Autorizováno.
(13.30 hodin)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Rozvoral, následuje pan poslanec Kott. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento vládní návrh zákona mimo předložené důležité a potřebné změny obsahuje pro nás zcela nepřijatelný návrh na zřízení Národního parku Křivoklátsko. Nemáme žádný problém s obsahem části A tohoto návrhu, který se týká ochrany dřevin a nové výsadby, ani s částí B, která se věnuje posílení druhové ochrany ohrožených rostlinných a živočišných druhů, ale máme zásadní problém s celou tou částí novely, která se týká zřízení Národního parku Křivoklátsko, kdy petici proti jeho zřízení podepsalo více jak 11 000 lidí a projednávala se veřejně i na petičním výboru Poslanecké sněmovny.
Nyní zde mnoho let existuje a skvěle funguje chráněná krajinná oblast, kterou se již dlouho snaží vždy nějaká rádoby ochranářská lobby povýšit na národní park. Dosavadní vlády i představitelé Středočeského kraje tomu v zájmu místních občanů, a především tamní přírody úspěšně odolávali, avšak tato vláda i přes oprávněný nesouhlas drtivé většiny místních občanů, podnikatelů a obcí dává těmto snahám nepochopitelně zelenou a chce vznik Národního parku Křivoklátsko prosadit doslova za každou cenu, a to i přes masivní odpor místních občanů, když z devětadvaceti obcí, které jsou členskými subjekty Svazku obcí Křivoklátska, se pro (proti?) zřízení národního parku vyslovila již mnohokrát valná většina.
Stěžejním argumentem proti vzniku Národního parku Křivoklátsko je skutečnost, že většina jeho území není neobdělávaná, ale založená místními lesníky, a to především v průběhu 18. století. Původních porostů je v této lokalitě pouze zanedbatelné množství, a proto se nejedná o žádnou nedotčenou přírodu zasluhující mimořádný stupeň ochrany a zvláštní zacházení.
Co tedy v případě zřízení Národního parku Křivoklátsko hrozí? Především na většině území může být vyhlášena takzvaná bezzásahová zóna. Právě zde si dovolím připomenout osud šumavských lesů, které nechalo vedení tamějšího národního parku prostřednictvím těchto bezzásahových zón doslova zničit kůrovcem. Největší změnou by tedy v případě zřízení národního parku byl způsob hospodaření. Ten funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. Lesníci musí nyní svá rozhodnutí a postupy pokaždé konzultovat s orgány ochrany přírody, kdežto v národním parku je vše jen čistě na nominovaných ochranářích.
Dále si dovolím zdůraznit, že současný systém hospodaření v křivoklátských lesích v současnosti daňové poplatníky nic nestojí, kdežto národní park bude opakovaně potřebovat další a další peníze ze státního rozpočtu.
Velmi zajímavé také je, že nejenže neexistují žádná odborná vyjádření, která by říkala, že na Křivoklátsku dochází ke zhoršování stavu lesa, jsou zde naopak studie oceňující zlepšování zdejší dřevinné skladby a také o snižování poškozování lesa místní zvěří.
Existence národního parku nejenže snižuje kompetence místních samospráv, ale přinese s sebou masivní turismus se všemi negativními dopady, které nejvíce ponesou místní občané a dotčené obce, a to včetně všech finančních nákladů. Jako příklad uvedu třeba daleko vyšší pohyb vozidel, hluk, nerespektování obecních pravidel, mnohonásobné zvýšení objemu odpadu a tak dále. Takže celkově znamená zřízení národního parku logicky zvýšenou zátěž pro okolní přírodu a životní prostředí.
Proti tomuto záměru se původně ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky, který ale své námitky k záměru vyhlášení Národního parku Křivoklátsko vzal zpět s odůvodněním, že bere na vědomí politickou dohodu vlády. To asi nemá cenu více komentovat.
Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky kritizují postup vlády a Ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení národního parku pro obcházení řádného legislativního procesu. Podle nich je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názoru místních samospráv a občanů.
