Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně.

A nyní vystoupí paní poslankyně Marie Pošarová, připraví se pan poslanec Havránek. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, stát tímto zákonem nejenže selhává v řešení problémů dostupného bydlení, ale de facto legitimizuje obchod s chudobou, když umožňuje spekulantům a developerům využívat vlastně zranitelné skupiny obyvatel jako pouhé zboží na trhu. Tento zákon jen legitimizuje obchod s chudobou pod pláštíkem současné koalice STAN, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů, a to formou využívání soukromých bytů do systému právě obchodu s chudobou alias podpora bydlení.

Dnes jsme tu, abychom se zabývali jedním z nejdůležitějších témat v současné české společnosti, otázkou tedy bydlení. Každý den čelí miliony občanů rostoucím nákladům na bydlení, a to jak ve formě vysokých nájmů, tak ve stále rostoucích cenách nemovitostí. Téma dostupnosti bydlení by mělo být nejen politickým, ale především lidským a sociálním problémem, který si zaslouží vážnou pozornost. Místo toho se však dnes dostáváme k zákonu, který nám měl přinést naději. Mám na mysli návrh koaličního zákona o podpoře bydlení. A dovolte mi, abych dnes sdílela tedy několik kritických pohledů na tento návrh, protože se obávám, že tento zákon není odpovědí na naše největší problémy v oblasti bydlení, ale spíše (jejich?) zpečetěním. Neřeší základní problém, a to cenu bydlení. Hlavním a nejviditelnějším problémem, který zákon neřeší, je cenová dostupnost bydlení. V současnosti se ceny nemovitostí, ať už ve formě nájmů, nebo prodeje, nacházejí na historických maximech. Mladé rodiny, senioři, lidé s nižšími příjmy a studenti čelí situaci, kdy vlastní bydlení je jenom vzdáleným snem. A zde přichází tento zákon, který místo toho, aby zasáhl přímo do cenové politiky trhu, se soustředí na podporu bydlení, kde (do?) toho zahrne byty od soukromníků. Je to takzvaná černá díra.

Tento zákon neřeší skutečnou příčinu, proč jsou ceny tak vysoké. Developerské firmy, spekulanti a investoři ovládají trh s nemovitostmi a neexistují žádné regulace, které by mohly zastavit tento neudržitelný růst. Místo skutečných nástrojů na regulaci cen, jako je cenová kontrola, se tento zákon opět zaměřuje na podporu soukromých projektů, které mají pro konečného uživatele pouze malý přínos, což ve výsledku znamená, že ceny se i nadále budou zvyšovat, a to nejen v komerčním, ale i v nájemním sektoru. Nezohledňuje skutečné potřeby obyvatel. Zákon je napsán tak, že přehlíží realitu života většiny občanů, kde podpora pro nízkopříjmové domácnosti, pro mladé rodiny, pro seniory, kteří by si rádi našli dostupné bydlení. Tento neomarxistický zákon je sám o sobě problém, protože nebere v potaz potřeby obyvatel, kteří by se měli dostat k bydlení na základě svých skutečných schopností a potřeb. Výstavba nových bytů musí být, ale bez regulace ceny nemovitostí se efekt prostě těchto kroků minimalizuje. I nájemní bydlení je opomíjeno.

Dalším zásadním problémem tohoto zákona je jeho ignorování nájemního sektoru. Vzhledem k tomu, že pro mnohé občany je vlastnické bydlení příliš vzdálený cíl, stává se nájemní bydlení jedinou realistickou možností. Zákon se však o tomto sektoru vyjadřuje pouze okrajově, a to navíc pouze v kontextu podpory rozvojových projektů. Ochrana nájemníků před neúměrným zvyšování nájmů, regulace trhů a především zajištění dostatečné nabídky cenově dostupných nájemních bytů je zde naprosto opomenuto. Nárůst nájmů v posledních letech je obrovský a tento zákon žádným způsobem nechrání lidi, kteří se dostávají do tíživé situace, kde jsou nájmy neúnosné.

A pak tady máme zbytečnou, složitou a administrativní zátěž. Tento návrh zákona je administrativně velmi náročný a v mnohých případech i neprůhledný. Místo jednoduchých a efektivních řešení, která by okamžitě přinesla změny v životě běžného občana, dostáváme složité administrativní postupy, které se budou řešit spíše na papíře než v reálném životě. Tato zbytečná byrokracie zpomalí implementaci jakýchkoliv efektivních opatření a zároveň zvýší náklady pro státní správu i pro obce.

