Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
(pokračuje Jan Bureš)
Já bych se chtěl jenom zastavit u některých bodů, u kterých bych rád, abychom poté v rámci druhého čtení ještě vedli debatu a případně našli nějaká shodná řešení.
První bych se zastavil u paragrafu, nově navrženém § 5d, což je ochrana před nežádoucími účinky venkovního osvětlení. Je to nově stanovená povinnost. Z našeho pohledu je rozsah povinnosti docela široký. Odst. 1 ukládá povinnost omezovat nežádoucí účinky venkovního osvětlení na rostliny, živočichy a ekosystémy, je vymezen tedy obecně a může být také obtížně jej konkrétně aplikovat a vymáhat. Na druhou stranu stanoví odst. 2 výjimky pro venkovní osvětlení dopravních a energetických staveb, což je asi v pořádku, nicméně i tyhle výjimky zase mohou být na druhou stranu vnímány poměrně široce. Odst. 3 odkazuje na technické normy, které upravují omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Pokud tyto normy nejsou dostatečně specifické nebo aktuální, může to vést také k nejasnostem v jejich aplikaci. No a poslední je odst. 4, což je vymáhací opatření, které umožňuje orgánu ochrany přírody uložit technicky a ekonomicky dostupná opatření k omezení nežádoucích účinků osvětlení. Tento proces může být administrativně náročný a může také vyvolávat spory ohledně toho, co je považováno za technicky a ekonomicky dostupné.
Pak bych se ještě zastavil u § 9, což je náhradní výsadba. Hlavní změny zahrnují jednak kompenzaci za kácení dřevin, kdy orgán ochrany přírody může uložit žadateli náhradní výsadbu jako kompenzaci za pokácené dřeviny, pokud je to možné a účelné, nicméně v okamžiku, kdy je vyžadováno jednotné environmentální stanovisko, tam musí být náhradní výsadba uložena vždy. Součástí povolení musí být stanovení hodnoty kácených dřevin i náhradní výsadby, trošku sporné je to, že je to, za prvé, uloženo jako povinnost, že se z téhleté věci skutečně prostě nedá vyvázat. Já osobně takováto naprosto striktní stanovení nemám úplně rád a myslím si, že by tam měla být dána určitá volnost správnímu orgánu, aby to posoudil, jako je to při běžném nařizování náhradní výsadby, což je ovšem - asi nejspornější je otázka lokality výsadby, protože v takovém případě musí být náhradní výsadba na daném katastru a na daném katastrálním území, kde ke kácení dochází, anebo přinejhorším na sousedním katastru. To samozřejmě vypadá velmi zajímavě, velmi dobře, na první pohled, pokud se má pokácet strom na daném katastru, tak se bude vysazovat na daném katastru jinde, v praxi se ale může objevit problém, že prostě nemusí být vhodná lokalita pro takovou náhradní výsadbu ani v sousedním katastru.
Samozřejmě je tu i otázka poplatku za kácení, kdy pokud nelze uložit náhradní výsadbu v plném rozsahu, žadateli je povinen zaplatit poplatek, který bude vypočítán dle přílohy zákona. Co je také sporné, je povinnost pět let pečovat, o následnou péči o dřeviny tím, kdo náhradní výsadbu bude provádět. No a pochopitelně i otázka evidenční povinnosti.
O sporných otázkách, které jsou na stole předloženy hospodářskou komorou - mám je tu sepsány, ale nebudu vás jimi zdržovat, mluvila o nich paní kolegyně Berenika Peštová - zastavil bych se nicméně ještě u národního parku Křivoklátsko. Je ve vládním programovém prohlášení, to samozřejmě všichni respektujeme a souhlasíme s tím. Já jsem vedl jednání s odpůrci vyhlášení národního parku Křivoklátska i s paní starostkou a s předsedou spolku, který se tomu brání, a vysvětloval jsem jim, že prostě není dost dobře možné, abych nepodpořil vyhlášení národního parku Křivoklátsko, když jsem podpořil tuto vládu, která to má od počátku ve svém programovém prohlášení, nicméně, že bychom byli rádi, aby došlo ke zlepšení podmínek fungování národních parků i těch ostatních, kde vnímáme, že samosprávy, kde obce mají problémy s tím, jak fungují národní parky a mají k tomu výhrady a cítí se dotčeni tím, že vlastně nemají možnost se aktivně podílet i na správě v těch klíčových dokumentech.
