Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.40 hodin)
(pokračuje Ivan Adamec)
To se nepovedlo z toho prostého důvodu, že prostě Ministerstvo průmyslu a obchodu tam udělalo chybu při přepisu toho pozměňovacího návrhu, kdy vlastně říkali, že při výrobě se to nebude kompenzovat, a ono by to mělo být při dodání do sítě. Já už jsem to tady vysvětloval. Nechci se k tomu vracet. Je to docela složitá materie.
Ale musím říct, že těch pozměňovacích návrhů tam bylo, já nevím, asi osm desítek, a některé stály za větší rozbor než tyhlety. To si myslím, že stály. Očekával jsem od Senátu třeba, že tam ta diskuse bude k tomu větší. Nicméně jsme se zaměřili na problém, který... Já to chápu, tak na jedné straně jsou možné překompenzace v řádech miliard, a nemalých, na druhé straně tady řešíme, jestli tady rozkýveme prostředí investorů a podobně. Já si myslím, že za pokus to stojí. Ale nechci nikoho přesvědčovat, protože nakonec jsme to rozhodli tady hlasováním na plénu Poslanecké sněmovny. A dneska se bude muset rozhodnout podruhé, jakou variantu si zvolíme. Nikoho nepřesvědčuju, jak to má udělat. Já si myslím, že je to na každém z nás, jak se k tomu postaví.
Rozhodně bych chtěl varovat před jednou věcí. Pokud náhodou se stane to, že neprojde ani jedna verze, tak ten zákon lidově padá, takzvaně padá pod stůl a budeme s tím mít velké problémy. A představy, že to nahradíme v tom lex OZE plyn, že to tam rychle napíšeme, no tak já o tom vůbec nejsem přesvědčen, že by se nám to podařilo. A byl by to ještě větší paskvil, než bychom čekali. Takže šťastnou ruku. Hodně štěstí. Good luck.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu zpravodaji. V tuto chvíli jsme před rozpravou. Otevírám tuto rozpravu, do které se jako první hlásí pan místopředseda Karel Havlíček s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, páni poslanci, proč je nutné hlasovat pro přijetí senátní vratky, jinými slovy tedy pro potvrzení podmínek pro investory do podoby, která byla se všemi aktéry, kteří tady jsou, myslím tím teď za jednotlivé strany, dohodnuta po náročných diskusích v roce 2021? Jednoduše proto, protože musíme udržet důvěru obyvatel a firem ve stát. A záměrně podtrhuji slovo stát. Vládě už nevěří prakticky nikdo. Ale toto se netýká pouze vlády. Týká se to elementární důvěry vůči státu. Týká se to závazku státu, poměrně jasného závazku státu, který byl učiněn právě před čtyřmi lety. A předcházela mu velmi, velmi náročná, intenzivní diskuse, u které jsem byl. Byl jsem u ní jako ministr. A vysvětlím prosím velmi krátce, o co tehdy šlo, a hned se dostanu k meritu věci.
Protože deset let od solárního tunelu se pouze kritizovalo tehdejší selhání tradičních stran, případně Poslanecké sněmovny, která samozřejmě tehdy rozhodovala. Občas se sice udělalo nějaké opatření, občas si někdo zanadával, vzájemně se všichni osočovali, kdo nese větší díl viny za solární tunel, ale nikdo nebyl schopen ten problém dohrát do nějakého férového konce.
My jsme v roce 2020 začali na Ministerstvu průmyslu a obchodu připravovat právě opatření, které mělo jasný cíl: udělat definitivní čáru za selháním vlády a parlamentu v letech 2009, 2010. Tehdy jsme zahájili jak se zástupci sektoru, čili dotčených firem, investorů, kteří tedy mimo jiné už to měli dvakrát, třikrát přeprodáno, protože pochopitelně ve většině už se zdaleka nejedná o ty, kteří u toho stáli v tom osudném roce, ale o běžné normální podnikatele, tisíce malých a středních firem, anebo případně drobných investorů. Jednali jsme s asociacemi, se svazy. Jednali jsme ale tehdy i s Evropskou komisí, protože tam se to muselo velmi detailně probírat stran notifikace. Jednali jsme tehdy s opozicí. Určitě si vzpomínáte, mnozí z vás, jak jsme se potkávali. Prostě hledali jsme řešení, které jednou provždy tenhleten gigantický průšvih tradičních stran ukončí.
