Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Děkuji. Já tedy budu reagovat na předřečníky, ale zeptám se i pana ministra, jak to tedy bude s cenou bytů od soukromníků, kteří budou vkládat do kontaktních míst ty byty nebo do nějakého toho fondu, jak to tedy bude s cenou? To si pak ten soukromník může říct jakoukoliv cenu? Když budete potřebovat ty byty, tak jste ochotni zaplatit jakoukoliv výši, nebo právě jak to bude regulované? Kolik oni si tam budou moci maximálně říct? Plus další náklady. Jaká bude třeba částka, když vybydlí tedy ty byty, když pak stát zaručuje, že to vrátí do původního stavu? S jakými náklady s tím počítáte? Bude to omezené nějak finančně, v nějaké výši? Nebo prostě oni si řeknou, bude to stát půl milionu, tak my od státu budeme chtít zaplatit půl milionu? Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. To byla zatím poslední faktická poznámka. Vracíme se do rozpravy, do které je řádně přihlášen pan poslanec Havránek. Tímto mu dávám slovo, prosím.

Poslanec Jiří Havránek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, děkuji za slovo a možnost vyjádření se, protože nejenom dnes zde, ale i při druhém čtení, ale taky včera při kulatém stolu v Senátu mé jméno několikrát zaznělo. Bohužel včera jsem se z rodinných důvodů nemohl účastnit a myslím, že mnohá čísla, která zaznívají éterem, je si tu potřeba verifikovat a říci, proč se skutečnosti mají tak, jak se mají.

Nejprve na úvod, prostřednictvím pana předsedajícího, k panu poslanci Bartošovi. Byť o tom byl přesvědčen a křičel to tu na mě, já nebyl ten, kdo vypnul tu elektriku. Fakt jako Havránek není ten, kdo se to tady snaží zablokovat s vypnutím elektřiny a nebude to blokovat ani tím, že by dlouze vystupoval. Nicméně tenhle zákon od samého počátku, ještě předtím, než šel na vládu, neměl ani trošku na růžích ustláno. Neměl podporu napříč koaličním spektrem a se zde přítomným bývalým panem ministrem Ivanem Bartošem jsme se několikrát hádali a oba dva i další kolegové, kteří se těch jednání účastnili, jsme věděli, že v Poslanecké sněmovně bude muset doznat dalších výrazných kompromisů.

Následně ten zákon dostal po prvém čtení naloženo ve všech výborech, od výboru rozpočtového, kde jej nepodpořil byť jeden jediný poslanec napříč politickým spektrem, přes hospodářský výbor, kde jej podpořil jeden poslanec, až po výbory, které se následně k projednávání nedostaly. Sociální výbor, pokud se nepletu, tento návrh taky nepodpořil v původním znění. Z toho důvodu je logické, že to, co jsme věděli od samého začátku, tudíž že se bude muset najít nějaký kompromis, se stalo.

Teď ke ctěné paní kolegyni Doušové a stejně tak ke mně. Věřte tomu, nebo ne, byť jsme předkladateli těch pozměňovacích návrhů, tak my ani jeden jsme nebyli architektem té dohody. Ta vznikla na bázi Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Je cestou, jak pomoci při tom poměrně zúženém počtu bytů určitému spektru lidí a zároveň nevyvolávat chiméru toho, že pomůžeme - byť bychom si to možná mnozí přáli - daleko většímu spektru. Ale při dvou tisících bytech nebo třech tisících bytech, to je nerealizovatelné.

Můj projev nebude nikterak dlouhý. Bude se týkat reakcí na to, co zde od mnohých kolegů a kolegyň zaznělo. Nejprve Ivan Bartoš zde, prostřednictvím pana předsedajícího, držel ceduli - 1,5 milionu lidí bude v bytové nouzi. Za prvé. To teď opravdu, když se na to podívám, kdybych se býval někdy dostal do pozice ministra pro místní rozvoj a někdo mi do předkládací zprávy zákona napsal, že pode mnou jako pod ministrem neroste výstavba takovým způsobem - samozřejmě se neřeší problém s vystěhováváním nespolehlivých nájemníků a tak dále - že to povede až k tomu, že 1,5 milionu lidí bude v bytové nouzi, tak já bych ho to donutil škrtnout, protože tohle už nikdy v životě nemůžu přece jako ministr dopustit a přiznat, když mám bytovou politiku v odpovědnosti. Nicméně 1,5 milionu lidí je přes palec 450 000 domácností.

Za mě je potřeba ale zmínit, co všechno se stalo pozitivního pro to, aby se toto dále nedělo. Moje heslo je méně Marxe, více Miesese, takže asi tušíte, že pro mě zákon, který opravdu podporuje bydlení, je ten zákon, díky kterému se začne víc stavět. Tady dva takové byly, byť jeden bohužel s nepovedenou digitalizací. Je jedno, jestli ta digitalizace je prostupná, nebo není prostupná, ale bohužel stále ještě není plná, a v intencích toho, jak ten prapůvodní návrh byl již v roce 2019 a nemáme plnou digitalizaci stavebního řízení a já věřím a doufám, že se všechny potřebné kroky dotáhnou alespoň tak, aby ten termín, který jsme zde schválili při bypassu, byl naplněn.