Proto jsem rád, že jsme v této novele prosadili vznik dvoukomorové rady národního parku, kdy v jedné komoře budou zástupci daných samospráv, to znamená, obcí a případně krajů, na jejichž území se daný národní park vyskytuje, zástupci Hasičského záchranného sboru - to je novinka a podle mého názoru i velmi pozitivní novinka. V druhé komoře budou odborníci, které bude stanovovat ředitel národního parku. Dneska ta rada je společná a samozřejmě může docházet - nevím, nemám k tomu žádnou statistiku, ale může velmi snadno docházet k tomu, že odborníci, které si tam jmenuje ředitel parku, můžou být to samozřejmě i zaměstnanci národního parku, snadno mohou přehlasovat, pokud jich je víc, zástupce obcí, a to jsme rádi, že se tímto návrhem, touto novelou odstraňuje. Je samozřejmě logické, že když rady rozhodují o dokumentech, může dojít ke sporu, to znamená, tam by mělo být buď konsenzuální rozhodnutí obou komor rady národního parku, v případě rozporu je náš názor takový, že by ten rozpor měla řešit vláda, v tomhle návrhu je Ministerstvo životního prostředí.
Co nám tam trošku chybí a byli bychom rádi, aby se do té novely doplnilo, je i otázka stávajících dokumentů, těch klíčových, to znamená zónace, správa parku a tak dále tak, aby tyto klíčové dokumenty, které jsou už dnes schváleny, a by byly znovu po této novele přeschváleny, to znamená, vlastně s novým systémem, protože stávající dokumenty mají platnost 10 až 15 let a v okamžiku, kdy dokument je schválen třeba v letošním roce, tak bychom rádi, aby byly obce znovu zataženy - a samosprávy - do rozhodovacího procesu a měly právo se k němu vyjádřit a měly možnost případně i aktivně se podílet na jeho zpracování.
Trošku nám tam chybí ještě jeden dokument, který bychom byli rádi, aby se doplnil do důležitých dokumentů pro správu národního parku, a to je také rozvoj cestovního ruchu, protože vnímáme, že národní park jsou jenom zvířata, rostliny, ale jsou to i lidé, kteří v národním parku žijí, a jsou to i ti, kteří do toho národního parku zavítají.
Ještě bych chtěl zmínit § 44b, kde máme trošičku jaksi možná problém, buď ho budeme diskutovat, anebo možná budeme hledat i nějaké zpřesnění, a to je povinnost provozovatele motorového vozidla ve zvláště chráněném území. § 44b se vlastně ukládá odpovědnost provozovateli, že provozovatel motorového vozidla je povinen zajistit, aby při jeho užití ve zvláště chráněném území byly dodržovány zákazy vjezdu. Za jednak to tedy vyplývá ze zákona o silniční dopravě, ale také je tato povinnost vnímána z našeho pohledu jako příliš široká a obtížně vynutitelná, zejména pokud provozovatel není přítomen při užití vozidla. Co je ale horší, že se tato povinnost také přenáší, že provozovateli je odpovědný i za osoby, kterým vozidlo svěřil do užívání, což může být velmi problematické. Samostatnou kapitolou je otázka záchranných stanic. Nebudu vás zatěžovat výhradami, předával jsem je i Agentuře ochrany přírody a krajiny, některé věci by bylo asi i z našeho pohledu potřeba trošičku upřesnit.
Ale zmíním už jenom poslední paragraf, a to je § 74e, což je rozpočtové určení poplatku za kácení dřevin. Je tam uvedeno, že 99 % poplatku je příjmem rozpočtu obcí, na jejichž území dochází ke kácení dřevin, a 1 % je příjmem rozpočtu obce s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu se nachází kácené dřeviny. Tenhle poměr je velmi jaksi z mého pohledu nevyvážený a nešťastný a může samozřejmě ve finále docházet i k tomu, že na obcích s rozšířenou působností se budou povolovací procesy z oblasti kácení dřevin natahovat, protože pokud má dotyčná obec příjem pouze 1 % z poplatku, tak motivace k tomu případně posílit zaměstnance na daném úseku ochrany životního prostředí bude velmi nízká. ***
