Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Zuzana Ožanová)
Výbory se zodpovídají Sněmovně, ne Sněmovna výborům. Takže to byla ta vaše šaráda se zkrácením lhůt. Budeme dalšími svědky podobných šarád? Já doufám, že ne. Tak zkuste se chytnout za nos a nedělat takovéto věci. Navíc ta debata ve druhém čtení byla věcná, přesto jste tak zareagovali, a pak jste kvůli tomu - ne opozice, koalice zdržovala Sněmovnu, protože se prostě to množství nedalo za jednu hodinu projednat na výboru. Takže kdo zdržuje jednání? Koalice, která si naplánuje, že to musí stihnout v době, kdy jedná Sněmovna, aby něco projednal výbor.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, takhle fakt ne! Domnívám se, že byste se měli oprostit od takovýchto věcí. Já se domnívám, že dneska jsem měla také ještě jedno jednání. Měli jsme ho od 8 hodin. Udělali jsme to, abychom to fakt stihli. Kdybychom to nestihli, tak by se to prostě přerušilo, ale nemůžete si svolávat výbory a myslet si, že se těžké materie projednají pár minut před zasedáním Sněmovny! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní poslankyně, a poprosím dalšího řádně přihlášeného, pana poslance Roberta Králíčka. Máte slovo.
Poslanec Robert Králíček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsme před časem začali projednávat zákon o dostupném bydlení, doufal jsem, že to konečně přinese nějaký posun, že po absolutně nepovedené digitalizaci stavebního řízení se konečně vládě něco povede. Bohužel, nestalo se. Česká vláda přišla s dalším, v uvozovkách geniálním nápadem. Místo aby zjednodušila pravidla a podpořila výstavbu nových bytů, přichází s návrhem, který vytvoří 160 nových úřednických míst a zatíží obce neúnosnou administrativou.
Zákon o podpoře bydlení zavádí systém kontaktních center, garantů, asistentů a nekonečné papírování. Obce budou muset vést evidenci osob, které se možná nikdy bytu nedočkají. Úředníci budou zjišťovat psychický stav žadatelů, kontrolovat nájemní smlouvy a vyplňovat nespočet formulářů. Ale co z toho? Žádný nový byt, žádná nově postavená budova, která by opravdu krizi bydlení pomohla. A k čemu to povede? Ke zbytečnému plýtvání penězi. Když už stát investuje do bydlení, měl by peníze využít efektivně. Podpořit výstavbu, rekonstrukce a přímou pomoc občanům, ne budovat obrovskou administrativní mašinérii, která vše jen prodraží a zpomalí.
Představme si starosty menších měst a obcí, kteří se už dnes potýkají s nedostatkem financí a kapacit. Jak mají zvládnout další povinnosti, když nemají dostatek lidí ani na běžnou agendu? Jak mají vést evidenci, když jim chybí finance na základní infrastrukturu? Tento zákon na ně uvalí další nerealistické požadavky, místo aby jim pomohl. Navíc tento systém není ani spravedlivý. Vytváří složitá kritéria, která vylučují právě ty nejohroženější.
Představme si například seniorku, která celý život pracovala a teď žije s důchodem 22 500 korun. Přestože si bydlení nemůže dovolit, vládní systém ji do programu nezařadí, zato vícečetné rodiny, které pobírají sociální dávky, projdou tímto systémem snáze. To je spravedlnost? A co trh s bydlením? Tento návrh vůbec nereflektuje skutečné potřeby trhu. Pokud se nestaví nové byty ceny bydlení budou stále růst. Podpora obcí a developerů je klíčová. Místo toho vláda hází klacky pod nohy těm, kteří chtějí stavět, a vytváří nové byrokratické překážky.
Tento zákon je ukázkou toho, jak vláda neřeší skutečné problémy občanů, ale raději vytváří dojem aktivity. Místo efektivních kroků, které by vedly k růstu dostupného bydlení, vidíme jen další neefektivní státní zásahy, které ve výsledku situaci jen zhorší. Kolik už jsme podobných experimentů viděli? Kolik zákonů a regulací mělo údajně zlepšit situaci, ale ve skutečnosti přineslo jen více byrokracie a vyšší náklady?
