Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji a nyní bych poprosila zpravodaje hospodářského výboru poslance Jana Bauera, ten tady ale není, poprosila bych někoho z hospodářského výboru. (K řečništi přistupuje poslanec Munzar.)
Pane poslanče, děkuji, že jste se ujal této role místo zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Jana Bauera. Prosím, pan poslanec Munzar.
Poslanec Vojtěch Munzar: Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se tímto tiskem zabýval na své 45. schůzi dne 5. září 2024. Nepřijal usnesení k předloženému vládnímu návrhu zákona. Z celkového počtu 17 přítomných hlasujících poslanců hlasoval 1 pro návrh zákona 0 proti, 16 se zdrželo hlasování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji vám. A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Marie Pošarová. Připraví se paní poslankyně Eva Fialová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, v posledních letech se problematika dostupnosti bydlení v České republice stává stále naléhavější. Podle dostupných statistik čelí statisíce lidí a domácností reálné hrozbě ztráty střechy nad hlavou nebo neschopnosti si pořídit bydlení.
Dnes je na plénu Sněmovny tedy tisk ohledně podpory bydlení. Navrhuje opatření, která mají tento problém zmírnit, avšak otázkou zůstává, zda je to dostatečné řešení. V současnosti čelí problému s dostupností bydlení především mladí lidé, rodiny s dětmi, senioři a osoby s nižšími příjmy. Ceny nemovitostí a nájmů raketově rostou, zatímco mzdy stagnují. To vede k tomu, že stále větší část obyvatelstva musí žít v podmínkách, které by ještě před několika lety považovala za nepředstavitelné. Tisíce domácností se ocitají na hraně chudoby, přičemž jedna z největších výzev, před kterou stát stojí, je zajistit dostupné a kvalitní bydlení pro širokou veřejnost.
Sněmovní tisk se snaží tento problém řešit zavedením několika nových opatření, avšak některá z nich mohou být nedostatečná. Přestože se v tisku mluví o zvýšení třeba i výstavby a podpoře dostupného bydlení, realita českého trhu s nemovitostmi ukazuje, že současné kroky nejsou dostatečné. Opatření, která by měla usnadnit přístup k bydlení pro širší spektrum lidí, je stále nutné podpořit konkrétními a efektivními kroky.
Podle aktuální verze zákona by měla vzniknout obcím s rozšířenou působností nějaká kontaktní místa pro bydlení, kde by bylo lidem, kterým hrozí ztráta střechy nad hlavou, poskytováno poradenství. Dozvěděli by se třeba, o jakou pomoc od státu mohou žádat. Úředník by prý měl umět také v kritické situaci nouzového bydlení něco zprostředkovat. Kontaktní místa mají vést rovněž databázi dostupných městských či nájemních bytů.
Vedle toho chce zákon zvýšit nabídku činžovních bytů, které by měly být k dispozici nejohroženějším rodinám. Obce by za pronajímání bydlení lidem v nouzi dostávaly kompenzace. Soukromým pronajímatelům zase ministři chtějí dodat motivaci prostřednictvím garancí, že nepřijdou o své peníze kvůli nájemcům neplatičům.
Klíčovým problémem zůstává i nevhodné nastavení regulací a podpory státu pro výstavbu. Bez skutečné kontroly nad cenami nájmů a cenami nemovitostí je těžké očekávat, že se situace výrazně zlepší. Výstavba nových bytů je nezbytná, ale pouze pokud se soustředí na kvalitu, cenovou dostupnost a efektivitu. To znamená, že vládní návrhy musí být komplexní a zaměřit se nejen na podporu výstavby, ale i na regulaci trhu, která zabrání dalšímu růstu cen. Nedostatek bydlení je problém, který se týká celé společnosti.
Aby se zajistilo, že každý občan bude mít přístup k adekvátnímu a dostupnému bydlení, musí být navržena opatření, která odpovídají skutečným potřebám obyvatel. Bez silné politické vůle a kvalitní regulace se však situace může pouze zhoršovat. Bude potřeba mnohem více, aby se skutečně vyřešil problém s nedostupností bydlení pro širokou veřejnost.
Problém nedostupného bydlení v České republice se stává čím dál tím vážnější. A právě ten růst cen nemovitostí, stagnace příjmů a vysoké nájmy postihují právě více domácností.
