Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Naopak ukazuje tady i možnost posoudit tu věc úplně jinak a přiklonit se k tomu, o čem hovořili mí předřečníci. A já jsem si dávala velký pozor v tom svém vystoupení, abych je neopakovala, protože si myslím, že obstrukce mohou být, ale já se snažím vždycky říct něco, co ostatní ještě neřekli. A chtěla jsem tady opravdu poukázat na to, že když je tady takto postavená věc, a teď ještě i tím rozhodnutím toho městského soudu je zřejmé, že tady jde o dva rozporuplné zájmy, kde i soud má problémy, pak se k něčemu přikloní a samozřejmě to odůvodní a běží tady další žaloby, stížnosti, kasační stížnosti jsou podány, čili myslím si, že za této situace, a to jsem také řekla neformálním způsobem panu ministrovi, když mi byl říci, že ty kasační stížnosti už byly podány, by bylo rozumnější tuto diskusi přerušit a vrátit se k ní třeba až Nejvyšší správní soud rozhodne, pak už budeme mít i relevantnější právní argumentaci.
Z toho hlediska politického setrvávám na tom, a asi to nikoho nepřesvědčí, že ti, kteří bydlí v tom regionu, by se měli vždycky vyslyšet a jejich hlasu by měla být dána minimálně ze strany politiků přednost. Takže samozřejmě ctím demokraticky zvolený poměr sil v této Sněmovně, ale bylo by velmi rozumné a velmi, myslím si i politicky chytré, kdybychom se k tomuto bodu vrátili, až budeme mít jasněji i z toho pohledu právního, který podle mého názoru zatím přesvědčivě tady prezentován nebyl.
Paní předsedkyně, děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Margita Balaštíková, následuje pan poslanec Rozvoral. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Tak dobrý den, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dnes před námi stojí návrh na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a rozhodnutí, které má bezesporu zásadní význam pro krajinu, místní obyvatele, lesní hospodáře, zemědělce i budoucí generace, a proto mě velmi mrzí, že vláda a Ministerstvo životního prostředí k tomuto návrhu přistupují způsobem, který nelze nazvat jinak než jednostranným, uzavřeným, bez respektu k těm, kteří budou důsledky tohoto rozhodnutí dále nést. Já jsem přesvědčena, že všichni zde ve Sněmovně sdílíme společný cíl chránit přírodu a krajinu pro naše budoucí generace, ale ochrana přírody a krajiny nesmí být záminkou pro prosazování rozhodnutí silou bez dialogu, bez naslouchání odborníkům a bez úcty k těm, kteří v krajině žijí a starají se o ni každý den, a vlastně díky jejich práci a péči ta krajina je ve stavu, v jakém ji dnes můžeme vidět.
Zástupci svazku obcí Křivoklátsko, sdružující 29 obcí, 29 obcí, opakovaně upozorňují, že daná oblast nesplňuje základní podmínky pro vyhlášení Národního parku podle zákona, a místní samosprávy varují před negativními dopady na tradiční způsob hospodaření, na život obyvatel i na samotný charakter krajiny, která byla po staletí formována lidskou činností, a to lidskou činností zodpovědnou, udržitelnou a přírodě blízkou. Navzdory těmto opakovaným výhradám ministerstvo pokračuje v tomto svém legislativním procesu. Petici proti vyhlášení podepsalo více než 11 000 občanů regionu, je to 11 000 občanů, kteří tam žijí, bydlí a budou mít problémy s tím, co Ministerstvo životního prostředí hodlá udělat. Místní obyvatelé, lesníci, zemědělci i ochránci přírody však čelí bohužel naprostému nezájmu ze strany státu a jejich obavy se tady neberou v potaz.
Pan ministr Hladík veřejně deklaruje, že vede širokou diskusi. Dnes, po dnešním jednání se zástupci zmíněných obcí, vám však mohu s plnou zodpovědností říci, že mám dojem, že opak je pravdou. Od starostů, od odborníků z lesnické a přírodovědné komunity i od hospodářů, kteří v krajině pracují. Mám jasnou informaci, že pan ministr se setkání, odbornému setkání s nimi, vyhýbá, nepřichází na tato jednání, která jsou svolána, a ani neodpovídá na konkrétní výzvy a návrhy k dialogu. Místo sebe posílá pouze pracovníky. A vypadá to, aspoň na mě to tak působí, že pan ministr chce především splnit jednu čárku, čárku v programovém prohlášení vlády, ke kterému se jeho strana KDU-ČSL zavázala. Ale vyhlášení Národního parku, to není technická formalita, je to rozhodnutí, které ovlivní náš každodenní život a je to život tisíců lidí, kteří v tom území žijí. A takové rozhodnutí určitě nemůže být činěno v izolaci od reality, v izolaci od odborných poznatků a v izolaci od skutečné péče o krajinu, kterou dnes zajišťují lidé, kteří žijí na tomto místě. Odborníci z oblasti lesnictví, ekologie i ochrany přírody, a nikoliv pouze ti vybraní, ale celá šíře názorového spektra upozorňují, že současná ochrana prostřednictvím CHKO Křivoklátsko je dostatečná.
Vyhlášení Národního parku by navíc mohlo vést ke ztrátě diverzifikovaného způsobu hospodaření, který dosud přinášel ekologické i ekonomické výsledky, jak jsem se dnes dozvěděla, zatímco vyhlášení Národního parku nám ponese velké ztráty, a myslím si, že v současné době máme na pořadu dne mnohem důležitější věci z pohledu ekonomiky, než jsou finanční ztráty.
Je třeba si také uvědomit, že tímto rozhodnutím dojde k výraznému omezení práv obcí a místních hospodářů. Samosprávy ztratí část své pravomoci spolurozhodovat o správě území. A o to jim především jde. Oni jsou zodpovědní za to, že místní obyvatelé ztratí přímý vliv na podobu krajiny, ve které žijí. A lesníci, kteří byli dosud zárukou odborného a udržitelného hospodaření, budou nahrazeni anonymním státním managementem, často bez znalostí místních, podotýkám místních, podmínek.
Především se ztratí důvěra. A v co? Důvěra v to, že stát je partnerem, ne diktujícím orgánem. Důvěra v to, že chránit přírodu lze společně, a nikoliv proti vůli těch, kdo se o ni dennodenně starají. A tento dojem jsem já získala.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyzývám vás, abychom se pozastavili a možná tento návrh zamítli. A myslím si, abychom se vrátili v celém tomto procesu zpět k otevřenému odbornému a transparentnímu dialogu, který tady chybí, abychom respektovali hlas obcí, odborníků a obyvatel regionu a abychom odmítli způsob rozhodování, který vylučuje veřejnost, odbornou diskusi i demokratické principy. Já si myslím, že my neodmítáme ochranu přírody, my odmítáme nátlak, odmítáme manipulaci a rozhodování za zavřenými dveřmi pouze z pozice ministra životního prostředí a dotčených dalších ministrů.
Přírodu je třeba chránit, ale s rozumem, s pokorou a především spolu s těmi, kdo v ní žijí. Já jsem vždy tvrdila, že pokud tvoříme nové zákony, nové předpisy, vždy bychom se měli především bavit s těmi, kterých se to týká. Oni v tom budou žít, oni to budou aplikovat a také oni budou řešit problémy, které jim mnohdy úředníci ve své neznalosti nastavili. A měli bychom se toho vyvarovat.
Já vás prosím, zvažte toto mé prohlášení a zvažte, zda hlas těch starostů, kteří reprezentují občany svých obcí, nemá větší váhu, než vy jste mu v současné době dali. Děkuji vám za pozornost. ***