Nicméně dále tady byl zákon o státním SFPI, kde jsme právě pozměňovacím návrhem nahráli definici dostupného nájemního bydlení. Konkrétně jsem to byl i já na výboru pro veřejnou správu. To jsou věci, které pomůžou tomu, aby se v České republice stavělo, aby se zvyšovala nabídka bytů a ta poptávka, která stále roste nejenom v Praze, ale i v Brně, Hradci Králové - to jsou takové tři nejkřiklavější případy - byla tím pádem stále více uspokojována.

Poté tady od Ivana Bartoše byla druhá cedule - 750 000 lidí se nedostane k pomoci, protože kontaktních center je polovina oproti původnímu návrhu. Ivan Bartoš, prostřednictvím pana předsedajícího, si jistě pamatuje, jak jsme rukou společnou plánovali rušení stavebních úřadů, proti čemuž se napříč politickým spektrem opravdu zvedla vlna nevole. Tam jsme tehdy vycházeli z toho, že stavební úřady dělají nějaké úkony, mají být nějak dostupné, co se týče dojezdové vzdálenosti. Věřte tomu, nebo ne, ten samý model jsme aplikovali nyní u řešení zákona o podpoře bydlení právě u těch kontaktních center. Počítáme nikoliv s úkony, ale počítáme s incidencí bytové nouze a samozřejmě s dojezdovou vzdáleností.

Před chvílí tady od paní kolegyně Oulehlové, pokud se nepletu, zaznívalo právě, že jsou města a obce, které třeba mají bytový fond, ale nemají... proč by se tedy následně na ně měl vztahovat ten zákon. Ten zákon nepočítá s množstvím bytového fondu dané obce, dané municipality, ale počítá právě s tím, jaká je tam incidence bytové chudoby. Protože - nechci jmenovat žádné jedno specifické město - ale třeba v Moravskoslezském kraji jsou města a obce, které mají velký počet svého obecního bytového fondu, ale i tak jsou místa s největší incidencí bytové nouze s ohledem na RIA tohoto zákona.

Tudíž takto je nastavena síť těch kontaktních center a je tam - nezapomínejme prosím na to - stále možnost opt-in. To znamená, pokud nějaké město či obec, oerpéčko, usoudí, že je správné si zřídit takovéto kontaktní centrum, tak samozřejmě následně může. Jsem přesvědčen o tom, že by bylo tehdy bývalo správné rušit stavební úřady a tu síť opravdu lépe zprostupnit a udělat ji lépe financovatelnou, dostupnou, se zastupitelností, tak i zde si stojím za tím, že ta redukce je správná.

Jenom poslední poznámka k této věci. Jak zde zaznívalo, že by mohli přicházet do těch měst a obcí lidé, kteří jsou z jiných konců státu, z jiných krajů, tak opravdu je zde počítaná u těch oerpéček místní příslušnost a nemělo by tam docházet k turistice mezi jednotlivými ORP.

Co se týče jednoho ze základních čísel 3 000 bytů. Z jednoho pohledu, který zde prezentoval Ivan Bartoš, je to nějakých 8,5 % vůči nově kolaudovaným bytům. Z druhého pohledu - ten se týká tohoto zákona daleko víc - každý jste si schopen dopočítat, jak dlouho a kolik let budeme zabydlovat ty lidi, které tímto návrhem v podstatě do toho systému pustíme. Je v podstatě, nechci říkat, jedno, jestli to bude 300 000 lidí - určitě jste si to všichni trojčlenkou schopni dopočítat - nebo jestli to bude 160 000 lidí, nebo jak ty nejčernější scénáře ze strany neziskového sektoru mluví o 80 000 domácnostech. Stále je to ohromné číslo na mnoho let, a proto musíme dělat všechny kroky k tomu, aby se stavělo, aby se stavělo nejen dostupné nájemní bydlení, ale i klasické tržní nájemní bydlení a další developerské projekty, protože developer není sprosté slovo.

Nicméně je iluzorní z mého pohledu snaha pomoci tak široké skupině lidí, protože ty byty prostě nejsou. Z tohohle důvodu, bez nadsázky a jakéhokoliv citového zabarvení, se těším na to, až bude následně, třeba po pěti letech fungování tohoto systému, Nejvyšší kontrolní úřad hodnotit, jaká je efektivita tohoto systému, stejně tak, jako to hodnotí i u dalších projektů Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i dalších ministerstev.

Od Ivana Bartoše zde znovu zaznělo, že ne vše vyřeší výstavba, ale je jednoznačně klíčová pro mě osobně. Protože pokud si řekneme, že jenom v Praze chybí 90 000 bytů, tak asi vím, že je musím začít stavět. Další nějaké procento musím najít tím, že kromě výstavby udělám podmínky takové, aby lidé, kteří drží byt jako investiční, jej byli ochotni pronajímat a to je hrozně jednoduché. Musíme zjednodušit podmínky vystěhování nespolehlivých nájemníků. To se děje pozměňovacím návrhem - konkrétně teď tedy po té úpravě - obsaženým v komplexním pozměňovacím návrhu zákona o podpoře bydlení. Ano, nesmí to být jen o výstavbě, jak jsem říkal. Jsou zde další věci, jako právě uvolnění těchto bytů.

Hledáme cesty, jak do výstavby dostat další finance. Já tady budu mluvit už i o pozměňovácích, které se týkají následujícího tisku, protože už nebudu vystupovat. Nicméně proto jsme jedním pozměňovacím návrhem navrhli narovnání daňových odpočtů družstevních úvěrů s tím, jako to známe u hypoték. ***