Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.10 hodin)
(pokračuje Karla Maříková)
Jde mimojiné o násobně vyšší dopravní provoz a pohyb vozidel, o hluk, o nerespektování parkovacích pravidel, o mnohonásobné zvýšení objemu odpadu a tak dále. Dá se tedy říci, že v celkovém kontextu znamená zřízení národního parku i zvýšenou zátěž pro okolní přírodu i životní prostředí a zhoršení jejího stavu.
Ale hlavně Fialova vláda zde postupuje naprosto proti vůli místních občanů, zastupitelů a starostů. Nemáme republiku, kterou řídí starostové, říká pokrytecky ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL, přičemž jindy se on i další lidovci zájmy starostů a obcí doslova zaklínají, když se jim to však politicky hodí. Proti vládnímu záměru vyhlásit na Křivoklátsku (?) se donedávna ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky. Jeho generální ředitel Dalibor Šafařík vloni například veřejně prohlásil, že území Křivoklátska je minimálně posledních 250 let soustavně obhospodařováno lesníky a že jeho stav je v zásadním rozporu s definicí pro vyhlášení Národního parku, protože se nejedná o přirozené a člověkem málo ovlivňované či pozměněné ekosystémy. Uvedl také, že v případě zřízení Národního parku hrozí reálné riziko napadení těchto porostů kůrovcem a jejich následné rozvrácení, a upozornil i na zvýšené nebezpečí vzniku a šíření požárů.
Vloni 27. února státní podnik Lesy České republiky tyto zásadní námitky stáhl, ale nikoliv proto, že by náhle přestaly platit. Důvod byl politický. Námitky k záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátsko vzal podnik zpět s odůvodněním, že bere na vědomí politickou dohodu vlády. Peticí proti zřízení Národního parku Křivoklátsko, kterou organizovala iniciativa Otevřené Křivoklátsko, podepsalo 11 305 lidí, přičemž obce sdružené ve svazku obcí Křivoklátska mají celkem 15 000 obyvatel. Postup Fialovy vlády a Ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení národního parku rovněž obchází řádný legislativní proces, jak konstatují i Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky, podle kterých je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názoru místních samospráv a občanů.
Byla zde navíc stanovena naprosto nedostatečná časová lhůta pro vyjádření se ke stovkám vznesených připomínek, což hraničí s jejich faktickým ignorováním. Fialova vláda se všechny tyto zásadní výhrady snaží vymlčet a Národní park Křivoklátsko zřídit doslova proti všem, stůj co stůj. A jsou tu i další argumenty proti vládnímu záměru.
Doslova před pár dny Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Ministerstva životního prostředí na rozhodnutí městského soudu ve věci zrušení rozhodnutí ministerstva o námitce obce Nižbor. Obec Nižbor se obrátila na soud s žalobou proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí Petra Hladíka o zamítnutí jejich námitek proti záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. V říjnu 2024 vynesl Městský soud v Praze rozsudek, kterým došlo ke zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a vrácení námitek k dalšímu řízení. Proti tomuto rozhodnutí podalo Ministerstvo životního prostředí kasační stížnost, která byla nyní zamítnuta. Stav je nyní takový, že námitky proti záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko nejsou vypořádány a rozhodnutí o námitkách není v právní moci, je tedy zcela legitimní požadovat do vypořádání těchto námitek zastavení projednávání novely, o které teď jednáme. Další závažnou věcí je skutečnost, že příslušné takzvané zájmové území nesplňuje parametry, které zákon pro národní parky předpokládá. To paradoxně potvrzuje i závěrečná zpráva zhodnocení dopadu a regulace návrhu zákona RIA, která na stránkách 42 až 43 konstatuje, že tyto parametry splňuje pouze 15 procent území, i když zákon předpokládá splnění v převážné ploše.
V novele není řešena problematika požární bezpečnosti, problematika průchodnosti území je pojata naprosto chybně a rovněž i plánované zpřísnění pravidel pro cyklistiku či vodáctví na Křivoklátsku je bezdůvodné a obtížně akceptovatelné.
