Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.10 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
A znamená to ale, že na rozdíl od dnešního stavu napříč republikou se bude možné dotázat v rámci toho registru a říct si: ne, tomuto člověku nic takto podporovaného nepůjde. Na tomhle chci ukázat, že to je podle mě opravdu laděné do různých detailů toho, co samozřejmě lidé by mohli zkoušet a co by se mohlo dít.
Ale, a to bych se prostě ještě vrátila k té debatě o životním minimu, ten návrh, ten princip toho zákona o podpoře bydlení je, že u nás je opravdu poměrně široká třída i pracujících lidí nebo lidí v důchodu, lidí v invalidním důchodu, kteří tu pomoc s bydlením opravdu potřebují. Pomoc různé náročnosti a různé intenzity. Pomoc poradenskou. O té tady mluvil třeba Ivan Bartoš, že opravdu spousta lidí prostě neví a stydí se jít zeptat. Může nám to připadat až někdy absurdní, ale je to prostě fakt.
Ale od té poradenské je to samozřejmě pak škálované výš k té pomoci, ať už garantovaným bydlením, nebo potom samozřejmě také těmi podporovanými asistenčními službami. A já bych se opravdu chtěla pana ministra zeptat, jestli si neumí představit ideálnější řešení, a já rovnou řeknu, že prostě právě tenhle princip bude narušen, že ten jeden a půl milionu lidí, ještě v kombinaci s návrhem nové superdávky, který v tom ohrožení objektivně je, že tenhle obrovský počet lidí, který se může kombinací různých nešťastných životních situací - od nemoci, přes ztrátu zaměstnání, po rozvod - dostat do potíží, tenhle počet lidí, který prostě díky včasné radě a rychlé pomoci by za nás byl velmi efektivně, když to řeknu ošklivě, řešitelný tímto zákonem, tak tomu prostě pomoženo nebude, skrze ta omezení vsunutá tím pozměňovacím návrhem. A tady to osekání, které zamezí tomu, aby prostě lidé, kteří jsou pracující, mají nízkou mzdu, snaží se a dostanou se do potíží, dostanou se kvůli nemoci nebo kvůli jiné takové nepředvídatelné situaci do šlamastyky, tak aby se jim skrze tento zákon dalo pomáhat.
A protože ve skutečnosti to, co je nejlevnější a nejefektivnější, je pomáhat rychle a nečekat, až se lidé propadnou na úplně ty nejchudší, na těch nejspodnějších pár tisíc, a stejně tak je velmi neefektivní vylučovat z pomoci jednotlivce, osamělé seniorky, a to zase skrze to nastavení, protože tak, jak je to životní minimum nastaveno, tak mně to prostě nedává smysl pro ty, kteří žijí sami vůbec, a pro ty, kteří jsou chudí pracující, také ne.
A to by byla tedy ta moje věcná otázka na pana ministra. Já chápu, že to je nějaký druh koaličního kompromisu, ale jestli už to není prostě moc, jestli už to neohrožuje funkčnost pro opravdu zásadní skupinu lidí, a to ty, kteří mohou být ohroženi, nejsou a tento zákon má být i preventivní. Má předejít tomu, aby do těch problémů propadli, protože má nabídnout dostatečně širokou škálu řešení i pro ně, i když nebudou pod tím 1,43násobkem životního minima.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: A to je všechno? (Pobavení.) Děkuji moc. Ano, takže Olga Richterová už skončila ve své obecné rozpravě v tuto chvíli, ale vaše obecná rozprava vyvolala jednu faktickou poznámku - Renata Oulehlová a její dvě minuty. Startuji právě v tuto chvíli. Prosím.
