Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(23.00 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Jedna z neteří chtěla samozřejmě studovat v České republice, nechtěla pokračovat v zahraničí, tak se samozřejmě pečlivě na zkoušku z českého jazyka připravovala. A nebyl v tom žádný důvod. Pokud chce, musí něco pro to obětovat. Pokud my totiž takhle budeme vytvářet skupinu takzvaně pozitivně diskriminovaných, tak z většinové skupiny se stane diskriminovaná skupina, protože běžné studenty, kteří studovali v českých školách, tak od povinnosti této přijímací zkoušky osvobozeni nebudou a z našeho pohledu tam vzniká disproporce.
Co se týká psychologů a speciálních pedagogů, tam mě mrzelo, že v první fázi vypadl sociální pedagog. Co ovšem pozitivně kvituji, (je) to, že bude i pozměňovací návrh, kde tato pozice bude ukotvena, což rozhodně podporujeme. Mluvím samozřejmě i z vlastní zkušenosti, protože pocházím z Ústeckého kraje, který stejně jako severomoravský region má problémy s vyloučenými lokalitami, a sociální pedagog je pro tyto oblasti skutečným požehnáním. A je skutečně pravda, že takové výtky, že se vlastně budou křížit jejich kompetence se sociálními pracovníky klasickými, tak je skutečně lichá, protože kompetence a účel jednotlivých pozic - oni spolupracují, ale rozhodně si takzvaně nepolezou do zelí, protože sociální pedagog se skutečně zaměřuje na školní prospěch, na schopnost pracovat ve školním kolektivu.
A rozhodně to bude obrovská úleva pro třídní učitele, pro pedagogy, kteří skutečně mají na starosti několik tříd, ti běžní pedagogové, a skutečně nemají šanci nebo nemají čas a prostor profesní se žákům s těmito sociálními problémy věnovat až tak do hloubky, což může sociální pedagog, který může vyhmátnout podstatu problému a informace samozřejmě pedagogovi předat. A s těmito informacemi se potom pracuje podstatně, podstatně lépe.
Co pozitivně kvituji, že třeba co se týká pozice psychologa a speciálního pedagoga, tak se samozřejmě myslí i na soukromé školy, kde dojde k nějakému procentuálnímu navýšení, aby i tyto soukromé školy měly šanci si tuto pozici obsadit.
Dále, co pozitivně kvitujeme, je takzvaná indexace škol čili zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování. Opět vycházím z vlastní zkušenosti severočeského regionu, kdy v určitých školách v těchto daných lokalitách to je skutečný, někdy až očistec. A pokud zkušený a kvalitní pedagog se rozhodne v takovémto zařízení pracovat, tak samozřejmě mu náleží podstatně větší odměna, a jeho podstatně vyšší a náročnější úsilí by mělo být ohodnoceno, což tato indexace umožní.
Dále určitě kvitujeme rozšíření na jazykovou přípravu pro občany České republiky s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka. Co si budeme povídat, s českým jazykem jako obtížným jazykem mají problémy nejenom cizinci nebo české děti, které převážnou část života studovali v zahraničí, čili možnost podpory výuky mateřského jazyka i pro děti, občany České republiky, samozřejmě vítám. Ale zase se vracím k úlevě u přijímacího řízení. Přijde mi to, že si to nějakým způsobem protiřečí, pokud my chceme, aby i naše, české děti samozřejmě měly tu možnost jako cizinci, ale pak těm cizincům umožníme prostě přijímací zařízení neabsolvovat. Přijde mi to trošičku protichůdné.
