Neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Zuzana Ožanová)
Mezi nimi bylo jedno vystoupení našeho zesnulého kolegy Milana Ferance a je tak přiléhavé, že si dovolím - nebudu to, prosím vás, číst celé, ale (chci) připomenout, co kolega říkal. On docela výstižně popsal tento tisk, takže mi dovolte, abych se zmínila, udělala výtah z jeho řeči a připomněla, o čem se tady bavíme. Kolega Milan Feranec:
"Budu se snažit říct argumenty, proč si tento zákon zaslouží být zamítnutý v prvním čtení. Nejdřív taková zkušenost. Já jsem ve Sněmovně sedmým rokem, ale fakt si nepamatuji, že bychom někdy řešili tak socialistický zákon, jako je tento. Fakt si to nepamatuji. Dokonce ani v době, kdy jsme byli menšinová vláda, pochopitelně s tolerancí komunistické strany, se vláda neodvážila předložit tak socialistický zákon. Kdyby to udělala, už si úplně představuji, jak byste hřímali, ODS i lidovci, co je to za nesmysl, jak se vracíme... Úplně to vidím. Je to socialistický experiment a řeknu proč, i důvody, proč si myslím, že je to socialistický experiment.
První argument je, že stát přebírá určité kompetence v oblasti bydlení, přestože když se podíváme na současný stav, podíváme se na zákon o obcích, § 35 zákona (č.) 128/2000 Sb., tak - parafrázuji - je tam napsáno: ,Obec pečuje o uspokojování potřeb občanů‘ a tak dále. Jde zejména o uspokojování potřeb bydlení, takže samostatná působnost obcí. Stát tímto zákonem říká: Ne, o uspokojování bytových potřeb určité části občanů, to znamená těch, kteří jsou v bytové nouzi nebo jsou ohroženi bytovou nouzí, přebírám povinnost já. Tak to je. Ještě to dělá tak, že na začátku zákona říká: Já to přebírám, a v půlce říká: Ale starejte se o to obce v takzvané přenesené působnosti. Takže to je první znak tohoto experimentu, stát přebírá nové věci, které do té doby řešily obce a řešil to trh.
Druhý znak: snaha zorganizovat trh s nájemním bydlením, vylepšit ho. On nějak fungoval třicet let nebo přes třicet let, tak my ho vylepšíme, nastavíme tam nové podpory, nastavíme nové procesy a my, stát, to uděláme lépe, než to řešily obce, než to řešil soukromý sektor. To je druhý znak.
S tím souvisí i třetí znak každého socialistického experimentu, a to je, že vznikají nová pracovní místa. Pochopitelně, vždycky to tak je. Vždycky vznikají centra pro bydlení, i když je celkem zajímavé, že na oerpéčkách. Původně se pracovalo - pokud si to pamatuji - s 325 lidmi, že vznikne. Nakonec je to na 125 oerpéček, kterých je 205. Skutečně o tom, že víra, že stát to zorganizuje lépe než samospráva nebo trh, je zajímavá. Je to ta víra, že když to budeme přerozdělovat líp, sice stejné množství bytů, tak to bude spravedlivější.
Takže zakončím: určitě si tento zákon zaslouží zamítnout. Je to socialistický experiment a rád si poslechnu argumenty koaličních partnerů, že to tak není." Konec výtahu z projevu zesnulého kolegy Milana Ferance v prvním čtení.
Víte, kolegové, kolegyně, já se domnívám, že se nic nezměnilo, že místo výstavby nových bytů budeme přerozdělovat něco, co nám někdo svěří. Víte, ono by bylo možná dobré zeptat se, jak to dělají obce. U nás na obci jsme schopni zvládnout i sociální bydlení. Stačí nám k tomu Armáda spásy, charita a podobně. Nepotřebují k tomu dotace, jsou schopni pracovat s těmi lidmi, jsme schopni zabezpečovat. Nezabezpečíme všechny, ale zabezpečí se ti, kteří skutečně chtějí něco pro to udělat a změnit třeba své návyky pro bydlení. Jste si jisti, že tento návrh pomůže k tomu, aby někdo změnil své špatné návyky? Já se domnívám, že úplně ne. Takže místo výstavby bytů za 1,5 miliardy budeme zřizovat nová pracovní místa, aby to měl kdo přerozdělovat, aby měly další neziskovky peníze, protože se přece musíme starat o každého.