Poslankyně Renata Oulehlová: Já bych jenom na paní místopředsedkyni Richterovou, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, chtěla reagovat. Nebyla jste tu, když vlastně se to tady probíralo, ale většina měst tohle všechno dělá. V momentě, kdy přijde senior, kdy přijde člověk, který se dostane do nějaké nouze, tak opravdu, když si vezmete nějaké statistiky měst, kolik přidělily jakým lidem bytů, tak opravdu ta pomoc je a nepotřebujeme k tomu tu jednu a půl miliardy. Problém opravdu začíná v situaci, kdy jsou to lidé, kteří cíleně prostě žijí tak, že nepracují, jsou dlouhodobě v evidenci, nemají vůbec snahu nějakým způsobem přispět do toho společného měšce, tam opravdu pak ty problémy jsou veliké, protože ti lidé nemají návyky, nechce je ani obchodník s chudobou. Tam opravdu se toto dít může, ale ty lidi nezmění, ani když u nich bude stát pět sociálních pracovníků a snažit se nějakým způsobem je to naučit, protože oni nechtějí.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za faktickou poznámku, za dodržení času. V tuto chvíli další dvě minuty budou patřit paní místopředsedkyni Olze Richterové s faktickou poznámkou.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já se domnívám, že my nejsme vůbec ve věcném sporu. To je na moji předřečnici paní poslankyni. O co jde? Že mně přijde velká škoda, že pro ty lidi, kteří mohou být skutečně potřební, ale dostanou se prostě do potíží ze situace, kdy měli nějaké, byť nízké příjmy, pracovali, usilovali o to, aby prostě věci zvládli, a ze situace, kdy ten zákon měl pomáhat opravdu i těmto lidem, tak se dostaneme do situace, kdy to bude pomáhat mnohem omezenější skupině. A to mně prostě přijde, že bude ve skutečnosti ve finále jenom zbytečné prodražování toho dneska už neexistujícího koncepčního řešení.
A poslední. Ty projekty a pomoci, o kterých mnozí mluví tady za pultíkem Sněmovny, jsou často financovány z peněz Evropské unie a právě o to jde, aby se tím zákonem ta pomoc ukotvila systémově napříč republikou. To, co se leckde dělá a co se v 70 projektech ověřilo, všecky ty součásti toho zákona jsou ověřeny napříč republikou, tak to, aby zapadlo do kompletního řešení pro všecky občany naší země stejně dostupného, tak je proto navrženo jako řešení celorepublikové. Mně prostě nestačí, že v některé obci na čtyři roky mají projekt, protože si myslím, že je pak i nehospodárné propouštět ty zaměstnance, kteří se mnohé naučili, a nedávat žádnou jistotu, že ty věci budou dlouhodobě pokračovat.
Tak to je poslední poznámka k těm dobrým zkušenostem z obcí. Mnohde jsou významně podpořené evropskými penězi, a když to neukotvíme do českého systému, tak to prostě pokračovat nemůže. Já proto budu nahrávat v podrobné rozpravě návrhy, aby se zpět aspoň trošku navrátila ta širší cílová skupina, ta možnost pomoci lidem, kteří jsou chudší pracující.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli jsme v obecné rozpravě. Pokud se už nikdo nehlásí, a to ani z místa, tak já obecnou rozpravu končím. Případně požádám o závěrečná slova jak pana předkladatele - nemá zájem, tak paní zpravodajku - taktéž ne. Nebyl dán ani návrh na vrácení zákona garančnímu výboru k projednávání, tím pádem já zahajuji samozřejmě v tuto chvíli podrobnou rozpravu, do které jako první se hlásí paní kolegyně Eliška Olšáková. Jenom připomínám, že pozměňovací návrhy a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Prosím.
Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já jsem svůj pozměňovací návrh v obecné rozpravě odůvodnila, takže se k němu v podrobné rozpravě přihlašuji. Tento pozměňovací návrh je nahrán v systému pod číslem sněmovního dokumentu 6231. Děkuju.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. Pan kolega Jiří Havránek je taktéž přihlášen do podrobné rozpravy. Prosím.
Poslanec Jiří Havránek: Já vám velmi děkuju, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já se taktéž pouze přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsem v předešlé rozpravě odůvodnil. Naleznete ho pod číslem 6228 a kromě toho, že jsem ho podrobně odůvodnil, bych vám také chtěl poděkovat za probíhající debatu a věřím, že takto bude pokračovat i u dopravného tisku.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taky děkuji. Pan kolega Ivan Bartoš je taktéž přihlášen do podrobné rozpravy. (Nemá zájem.) Ne. Paní kolegyně Olga Richterová v tuto chvíli. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: A já v této podrobné rozpravě ještě trošku odůvodním ty čtyři pozměňovací návrhy, které najdete v systému, protože za nás prostě nedává smysl takto, jak to je navrženo, omezovat tu možnost pomoci, jak je to navrženo v tom komplexním pozměňovacím návrhu. ***