Podívejme se na okolní státy. Například v Německu se stát zaměřuje na podporu výstavby a snižování byrokratických překážek pro developery. Ve Francii zase zavedli programy, které skutečně pomáhají lidem s nízkými příjmy získat dostupné bydlení. A Česká republika? My se znovu a znovu motáme v kruhu nekonečných úřednických experimentů. Pokud chceme skutečně řešit problém s bydlením, musíme se zaměřit na odstranění překážek ve stavebním řízení, podporu dostupného bydlení a efektivní využití státních prostředků. Tímto směrem bychom se měli ubírat, ne k neefektivnímu byrokratickému systému, který ten problém jen prohlubuje.
Co opravdu potřebujeme? Jednoduchá pravidla, méně byrokracie a skutečnou podporu pro ty, kdo chtějí stavět nové byty. Mladé rodiny hledají dostupné bydlení, ale místo toho čelí složitým podmínkám, nedostupným hypotékám a vysokým nájmům. Senioři, kteří celý život pracovali, se ocitají v situaci, kdy musí vynakládat většinu svého důchodu na nájem, a někdy to ani tak nestačí. A co na to stát? Přidává další úřednickou strukturu, která reálný problém neřeší, jen ho maskuje.
Podpořme místo toho rozumné investice do bydlení, podpořme obce a developery, kteří chtějí stavět. Ne další úřady, ne další zbytečnou administrativu. Jen tak se dostaneme z bytové krize ven. Musíme se soustředit na zrychlení stavebního řízení, snížení regulací a podporu výstavby dostupného bydlení, jinak se bude situace jen zhoršovat.
Pojďme prosím tento špatný návrh odmítnout, vrátit ho do druhého čtení a bojovat za skutečné řešení bytové krize. Každý z nás má odpovědnost zajistit, aby stát skutečně pomáhal těm, kdo to potřebují, a nejen vytvářel další úřednické posty. Nenechme se zmást rétorikou o pomoci, která ve skutečnosti jen rozšiřuje státní aparát. Jediná skutečná podpora výstavby a jednoduchá pravidla mohou přinést řešení. Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona a jako druhé, pokud neprojde, vrácení do druhého čtení. A děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím další přihlášenou v tomhle... Pardon, je zde faktická poznámka, takže poprosím paní Bereniku Peštovou. Máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, vy jste mi stále neodpověděl. Já tedy reaguji i na svého předřečníka, protože on ve své podstatě to tam také zmiňuje, tu nákladovost. Já chci vědět, kolik tento stát bude stát to, aby příjemce získal jednu korunu. To znamená, kolik bude stát jedna koruna dotace pro příjemce stát? Je to koruna, dvě, pět, deset. Tohle by měla řešit studie dopadů, takzvaná RIA, a ona to neřeší. Tak já chci vědět, kolik nás to bude stát, protože jak jsem tady zmínila, už dnes tady máme realitky, které to umí a dělají to zadarmo, respektive stát to nestojí ani korunu, protože to je jejich činnost. Oni se tím živí, oni za to platí potom státu daně, protože je to jejich činnost. Ale tady se dostáváme do pozice, že si budeme platit něco, co už na trhu funguje, a mě zajímá, kolik nás to bude stát, kolik bude stát vlastně ta jedna koruna pro příjemce vyčíslená na ty náklady, kolik zaplatí stát. Je to jednoduché. To přece jste museli počítat, když jste dělali nějaké pilotní projekty, tak jste přece měli vyčísleno, kolik to stálo. Takže kolik bude stát ta jedna koruna? A v případě, že to bude víc jak dvě koruny, tak se chci zeptat, co na to říká ministr financí? Jestli se mu zdá, jestli to je normální, abychom my takovýhle byznys dotovali ze státního rozpočtu, protože to přece nemůže dopustit! Děkuji vám za odpověď předem. ***