Pro zajištění dostupného bydlení pro všechny občany je tedy nutné investovat do výstavby, ale především zavést konkrétní kroky právě pro regulaci trhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí paní poslankyně Eva Fialová, poté paní poslankyně Doušová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Eva Fialová: Tak já moc děkuji za slovo. Já možná budu asi delší a budu reagovat na některé ty věci a vývoj, který byl kolem víceméně podávání pozměňovacích návrhů za celou tu dobu, který jsme společně absolvovali, ať už v podobě nejprve, kdy gesčním ministrem byl Ivan Bartoš, anebo pak následně s vámi, pane ministře.
Na začátku chci zdůraznit, že z tohoto zákona nejsem vůbec šťastná. Nepřináší nám žádný nový byt na trh. Operuje pouze s byty, které jsou v současné chvíli nějakým způsobem na současném trhu a doufá, že je někdo do toho systému vloží, takže vytváříme velice náročný a ekonomicky drahý systém proto, abychom doufali, že nám někdo dá byt do systému. Stát bude utrácet finanční prostředky na to, aby garantoval nějakým způsobem bydlení v soukromém vlastnictví. To je asi největší faul, bych to tak řekla z mé strany, které vidím, že jste se při svých pozměňovacích návrzích na něj nějakým způsobem nezaměřili.
Chápu vratky finančních prostředků ohledně nájemného, že si ho bude muset ten garant vymáhat sám, ale my za to, že sežene byt od soukromníka, mu budeme platit odměny.
Chápu, že vycházíte z nějaké praxe, že to občané chtějí, ale já jsem z Ústeckého kraje, vím, jakým způsobem se obchoduje s byty a jak se obchoduje s chudobou. A k obchodu s chudobou se ještě vrátím v souvislosti s tím pozměňovacím návrhem, který nám byl předložen. Obdrželi jsme ho, nebo já osobně, včera, abych se na něj mohla podívat, ale já se k němu ještě fakt vrátím.
Takže stát se staví do nějaké role, že bude všechno garantovat, ale nemá to garantovat na čem, protože byty nemá. Nemáte vůbec žádnou garanci, že někdo ten byt do toho systému vloží. Vycházíte z nějakých předpokladů, vycházíte z toho, že se nad námi někdo smiluje, a vytváříme systém, který bude stát 1,5 miliardy pro 3000 případně získaných bytů do tohohle systému místo toho, aby se ten stát zaměřil na to, jak má motivovat obce, aby měly své byty ve svém vlastnictví a s těmito zranitelnými skupinami si dokázaly pomoci, tak my budeme garantovat soukromé vlastníky. Bezva.
Když se zaměřím na to, jak se připravovaly ty pozměňovací návrhy, já jsem opravdu na ministerstvu strávila skoro celé léto, brala jsem kolegyně, a když už jsem se smířila s tím, že tento systém, se kterým já moc jako nesouhlasím, bude funkční, tak jsem se zaměřila pouze opravdu na funkčnosti jednotlivých prvků, aby byly v praxi efektivnější.
Takže jsme za tu dobu upozorňovali na bezdlužnost majitelů těch bytů vůči SVJ nebo družstvům, protože aby, když už tam dostaneme tu osobu, která je zranitelná, bude mít případně nějaké problémy s bydlením, tak aby ten hněv nespadal na ni a pokud by majitel neplatil a neodváděl do toho SVJ, do společného fondu, tak aby byla garance toho, že opravdu je tím platičem, protože to se stává velice často.
Mluvila jsem o tom, že velice pozitivně vnímám prvek asistence od začátku, protože to je opravdu ta jediná funkční pomůcka, která těm lidem pomůže, kteří nemají ty kompetence, jsou ve špatné situaci, nedokážou si ekonomicky třeba spočítat, zda na některé služby mají nebo nemají, takže ta intenzivní práce opravdu může nám třeba některé osoby vrátit zpátky do pracovního procesu. To jsem nikdy nekritizovala a naopak to velice kvituji. Jediné, co mi malinko vadí, že není provazba se systémem registrovaných služeb, který funguje na kraji, ale to jsme si na MPSV vysvětlovali dobře. ***
