Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Barbora Urbanová)
I proto jsem na zahraničním výboru navrhla přezkum Ústavním soudem, který by mohl svým výkladem korigovat nejasná ustanovení této smlouvy. Jsem ráda, že kolegyně Klára Kocmanová toto bude navrhovat také, myslím si, že je to důležité, ale z toho důvodu, který jsem tady popsala, tedy chybějící dodatek ve větě o zpovědním tajemství, tuto smlouvu nepodpořím, mám pocit, že to není úplně sebevědomý krok našeho státu. Moc děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Viděl jsem, že zde chvíli byla faktická od pana ministra, ale nakonec ji ruší, takže se můžeme posunout k dalšímu, a to je pan poslanec Síla. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil taky k projednávané smlouvě s Vatikánem, kterou podepsal Petr Fiala v říjnu minulého roku. Je to konkordát se sekretářem Pietrem Parolinou a jde o podobnou smlouvu, která byla už v roce 2003 schválena původně, a protože byla jednostranná, nebyla ratifikována Parlamentem.
Nynější smlouva byla vyjednávána prakticky dva roky víceméně v utajení, protože nemohl - veřejnost nebyla informovaná o tom, o čem se vlastně jedná. Nevíme vůbec, jestli se jedná o novou smlouvu, nebo se jedná o smlouvu - věc, která byla jenom přepracovaná, ta původní z roku 2002. Ale pojďme se podívat trošku dál do historie.
Už po svém vzniku v roce 1918 nemělo Československo dlouhodobou smlouvou smluvně upraveny vztahy s Vatikánem, protože v té době byla právem Katolická církev intenzivně chápána a vnímána jako spojenec starého mocnářství. V Parlamentu tehdy zazněly hlasy na (za) zrušení církevních seminářů, kompletní konfiskaci majetku a další omezení pro Katolickou církev. Od ní se odštěpila pouze husitská církev, která byla tolerovaná a vnímaná jako dobrá. Letos je tomu sto let od výročí Marmaggiho aféry, po zrušení tří mariánských svátků a naopak vyhlášení Dne upálení Jana Husa. Oslavy v roce 1925 se účastnila nejen vláda, ale i Masaryk jako prezident Masaryk, což Římskokatolická církev považovala za provokaci a nuncius Marmaggi opustil Českou republiku z jednoho prostého důvodu, že Husa považovali už tenkrát jako za heretika, a proto nesouhlasil s tím, aby prezident Masaryk se zúčastnil nějakých takových oslav. Prezident Masaryk reagoval na tento krok tím, že stáhl českou vlajku z Hradu a vytáhl, nechal vyvěsit vlajku husitskou, klasickou bojovou. Po tomto gestu tedy Marmaggi opustil Prahu.
Do té doby, do roku 2027 (?) prakticky (jakési?) umrtvené byly vztahy s Vatikánem, v roce (2027?) byla uzavřena nějaká taková smlouva modus vivendi, která víceméně ukládala oběma stranám, že si navzájem nebudou narušovat svoje jakési vztahy. To trvalo 40 let, potom od roku 1950 po represe církví komunisty to trvalo dál, tady tento modus vivendi, přičemž ale duchovní, církevní duchovní, byli placeni státem.
Další kolo nastalo vládním podpisem smlouvy v roce 2002, a to po velkých poslaneckých diskusích vznesených (?) výrazné pochybnosti představiteli dokonce Ekumenické rady církví, a to hlavně pro privilegované postavení Římskokatolické církve, byla zas tato smlouva odmítnuta, ratifikace byla odmítnuta Sněmovnou. Smlouva byla nevyvážená a jednostranně formulovaná v neprospěch České republiky. Zaručovala církvi možnost působit ve zdravotnictví, školství, vězeňství, armádě a charitě. Součástí smlouvy byl i slib, že český stát vypořádá majetkové vztahy s církvemi. A to byl hlavní důvod, proč vlastně v roce 2002 tato smlouva nebyla ratifikovaná Parlamentem. Nicméně hned za deset dalších let, v roce 2012, byla vyňat z původní smlouvy z roku 2002 pouze jakýsi zákon o církevních restitucích, který byl schválen v (roce?) 2012 jako samostatný. A nyní tady projednáváme další kolo konkordátu s Vatikánem. Jedná se o podobnou mezinárodní smlouvu, která byla zamítnuta v roce 2002. Je to velmi důležitý mezinárodní akt, protože v hierarchii právních aktů je nadzákonnou normou srovnatelnou s ústavou. Jde o smlouvu nejvyšší mezinárodní úrovně podléhají ratifikaci Parlamentem a tato smlouva znamená možnost přímé použitelnosti ve vnitrostátním právu bez toho, aby byla doplněna upravujícími zákonnými normami.