Co tam máme dále? Co pozitivně kvitujeme, je i zrušení podmínky věku nebo plné svéprávnosti žáků při činnostech v rámci praktického vyučování, kdy samozřejmě současná právní úprava, kdy některé činnosti mohou vykonávat až studenti od 18 let, ale v některých učebních oborech je samozřejmě žádoucí, protože tam jde o praktické dovednosti a schopnosti, takže čím dříve pod dohledem odborníka tito žáci a studenti se to naučí, tím lépe pro jejich profesní život. Může se i ukázat i třeba to, čím dříve, to je, že skutečně pro daný obor dotyčný student nemá vlohy a má šanci potom přestoupit. Takže vlastně tato úprava tak, aby bylo umožněno praktický výcvik absolvovat i mladším 18 let, je určitě dobrý nápad a krok správným směrem.
Co je také pozitivní, tak je ukotvení podpory kvality praxí a provázejících učitelů, protože co si budeme povídat, prvotní vstup začínajících učitelů vlastně ovlivní jejich pohled na tu profesi jako takovou. Někdy bych řekl, že je to může vyděsit i natolik, že mohou skončit. Takže skutečně kvalita provádějícího učitele - a ti, kteří mají studenty na starosti v praxi - tak je velice důležitá a krok správným směrem. Zatím tedy převažují pozitiva.
Bohužel tam jsou i tři významná - z našeho pohledu - negativa, která jsou důvodem, že i když je tam, když vezmu pozměňovací návrhy, velké množství kvalitních pozměňovacích návrhů a pozitivních, které určitě podpoříme, ale bohužel tam jsou tři významná negativa, která nám budou bránit v tom, abychom pro zákon jako celek zvedli ruku. A já je teď vypíchnu. S čím máme určitě problémy, tak je úprava PHmax. Úprava PHmax byla myšlena tak, aby umožňovala individualizaci výuky, což si myslím, že to je správný krok pro zvýšení kvality vzdělávání a z našeho pohledu úprava PHmax jde opačným směrem, kdy my máme podporu individualizace, ale toto funguje obráceně.
Když to vezmeme z hodnocení, tak ukazuje se, že v obdobích, která nejsou příznivá pro státní rozpočet, nemá MŠMT vhodný nástroj, jak regulovat situace, kdy dochází ke zvyšování PH školy oproti předchozímu školnímu roku i v případech, kdy v novém školním roce nedošlo u dané školy k růstu výkonů, tedy i v případech stejného nebo nižšího počtu žáků než v roce předchozím. V některých případech mohou účelově vznikat další třídy (v ročníku?), což má vliv na zvýšení PHmax a tím možnost většího čerpání prostředků. A tady to slovíčko "mohou". Takže děje se to a státní rozpočet to tím pádem přetěžuje, a proto musíme do toho sahat, nebo se to neděje? Jak "mohou"? Ve své podstatě já můžu říct, že někdo může vzít flašku a může s ní úderem do hlavy někoho zabít, a tím pádem zakážeme klasické skleněné láhve a začneme vyrábět pouze plastové? To znamená, tato argumentace mi přijde jako značně lichá obzvláště, když se kouknete na zprávu České školní inspekce, která zhodnocuje, že drtivá většina škol na maximum PHmax zdaleka, zdaleka nedosahuje a jen ve výjimečných případech se blíží ke stu procent, takže mi to přijde jako lichý krok. Někdo může mít názor samozřejmě opačný.
Co je dalším obrovským problémem, je financování nepedagogů. Mohl bych s tím souhlasit pouze v případě, kdy budu rezignovat na to, o čem se tady mluví, že my chceme nějakým způsobem sjednotit kvalitu vzdělávání napříč celou republikou. Odstraňování nerovností, to znamená, stát by neměl, jak se říká, opratě pouštět z rukou a na vzdělávání tedy, pokud chce tohoto dosáhnout, dohlížet po všech stránkách. A co se týká nepedagogických pracovníků, tak ti jsou nedílnou součástí provozu škol. A samozřejmě nerovnost tady může vznikat, protože způsoby, jak k práci nepedagogických pracovníků budou nahlížet různí zřizovatelé, čili různé kraje, různé obce, se mohou začít diametrálně lišit. ***