Víte, já možná, přiznám se, nejsem nejmladší. I já jsem musela mít ve své práci lustrační osvědčení, protože už jsem takový ročník, který ho potřeboval, tak si s prominutím pamatuji, jak to vypadalo dříve, před rokem 1989: vnucování dobra - my vám všechno pomůžeme, my všechno za vás zařídíme. Za mě ano, jsou zranitelné skupiny, které skutečně potřebují pomoc, ale takhle ten návrh úplně nevypadá, kolegové a kolegyně.
Takže já spíš takovou řečnickou otázku. Co pomůže více, peníze na přerozdělování bytů ,nebo výstavba sociálních bytů? Domnívám se, že výstavba sociálních bytů by víc pomohla.
Co tedy kvituji se týká sice druhého tisku, ale protože u něho nebudu vystupovat, tak to k tomu řeknu. Také byla v prvním čtení debata o tom, že se uvede více bytů na trh, že někteří lidé nechtějí pronajímat své byty. Například zdědili byt po babičce a bojí se, že jim ho někdo zničí, a podobně. Víte, kdybyste napřed udělali to, že se změní možnost, když někdo neplatí nájemné nebo zdevastuje byt, aby bylo možno ho vystěhovat, trh by to možná uvolnilo a už teď by bylo na trhu více bytů než takhle, že to musíte přerozdělovat. Ti lidé by se možná tolik nebáli uvést byty na trh. Ale jestli si myslíte, že toto pomůže, tak nepomůže. Já jsem říkala svým kolegům na radnici, za mě ani jeden obecní byt do tohoto experimentu. Kolegové se mnou s tím souhlasí, a to jsme tam namícháni koalice s opozicí - ano, myslím tím sněmovní. U nás není zájem podporovat to, aby stát ještě nějak lépe přerozděloval byty.
Ale vraťme se ještě k jedné věci. Já si zavřu počítač, nemohla jsem to vytisknout kvůli dnešním technickým problémům. Vraťme se k tomu, co proběhlo ve druhém čtení. Byla rozprava, načítaly se body, byla velmi věcná rozprava, a na závěr bylo zkrácení lhůty na 7 dnů, přestože do 14 dnů byl výborový týden. K čemu došlo? Tehdy jsme se docela chytli. Já jsem si prostě říkala, že to nemyslíte vážně, i vzhledem k tomu, jak se chovalo v průběhu projednávání ministerstvo. Ta délka jednání, to by spíš řekla kolegyně z příslušného výboru. K čemu došlo, vážené kolegyně, kolegové? Svolal se výbor na nějakou středu v době, kdy jednalo plénum, a pak tady byla žádost, aby Sněmovna přestala jednat, protože jedná výbor, protože za tu jednu hodinu se to prostě nemohlo stihnout na tom výboru. K tomuhle došlo.
Já si dovolím jenom připomenout § 34 odst. 3 jednacího řádu. Jak s oblibou říkám, máte všichni tyhlety knížečky, zkuste si je občas přečíst: "V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno, výbory nejednají." Ovšem k čemu tady došlo? Ani nebylo přerušeno, jednala Sněmovna, a Sněmovna musela přerušit své jednání, aby mohl jednat výbor. Promiňte, kolegové, kolegyně, já jsem to nezažila - asi jsem tu krátce, bude to teprve osmý rok - ale že by Sněmovna přestala jednat, protože jedná výbor, protože jste si zkrátili lhůtu na 7 dní... Co by se stalo, kdybyste počkali na výborový týden? Vůbec nic by se nestalo, i tak byste to normálně řádně projednávali.
Ještě je třeba připomenout jeden paragraf, § 34 odst. 1, to je o dva odstavce výš: "Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně." Víte, proč to říkám? Protože vzhledem k tomu, jak to bylo, byla Sněmovna odpovědna výboru, protože se čekalo na ten výbor. Kolegové, kolegyně, všichni se zabýváte změnami jednacího řádu, že by mělo být to nebo ono, jestli jednat tak dlouho, či ne tak dlouho, ale co takhle dodržovat to, co je? V době zasedání Sněmovny výbory nejednají. Co kdybyste zkusili tohleto? Kdy to bude příště? Který výbor bude jednat a my budeme čekat? Skoro 200 lidí bude čekat na to, až jeden výbor dojedná? Výbory se zodpovídají Sněmovně, ne Sněmovna výborům. ***