Od vzniku samostatné České republiky jsme jedním z nejsekulárnějších ateistických států a o zvrat tohoto stavu usiluje Římskokatolická církev už sto let. Kruciální pro církev jsou školství, to znamená, postavení církevních škol, vliv na vzdělávací programy, výuka katechismu, čili možnost ovlivňovat budoucí generace. Dalším zájmem je odvrátit kompletní odluku státu od církve. Smlouva zakotvuje nemožnost soudního prolomení zpovědního tajemství pro laické zpovědníky, za které bude možno považovat prakticky každého, kdo pravidelně navštěvuje kostel. Jde o praktické uznání pravomoci pouze kanonického práva ve vztahu vůči Katolické církvi. Všechny právní normy upravující naše životy jsou z pohledu konkordátů postaveny na druhou kolej aplikace. Pokud bude jen trochu možný výklad znění konkordátů v neprospěch těchto norem, tak se tak stane.
Další spornou oblastí je ta, že Římskokatolické církve jednoduše řečeno si dávají právo na život a (?) snaha omezit možnost ženy ovlivňovat možné mateřství bez ohledu na způsob početí, znásilnění, zdravotní rizika matky či hrozba genetických vad plodů a tak dál. Stačí se podívat, co se děje v Polsku.
Nejcitlivější bod se týká zpovědního tajemství. Právníci upozorňují, že by tato pasáž mohla být zneužitá při vyšetřování pro sexuální násilí a odvolávat se na mlčenlivost vyšetřovaného, protože v celém světě se po vlně skandálů sexuálního násilí kněží na dětech volá po tom, aby měli duchovní povinnost nahlásit podezření o deliktech na nezletilých, i když se o nich dozvěděli u zpovědi. Zpovědní tajemství je chráněno českým trestním zákoníkem, ale jenom částečně. Kněží stejně jako advokáti nemusí nahlásit, když se ve zpovědnici dozvědí o spáchání trestného činu. Ale pokud mohou nějaký připravovaný zločin překazit, tak se na ně výjimka nevztahuje. V případě sexuálních deliktů v církvi se kněží často odvolávají na zpovědní tajemství. Toto právo na mlčenlivost smlouva rozšiřuje i na pastorační pracovníky, protože to (ti?) zatím neměli oporu v zákoně. Já sám jsem otevřen víře a všem učením o snahách a o sebepoznání a vedoucí k blahu člověka, jsem také křtěný, ale jsem zásadně proti snaze indoktrinovat a dogmaticky vychovávat mladou generaci pod záminkou, že se tak děje v jeho nejlepším zájmu, spasení.
SPD je vlastenecké hnutí hájící zájmy občanů České republiky. Proč vláda místo řešení blížící se katastrofy ve zdravotnictví, sporného státního rozpočtu, eventuálně účinného řešení drahosti energií, potravin, se zrovna v této době zabývá podpisem smlouvy, která nijak nepomůže obyvatelům naší země, ale pouze Katolické církvi? - tážu se já. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím paní poslankyni Kocmanovou.
Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Avizuji, že budu dávat procedurální návrh, ale není třeba v tuto chvíli spěchat do sálu, protože budu navrhovat, aby se o něm hlasovalo až po rozpravě. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes tedy opět projednáváme mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem. A tento dokument posvěcený vládou budí poměrně velké pozdvižení, jak mezi těmi, kterých se přímo týká, tak i v široké veřejnosti a mezi odborníky. ***