Další neméně závažnou skutečností je, že příslušné takzvané zájmové území nesplňuje parametry, které zákon pro národní parky předpokládá.
Provoz národního parku bude daňové poplatníky stát tři miliardy korun jen za prvních deset let fungování, a to i po započtení výnosu z těžby. Vyhlášením národního parku totiž vznikne úřad, cca se sto zaměstnanci a mnoha jejich automobily, spravující území pouze o rozloze sto kilometrů čtverečních.
Naopak za čtyřicet let existence Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko se ochrana zdejší přírody stala respektovanou součástí života v regionu a propojení obcí, hospodářů a ochranářů zde velmi dobře funguje, takže místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku ještě zlepšit, řešíme založení nového úřadu za miliardy korun násilím shora proti vůli drtivé většiny místních obyvatel. Právě hlas těchto občanů přece musí být v tomto případě, vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, naprosto rozhodující.
Zřízení Národního parku Křivoklátsko je tedy z výše uvedených důvodů pro hnutí SPD naprosto nepřijatelné. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní by měl vystoupit pan poslanec Kott, ale je omluven, takže jej posouvám na konec. Nyní prosím tedy paní poslankyni Knechtovou, která již připravená je, a následuje paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo.
Vážený pane ministře, já jsem si dovolila k této problematice vystoupit z toho důvodu, že mezi pozměňovacími návrhy je i pozměňovací návrh pana poslance Zuny k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon (č.) 114/1992 (Sb.), o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a týká se to vlastně zákona (č.) 449/2001 Sb., o myslivosti.
V odůvodnění se píše: "V dnešní době je značný fenomén chovat psa či kočku jakožto domácí mazlíčky, přičemž jsou tito často považováni za rodinné příslušníky, kdy s majiteli jezdí například i na dovolené a tráví s nimi veškerý volný čas. Usmrcením takovéhoto zvířete je způsobena nejen majetková újma, ale taktéž značná újma nemajetková. Z tohoto důvodu se domníváme, že stávajícím zákonem stanovená pravidla pro usmrcení psa jsou značně benevolentní. Benevolence těchto zákonných požadavků má za následek časté excesy, kdy se myslivecká stráž domnívá, že jedná po právu, ale nečiní tak, a to zejména z důvodu, že má pravomoc psa usmrtit, přičemž zákon jí nestanoví jinou další povinnost."
Co se týká toho zdůvodnění, tak následuje vlastně popis situace, který se týká a vztahuje se pouze na ochranu psa. V závěru toho odůvodnění pak najdete, že výše uvedený pohled je nutné zohlednit i pro toulavé a opuštěné kočky, neboť i ty požívají stejnou právní ochranu jako psi, ale já bych chtěla upozornit, pane ministře, že co se týká koček... My už jsme to spolu řešili i v rámci mé interpelace. Ta situace vůbec není tak růžová, jak se tady píše ve zdůvodnění, protože předkladatelé tohoto pozměňovacího návrhu si vlastně vypíchli jenom opravdu to, že jsou tato zvířata jako domácí mazlíčci, ale vůbec už se nikdo nezajímá o to, jakým způsobem žije ta část spektra zvířat, o které nikdo nepečuje a stávají se tak, bych řekla, nedílnou součástí sídlišť nebo přírody.
My jsme spolu vlastně k téhleté problematice už také hovořili. Já jsem k tomu několikrát vystupovala, protože problematika domácích zvířat a ochrany zvířat proti týrání, do které spadají i otázky například kastrace koček, je plně v gesci Ministerstva zemědělství. Tady vidíme důvod, aby se na těchhletěch věcech spolupracovalo i s Ministerstvem životního prostředí. Nelze opominout rovněž související otázku hygieny a rizika přenosu různých chorob, to znamená takzvané ochrany veřejného zdraví. To je zase v gesci rezortu Ministerstva zdravotnictví, a tím pádem se týká i tohoto rezortu. ***
