Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tento návrh je v tomto ohledu naprosto nevyhovující. Absence skutečné cenové regulace je největší výhrada, kterou lze k návrhu zákona mít, je jeho naprostá absence skutečné cenové regulace. Tento návrh se vyhýbá přímému ovlivnění cen nemovitostí a nájmů, které jsou jedním z hlavních důvodů, proč je dostupné bydlení tak vzdáleným ideálem. Bez regulace trhu, který je nyní zcela ovládán soukromými investory a developerskými giganty, není možné dosáhnout cenové dostupnosti pod širším spektrem obyvatelstva. Regulace by mohla zahrnovat například omezení výše nájmů v konkrétních oblastech nebo stanovení maximálních cen nově postavených bytů.

Toto opatření by měl být současný, komplexní strategie zaměřená (?) na stabilizaci trhu a zajištění dostupného bydlení pro všechny vrstvy obyvatel. Návrh zákona je také velmi složitý, a jak jsem již řekla, i administrativně příliš náročný. Místo jednoduchých a účinných opatření, která by mohla okamžitě přinést změny, se objevuje řada složitých, náročných procesů, v kterém budou muset občané a municipality úřady zvládat (?). Tento zbytečný byrokratický aparát nejenže prodražuje realizaci plánovaných opatření, ale v mnoha případech zpomalí jejich efektivitu.

Pokud má tento zákon skutečně přispět k řešení problémů s dostupným bydlením, je nezbytné přistoupit k zásadní změně politiky, která se nebude vyhýbat zásahu právě do cenové regulace trhu s nemovitostmi. To zahrnuje nejen regulaci cen, ale i konkrétní opatření, která zajistí, že nová výstavba a nájemní bydlení budou skutečně přístupné pro všechny obyvatele.

Pokud návrh zákona zůstane v této podobě, bude mít stejný dopad, jaký měly předchozí politické kroky, tedy žádný. Budeme i nadále svědky nárůstu cen, zhoršení životní situace průměrných obyvatel a neudržitelného tlaku na trhu s bydlením. A to by bylo pro českou společnost tragédií, kterou si nemůžeme dovolit.

Tento zákon tak potřebuje zásadní přepracování a zaměření se na skutečné problémy, které trh s bydlením sužují. Bez toho bude prohlubovat nerovnosti a problémy, které nám již dnes způsobují obrovské sociální a ekonomické napětí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak hezké odpoledne, dámy a pánové. Vystřídali jsme se v řízení schůze. Všechny vás zdravím. Budeme pokračovat faktickou poznámkou pana Ivana Bartoše.

Nicméně ještě než mu dám slovo, tak paní místopředsedkyně mě poprosila, že při vystoupení paní poslankyně Knechtové nebylo úplně zřejmé, k jakému návrhu se přiklání, a aspoň podle naší dedukce by to měl být návrh na opakování druhého čtení, nikoliv na zamítnutí. Tak jenom jestli to tak je - i pro kolegy tady z organizačního odboru - aby bylo zřejmé, že to je návrh na opakování druhého čtení. (Ano.) Tak děkuju pěkně. A jestli tomu tak je, tak má slovo pan poslanec.

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom krátce reagovat ve faktické k mé předřečnici, prostřednictvím pana předsedajícího, pár věcí. Samozřejmě již dneska se může pomocí plánovacích smluv obec domluvit s developerem, jaké byty vzniknou, popřípadě jaký bude nějaký mix dalších sociálních služeb souvisejících a infrastruktury. Je to na dohodě. Pokud má třeba obec pozemek, tak jaké byty tam vzniknou? Ten nástroj, o kterém vy hovoříte, který pomůže zmírnit nárůst cen bydlení, je právě obnova obecního bytového fondu. Na to jsou ty investiční nástroje pro výstavby dostupného, levnějšího nájemního bydlení, což ale nesouvisí tady s tím zákonem. Jsou to ty projekty, které běží. V tuto chvíli tam za 20 miliard. Protože jedině variantní nabídka obecního bydlení, které se tady bohužel zprivatizovalo, má nějakou možnost ovlivnit ten trh.

A poslední věc, já si tedy dovolím, vy jste tady použila slovo neomarxistický návrh, a hned v druhé větě hovoříte o regulovaném nájemném, o centrálně řízeném regulovaném nájemném, za kolik někdo smí byt postavit a pronajmout. A to v dostupném bydlení, ano, tam, když ten stát na to přispěje tou půjčkou, někdo postaví ten byt, tak ho nesmí pronajmout víc než na 0,8 standardní ceny v místě obvyklém. To jsou ty nižší nájmy.