A nakonec jsme ho našli. Našli jsme ho, i když tehdy pochopitelně ti investoři z toho nebyli nadšeni. Jestli si na to vzpomínáte, tenkrát to bylo velmi vypjaté, ale my jsme ve finále snížili ziskovost, já to říkám jednoduše, bylo to to vnitřní výnosové procento, které jsme okamžitě na první vládě sekli na 8,4 procenta, a současně jsme jim schválili desetiprocentní solární daň. A toto všechno jsme podmínili sektorovým šetřením.
Zástupci, a to je zajímavé, tehdejší opozice, to znamená pětikoalice, zejména v čele s panem tehdy nikoliv ministrem, ale opozičním předákem Jurečkou, chtěli pro tehdejší investory lepší podmínky. Protestovali proti tomu, že jsme udělali příliš přísně. Jinými slovy, že jsme jim srazili tu výnosnost na 8,4 procenta. Nebyli nadšeni z té desetiprocentní solární daně. A tady na tomhletom místě stál pan poslanec Jurečka a zcela jasně navrhoval 9,5 procenta, nikoliv 8,4 procenta.
Nicméně zajímavé bylo to, že my jsme to samozřejmě odmítli, a vinou tehdy chybného hlasování opozice, kde byl totální zmatek tady, když se ten zákon schvaloval, tak se paradoxně díky pětikoalici a jejich nedohodám a těm zmatkům při hlasování podařilo něco neuvěřitelného. Oni to tak jaksi chybně odhlasovali, že tam nakonec byla ještě nižší marže, nižší vnitřní výnosové procento, než bylo 8,4 procenta. Jinými slovy, skončilo to na 6,3 procenta, což samozřejmě v tu chvíli by fatálně ohrozilo podnikatele. Tehdy stačilo jediné, abychom se my jakožto koalice zachovali nefér, protože pochopitelně šlo to do Senátu. Senát se tenkrát zachoval docela korektně a snažil se to napravit. A když se to vracelo zpátky, tak my jsme dodrželi slovo. Dodrželi jsme slovo, které jsme dali tehdy podnikatelům. I když jsme se s nimi hádali, i když nebyli nadšeni, přesto jsme dodrželi to, co jsme sdělili, a vrátili jsme to na těch 8,4 procenta. To bylo zásadní.
Popravdě řečeno, tehdejší opozici jsme vytáhli z totální blamáže. Ale ať jsme zase objektivní, my jsme to nedělali kvůli opozici. Tam bychom klidně tu opozici v té blamáži nechali. My jsme to dělali kvůli těm podnikatelům a kvůli tisícům malých a středních firem, které do toho tehdy měly uložené peníze. Velmi dobře tenhleten průběh všichni vědí. A závěr byl jasný, ukončily se všechny spekulace, udělala se tlustá čára. A znovu říkám, na základě dohody mezi tehdejší opozicí a koalicí se tento kompromis uzákonil s tím, že se to nebude měnit.
Prásk. Jsme v roce 2024. Nyní tedy 2025. Ale v roce 2024 už s tím přišel pan ministr Stanjura, kterému nevychází rozpočet na rok 2025. On mu tedy nevychází řekněme v širším rozměru, zdaleka ne jenom kvůli obnovitelným zdrojům energií. Ale když se budeme držet merita věci, tak u obnovitelných zdrojů energií to je mezi 20 až 25 miliardy korun. To je částka, kterou si neprojednal pan ministr financí s ministrem průmyslu a obchodu. Anebo si to projednali, ale neshodli se. To celkem není podstatné. Podstatné je to, že to v rozpočtu není, ačkoliv je samozřejmě zákonný nárok těch, kteří jaksi mají čerpat tyto zdroje, na to, aby je dostali.
Takže nevychází rozpočet. A pan ministr financí navrhuje změnu, paradoxně úplně opačnou, než za kterou bojovali v tom roce 2021. A přichází nejdříve se čtyřmi návrhy, kde úplně popírá to, co říkali před čtyřmi lety. Později, po drtivé kritice - drtivé kritice - to stáhne na dva návrhy. A tyto dva návrhy, které tady už byly diskutovány, pan senátor to řekl věcně a správně, Senát nevzal. Zjednodušeně řečeno, vrací je v rámci té vratky do Sněmovny.
Já musím říct, že argumenty Senátu jsou racionální z toho právního, legislativního úhlu pohledu a v zásadě odpovídají tomu, čím jsme my argumentovali. Nicméně bych se na to podíval ještě z jednoho úhlu pohledu. ***
