Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych ráda reagovala na faktickou poznámku týkající se takzvané fragmentace našeho školství. Plně souhlasím s tím, že řada obcí i malých obcí má svoji identitu spjatou s tím, že tam má školu, základní školu nebo mateřskou školu. Ale to, o čem my se bavíme a čemu chceme zamezit v novele školského zákona, je, aby nedocházelo k tomu, že školy v České republice nemají standard. My musíme... Každý rodič, všichni rodiče mají právo, aby, když své dítě pošlou do školy, mohli mít důvěru, že standard, a to poměrně vysoký standard, bude zachován. Čili řeči o spojování nebo rušení škol jsou úplně o něčem jiném. Tady se jedná o materiální zabezpečení, organizační zabezpečení. Ale dlouhodobě víme, že nám chybí to, že nemůžeme garantovat rodičům dětí v naší zemi standard, který stát zaručí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem vystoupí pan ministr Bek.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, debata o fragmentaci je opravdu důležitá. Je evidentní, že příliš malé právní subjekty, které fungují v našem vzdělávacím systému, vedou k extrémní administrativní zátěži ředitelů a vedou k problémům v kvalitě personálního zajištění. To jsou zjištění České školní inspekce a celé řady studií. Fragmentace ohrožuje ve školství kvalitu. Tady nejde v první řadě o debatu o financích, v první řadě jde o diskusi o kvalitě.
Většina evropských zemí, které měly podobnou historii a podobnou strukturu škol, hledá v posledních 10 letech cestu k integraci těch škol do větších celků. K integraci, která zajistí, že v té škole je k dispozici aprobovaný učitel pro každou potřebnou aprobaci a jsou tam také dostupné podpůrné pozice, které dnes, myslím, všichni považujeme za standard, ať už jsou to školní psychologové nebo speciální pedagogové. Takže ta diskuse o integraci přímo souvisí s otázkou kvality našeho školství, a proto hledáme cestu, jak podpořit integraci škol do větších celků. Nejde o to, že by měly zaniknout budovy v těch místech. Jde o to, aby fungovaly ve větších celcích.
Proto součástí novely je například také aktualizace školské právnické osoby jako klíčového institutu, který umožňuje spolupráci také více obcí. V takových celcích je prostě možné personálně zajistit všechny potřebné specializace. Uvedu příklad. Ve většině německých spolkových zemí nesmí existovat samostatná škola jako právní subjekt na úrovni druhého stupně, která by neměla paralelní třídy. Důvod je přesně tento. V těch menších školách vlastně nelze zajistit dostatečně kvalifikační strukturu učitelů. To jsou důvody k diskusi o integraci kapacit. Cestou, kterou my považujeme za rozumnou, je zvýšení zodpovědnosti zřizovatelů za jejich školy a také posílení jejich ekonomické motivace.
Chci říci, že v návrhu vládního nařízení, který je připraven, předpokládáme, že v rozpočtovém určení daní by dostávaly určitý bonus spolupracující obce. Zatím máme v České republice pouze 10 svazkových škol, které žádné zvýhodnění nemají v tom systému, protože nepobírají přímo peníze z rozpočtového určení daní. Myslím, že je na místě vážná debata o tom, jak podnítit větší spolupráci obcí, zejména těch menších, pro které - ano, jsem si toho dobře vědom - existuje problém i na straně obce vzhledem k tomu, že nemají potřebný odborný aparát, na rozdíl od větších měst. Ale právě ve spolupráci obcí vidíme potenciál ke zvýšení kvality škol. Ne k zániku jednotlivých škol v obcích, ale ve spolupráci, která zajistí kvalitní personál. To je na té věci velmi důležité.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní se s faktickou poznámkou přihlásila paní poslankyně Lenka Knechtová, poté paní poslankyně Berkovcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já už jenom krátce k tomu standardu. Potom se ale podívejte, kolik rodičů s dětmi přechází na domácí vzdělávání, proč se objevují v určitých lokalitách a jaké důvody je vedou k tomu, že potom přejdou masivním způsobem na domácí vzdělávání.
Co se týká toho, co tady popisoval pan ministr. V každém případě je potřeba vidět rozpočty těch obcí, protože my třeba na rozpočtovém výboru jsme řešili i obce, které máme v minusu. V okamžiku, kdy na rozpočty těch obcí navalíme takové věci, jako jsou sociální služby a bezpečnost, co se týká zřizování městské policie, tak rozpočty obcí už nemáme v takové kondici, v jaké si tady popisujeme.
Co se týká územního členění, tak tam je potřeba opravdu vidět další souvislosti. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je s faktickou poznámkou na řadě paní poslankyně Jana Berkovcová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo. Já ještě navážu na pana ministra, který říká, že slučováním menších škol dosáhneme větší kvality vzdělávacího procesu. Umíte si ale představit, pane ministře, že sloučením škol dojde tedy ke sdílení učitelů, že tam bude větší saturace kvalifikovanými učiteli? Jak ti učitelé budou pendlovat mezi jednotlivými školami? Umíte si představit ten rozvrh? Jak učitel bude učit dvě hodiny na jedné škole, pak bude přejíždět na jinou školu? Já to vidím u středních škol, sloučených středních škol, jak je toto velmi problematické.
Potom se tedy ptám - už jsem to říkala i ve svém vystoupení - proč toto opatření neplatí pro soukromé školy? Proč veřejné školy omezujeme v počtu žáků a soukromé školy nikoliv? To samé platí i o financování nepedagogických pracovníků. Toto nové pravidlo bude platit zase jenom pro veřejné školy a pro soukromé školy nikoliv. Takže mně tady vadí znevýhodňování veřejných škol oproti školám soukromým. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan ministr chce reagovat? (Ministr: Ano.) Pan ministr s přednostním právem. Prosím, máte slovo.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Já jenom opravdu fakticky. Základní rozdíl mezi veřejnými a soukromými školami z hlediska financování spočívá v tom, že soukromé školy jsou financovány na dítě. Naproti tomu veřejné školy jsou financovány dneska na třídu, protože to je podstata financování v PHmaxech a také současného modelu financování nepedagogických pracovníků. Ekonomický stimul hledat optimální strukturu školy je výrazně silnější v modelu financování na dítě, které soukromé školy mají. Naproti tomu ve veřejných školách se v posledních letech projevuje to, že financování na třídu neobsahuje žádný stimul ke spolupráci. V tom je ta rozdílnost, a proto se nedomníváme, že by bylo třeba nějakými dodatečnými prostředky stimulovat integraci kapacit ve veřejných školách, protože tam jsou úspory z rozsahu zřejmé v modelu financování na dítě.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí se svým příspěvkem pan poslanec Lubomír Wenzl. Připraví se paní poslankyně Knechtová. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych taky, ač nepedagog, chtěl krátce vystoupit k projednávanému tisku. V rámci přípravy na vystoupení jsem hovořil s několika řediteli středních a základních škol - je to široké spektrum oborů - a nabral nějaké informace. O dvou věcech bych se nyní chtěl zmínit.
První, co se týče školských rad. V současné době jsou definovány, co se týče povinností a zastoupením jednotlivými členy, kdy školská rada má funkční období tři roky a zasedá nejméně dvakrát ročně. Minimální počet členů jsou tři, kdy tito členové se skládají ze zástupců nezletilých žáků, což jsou zpravidla rodiče, žáků starších 18 let, učitelů a zástupce zřizovatele. ***