Ale já vám uvedu příklad. Pan předseda Okamura si postavil někde nějakou kulatou vilu na kopci. On je jejím majitelem. On by se ji rozhodl pronajmout. A to, co vy říkáte, tak by bylo: on ji sice může pronajmout, ale pouze za nájem, který bude nějakým způsobem regulován. Nemůžete v jedné větě o zákonu, který nezasahuje do toho trhu, hovořit jako o neomarxistickém výmyslu, a pak v dalších částech svého rozhovoru nebo svého přednesu hovořit o tom, že je potřeba zavést regulované nájemné, které tady bylo po pádu režimu poměrně dlouhou dobu, vedlo k tomu, že majitelé těch domů, kteří je třeba dostali zpátky, protože jim je sebrali komunisti, tak nemohli uplatit náklady ten barák a muselo se toto rozvázávat. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Takže prosím, jestli je návrh SPD regulované nájemné, tak se pobavme s majiteli bytu.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Když tak využijte faktické poznámky opakovaně. Tak další s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Oulehlová.

Než dorazí k řečnickému pultu, načtu omluvy. Paní poslankyně Berkovcová Jana se od 13.30 omlouvá ze zdravotních důvodů a pan poslanec Vojtěch Munzar se od 11 do 14 hodin omlouvá z pracovních důvodů.

Tak, paní poslankyně, vaše dvě minuty. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Renata Oulehlová: Můj předřečník tady říkal, že se vlastně zprivatizovaly v minulosti byty. Třeba v našem městě to tak zlé není. Město vlastní mnoho bytů. Máme dokonce 330 bytů zvláštního určení pro seniory, kteří nedosáhnou na běžné bydlení komerční. Takže ten zákon by měl být postaven tak, že kontaktní místa nemůžou být, nebo nebude to kontaktní místo v našem městě, protože my byty máme. Kdo bude rozhodovat o tom, kde ta kontaktní místa budou?

Pro mě znamená kontaktní místo to, že se v našem městě ještě víc prohloubí to, že k nám přijdou lidé bez vazby na město, často bez vazby na kraj. Kdo bude rozdělovat? Jak může vláda rozhodnout: ty, ty to budeš, ty to budeš, a ty to nebudeš, protože, protože... Proč? Takže by napřed mělo být tedy dořešeno, jaká města bytový fond mají a jaká města bytový fond nemají. Pak tedy ať tam kontaktní místo je.

Ale já vám garantuju, že my v Sokolově to nepotřebujeme, protože máme bytů tolik, že se dokážeme postarat o lidi, kteří pomoc potřebují - ale důležité je - kteří tu pomoc chtějí a budou si jí vážit.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení slova. Další v pořadí s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová. Připraví se paní poslankyně Pošarová. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já si nemyslím, že budu potřebovat ty dvě minuty. Já jsem viděla, jak tady můj ctěný kolega krásně odpověděl mé popředřečnici, ta byla až po mně dlouho. A já stále čekám. Já stále čekám na tu odpověď, pane ministře. Já nevím. Určitě úředníci to tam hodí do kalkulačky, spočítají mi to. A já nechci, abychom se dostali, až bude skončená rozprava, kdy já potom nebudu moct reagovat. Já strašně ráda reaguju. (Ministr reaguje z místa.) Ne. Ještě předtím, než je ta rozprava ukončena.

Takže já bych ráda stále věděla, kolik jsou ty náklady? Pokud tady chcete, abychom se nějakým způsobem o tom bavili a abychom se rozhodli, tak prostě musíme vědět, kolik nás to stojí - ta jedna koruna pro toho příjemce těch dotací? Kolik ten stát zaplatí? Ne? Chováme se s péčí řádného hospodáře. Vidím tady svého ctěného kolegu, který vždycky říká, jak se máme správně chovat. Takže já prostě tady se ptám.

V RIA to není, ve studii dopadu. Tak já tady chci ty informace aspoň vydolovat z vás. Chci prostě vědět, jak, na základě čeho se máme rozhodovat? Takže já čekám stále na tu odpověď. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Pošarová. Tak prosím.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji. Já tedy budu reagovat i na předřečníky. Ale tak já se zeptám i pana ministra. Jak to tedy bude s cenou bytů od soukromníků, kteří budou vkládat do kontaktních míst ty byty nebo do nějakého toho fondu? Jak to tedy bude s cenou? Jako to si pak ten soukromník může říct jakoukoliv cenu? Když vy vlastně budete potřebovat ty byty, tak jste ochotni zaplatit jakoukoliv výši? Nebo právě jak to bude regulované? Kolik oni si tam budou moci maximálně říct? Plus další náklady. Jaká bude třeba částka, když vybydlí tedy ty byty? Pak vlastně stát zaručuje, že to vrátí do původního stavu. Jaké náklady s tím počítáte? Bude to omezené nějak finančně nějakou výší? Nebo prostě oni si řeknou, bude to stát půl milionu, tak my od státu budeme chtít zaplatit půl milionu? Děkuji. ***