Zpráva RIA navrhuje v některých aspektech... Zpráva RIA k návrhům v některých aspektech docela je problematická, neboť neposuzuje variantní řešení ochrany přírody v centrální části Křivoklátska, pouze se omezuje na propagaci vyhlášení národního parku, který bude daňové poplatníky stát - a teď se posaďte - 3 miliardy korun jen za prvních 10 let fungování, a to i započtení výnosů z těžby. Vyhlášením národního parku by tak vznikl úřad se 75 až 100 zaměstnanci a z více než 35 automobily spravující území o rozloze 100 kilometrů čtvereční, tedy s jedním zaměstnancem na kilometr čtvereční a jedním autem na 3 kilometry čtvereční.
Takže abychom to v závěru shrnuli. Předmětné území nesplňuje parametry, které ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny pro vyhlášení národního parku, vyhlášení parku pak znamená, že nad územím bude aplikovaná nevhodná forma správy a péče ve formě bezzásahového režimu. To křivoklátskou krajinu poškodí. Lze se důvodně obávat ztráty otevřenosti, průchodnosti a cyklistické průjezdnosti krajiny. Z území pro přírodu a lidi se stane pouze území pro přírodu.
Domníváme se, že jako jsou pro jižní Čechy typičtí rybáři, pro jižní Moravu vinaři, pro Žatecko pěstitelé chmele, tak jsou pro Křivoklátsko typičtí lesní hospodáři. Je to staletý odkaz, který máme s radostí rozvíjet. Nepovažujeme za nic škodlivého, že jejich prací není Křivoklátsko divočinou, nýbrž krásnou kulturní krajinou, a domníváme se, že velkoplošná forma ochrany přírody ve formě chráněné krajinné oblasti je pro toto území nejvhodnější. To dokazuje setrvale se zlepšující stav křivoklátské přírody, a to, že za více než 40 let existence chráněné krajinné oblasti se ochrana přírody stala respektovanou součástí života v regionu a trojúhelník obec - ochranář - hodpodář zde dobře funguje. Takzvaná jádrová zóna je přitom na Křivoklátsku plně v první a druhé zóně chráněné krajinné oblasti.
Takové území je dle dat Agentury ochrany přírody a krajiny vnímáno jako přísně chráněné, a to i z hlediska mezinárodního. Častým argumentem pro vyhlášení národního parku rovněž je, že území možného parku se z 98 pricent rozkládá na majetcích státu, a stát má tedy právo změnit jeho režim ochrany a péče, jak uzná za vhodné. Takové tvrzení ale nutně vyvolává docela zásadní otázku: kdo je vlastně stát? Je to aktuální vláda, nebo vládní většina? Je to Ministerstvo životního prostředí? Anebo jsou to - nebo hlavně - obce a lidé žijící na určitém území, kterých se má týkat jakékoliv důležité rozhodnutí.
Kolegyně a kolegové, má tedy stát právo změnit formu ochrany přírody, jak uzná za vhodné? Anebo má pouze právo o takovou změnu usilovat ve spolupráci s dotčenými občany a obcemi? Každý občan této země, který chce například přestavět dům, musí předložit sousedům a stavebnímu úřadu konkrétní plány, musí získat souhlasná vyjádření mnoha státních organizací. Nestačí, že řekne: nebojte se, já to přestavím citlivě. S tím bychom nepochodili. Záměr na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je ale přesně takovým domem bez plánů. Často slýcháme, že praktické věci týkající se života v národním parku se vyřeší později vyhláškami, že jejich znění budou obce a tím pádem i občané ovlivňovat díky svému zastoupení v radě národního parku už se ale příliš nezmiňuje. Že v této radě nejsou sami, že tam mají většinu, a už vůbec ne to - že tam nemají většinu, a už vůbec ne to, že pokud se tato rada nedohodne, rozhoduje pak autoritativně Ministerstvo životního prostředí.
Když se poctivě zamyslíme a zrevidujeme dění kolem vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, zjistíme, že jediní, kdo v tomto příběhu chybí, je křivoklátská příroda sama. Místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku zlepšit, jak toho nejjednodušším, nejrychlejším a nejlevnějším způsobem dosáhneme, řešíme založení nového úřadu za stovky milionů korun. ***