Stát legitimizuje obchod s chudobou. A co snad je nejkritičtější, že tento zákon ve své podstatě dává zelenou spekulacím a obchodování s chudobou. Developerské společnosti a investoři si v podstatě mohou být jistí, že díky tomuto zákonu získají ještě větší prostor pro komerční projekty, které ve skutečnosti nijak neřeší problém těch, kteří si bydlení nemohou dovolit. Namísto toho, aby stát zasáhl do trhu a vytvořil regulace, které by zamezily spekulacím s nemovitostmi, tento zákon přitakává těm, kteří na problémech obyčejných lidí vydělávají.

Pokud má tento zákon skutečně přinést změny, musí se zaměřit na několik zásadních věcí, a to regulace cen. Bez skutečné regulace cen nemovitostí a nájmů bude trh dál zůstávat neregulovaný a ceny neudržitelně vzrůstat. Podpora nájemního bydlení. Je nutné vytvořit podmínky pro dlouhodobé, dostupné a (cenově?) přijatelné nájemní bydlení. Podpora pro nízkopříjmové skupiny. Zákon musí více chránit ty, kteří se nacházejí v sociální nebo ekonomické tísni a potřebují konkrétní a rychlé řešení. A samozřejmě zjednodušení administrativy. Místo složitého a neprůhledného systému by měl stát nabídnout jednodušší nástroje pro realizaci bydlení pro všechny vrstvy obyvatel.

Vážené dámy a pánové, tento zákon nám měl přinést naději na změnu v oblasti bydlení. Místo toho se zdá, že pouze prodlužuje současný status quo, který zajišťuje přístup k bydlení pouze těm, kteří už mají dostatek prostředků na to, aby si ho mohli dovolit. Pokud nezajistíme reálné změny v přístupu k cenově dostupnému bydlení, zůstaneme svědky dalšího - zhoršující (se?) životní úrovně těch, kteří si dnes již nemohou dovolit vlastní střechu nad hlavou. Není to jen otázka ekonomická, ale především otázka sociální spravedlnosti. Je na nás, abychom udělali správné kroky k tomu, aby každému občanovi byla zajištěna důstojná a dostupná možnost bydlení. Tato reforma musí být skutečně o lidech, ne o spekulantech a komerčních zájmech. Dostupnost bydlení je v České republice (aktuálně?) jedním z největších společenských a ekonomických problémů. Vysoké ceny nemovitostí, růst nájmů a omezený přístup k vlastnímu bydlení pro mladé rodiny, seniory nebo lidi s nižšími příjmy jsou jen některé z klíčových faktorů, které vedly k neudržitelnému tlaku na trh s bydlením.

Jak se ukazuje, samotný růst poptávky po bydlení, neznamená, že se ceny budou snižovat nebo že vzniknou podmínky pro přístup k levnějšímu bydlení. Tento sněmovní tisk, který byl předložen koaliční vládou, měl být odpovědí na tento naléhavý problém. Místo toho však návrh zákona působí spíše jako kosmetická úprava problému, která v zásadě ignoruje hlavní příčinu současného stavu - astronomické ceny bydlení. Základním problémem, který tento zákon nemůže pohnout, je cena samotného bydlení. Koaliční návrh se zcela vyhýbá tomu, co je potřeba nejvíce - cenové regulace a zásadní změny v politice, dostupnosti a ceny samotného bydlení. A výstavba nových bytů. I když je potřebná, nemůže vyřešit problém, pokud nebudou stanoveny mechanismy, které by kontrolovaly cenu těchto nemovitostí, vysoké ceny pozemků, stavebních materiálů a především spekulace s nemovitostmi způsobují, že i nové bytové jednotky jsou pro většinu obyvatel cenově nedostupné. Namísto toho, aby zákon přistupoval k regulaci těchto trhů, se pouze soustředí na podporu už existujícího komerčního trhu s bydlením, který ve skutečnosti není zacílen na potřeby běžných občanů. Současné ceny nájmů však vzrostly do takových výšin, že většina nájemníků se nachází v těžké situaci. Ačkoliv návrh zákona podporuje některé formy regulace, jeho opatření jsou příliš obecná a neobsahují konkrétní kroky, jakým způsobem by se nájmy měly dostat do přijatelných mezí. Zákon nezmiňuje nic o skutečné ochraně nájemníků před neúměrným zvyšováním nájmů, což je problém, který roste v důsledku vzrůstající poptávky. A neexistující regulace. K tomu se přidávají výjimky pro developerské společnosti, které i nadále budou moci ovládat trh a nastavovat ceny dle vlastního už uvážení. ***