samozřejmě ty ženy a děti bude potřebovat i Ukrajina, jo? Takže my jsme teď v takovém dvojím klinči, kdy oni nám říkají: My přece, když válečný konflikt tam skončí, budeme obnovovat zbylé území, které nám zbyde, tak tam nemůžou zůstat jenom invalidi, staří lidé a nějaké - musí tam být i nějaká generace, která se vrhne a opraví tu zemi, že jo, ta se sama neopraví, jo? Takže oni na jednu stranu lidé, kteří k nám přišli, jak říkám, po těch dvou letech už se nechtějí vracet, protože opravdu náš sociální, zdravotní systém a naše životní úroveň tady ve střední Evropě je podstatně lepší a jinačí než na Ukrajině, kromě pár velkých center - kdo tam kdy byl, tak mi jistě dáte za pravdu, že samozřejmě když přijedu do Kyjeva, přijedu do Lvova a přijedu, já nevím kam, do větších center, tak tam životní úroveň je veliká, ale když přijedete na venkov, tak tam jste kolikrát v 19. století, jo? Já jsem tam byl i pracovně několikrát, takže jsem viděl ty diametrální rozdíly megapolí nebo velkých měst a vesniček na Ukrajině.

A teď bych chtěl říci - a mám k tomu souhlas našeho pana primátora Plzně, pana Romana Zarzyckého, který bezprostředně se dotýká velké politiky - kdy my tady připravujeme nějaké základní věci, a najednou to spadne dolů, spadne to na municipalitu, spadne to na hejtmana a spadne to na primátora. A my jsme se v Plzeňském kraji opravdu dostali do situace, kdy máme na našem teritoriu jenom v Plzni, což je 180tisícové město, máme 40 000 Ukrajinců. ***