Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.00 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Bohužel bez toho, že budeme obrušovat ty hrany na obou dvou stranách, tak podle mě vždycky to bude jenom o tlaku, který vytváříme, a buďto vítězí jedna, nebo druhá strana a myslím si, že tohleto obzvlášť u národních parků není úplně dobré. Takže bych chtěla podpořit pana ministra v tom, abychom o těch věcech dále debatovali a jednali a hledali nějaké, bych řekla, do budoucna stanovisko pro obě dvě strany. Protože my, co do toho mluvíme zvenku, tam v konečném důsledku žít nebudeme.
Nepovažuju tedy za problém to vyhlášení v tom smyslu, jakým způsobem tam bude probíhat ta ochrana, protože to tady pan ministr nějakým způsobem vysvětlil. Ale co se týká toho zhodnocení, co je biotop a co je ekosystém, tak to si myslím, že by taky si zasloužilo ještě pozornost. Děkuji.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní chce reagovat s faktickou poznámkou pan ministr Výborný. Prosím, vaše dvě minuty.
Ministr zemědělství ČR Marek Výborný: Děkuju, paní předsedkyně. Dobrý den, vaším prostřednictvím, paní kolegyni, protože jsem pečlivě poslouchal, tak informace aktuální, pokud jde o centrální registr psů, tam skutečně ty termíny byly zamýšleny dříve, naráželo to na kapacitní možnosti Komory veterinárních lékařů. Nicméně ještě jeden problém tam vznikl, a to, že celý ten systém posléze spadl do informačních systémů veřejné správy. Tím pádem se násobně zvýšily požadavky na ten samotný systém. Už to nejsou jenom ty obyčejné pasy těch registrovaných psů. Nicméně dobrá zpráva je ta, že v tuto chvíli, teď jsem si to ověřoval, máme uzavřené výběrové řízení na dodavatele toho systému a počítám, že by měla být v brzké době připravena smlouva mezi komorou a dodavatelem a nejpozději do konce, nebo respektive do roka, tedy někdy do začátku roku 2026 by ten systém měl skutečně reálně fungovat tak, jak je nakonec v zákoně ukotven, jak jste po něm tady teďka se ptala. Děkuju.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Paní poslankyně Ožanová v obecné rozpravě. Následuje pan poslanec Pražák. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegové, dostáváme samozřejmě k tomuto tématu různé věci, různé e-maily. Zaujal mě dopis, který poslali ředitelé národních parků. Přečetla jsem si ho, zdál se mi zajímavý, zajímavé češtinářské obraty i vtipně ironický. Posléze jsme obdrželi reakci na tento otevřený dopis. Je to reakce obcí na tento dopis, kdy nám ho přeposlala doktorka Jana Marečková, advokátka Křenova, a ve svém mailu požádala, aby jeho obsah byl brán v potaz a byl přečten na plénu Poslanecké sněmovny.
Já teda to její přání splním, nicméně abych přečetla, jak reagují obce, tak musím říct, na co reagují. Takže s dovolením vás seznámím s oběma dokumenty, jak s dopisem ředitelů národních parků, tak s reakcí na tento dopis. Musela jsem vám to dopředu říct, proč tak činím. Nyní k samotnému dopisu.
Ve Znojmě, Vimperku, Vrchlabí a Krásné Lípě 1. května 2025. Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, právě před osmi lety nabyla účinnosti novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která upravila nástroje ochrany a péče o národní parky a přiblížila je pravidlům Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je úctyhodným dědictvím po velkých postavách české politiky a ochrany přírody, z nichž jmenujme alespoň Josefa Vavrouška, Ivana Dejmala nebo prezidentem republiky v roce 2023 oceněného Bedřicha Moldana. V prostředí naší legislativy tento zákon představuje stabilní pilíř péče o přírodu a krajinu, který díky svému modernímu založení na počátku devadesátých let bez potíží unesl celou řadu novelizací, včetně těch implementujících legislativu Evropské unie.
Vznik a projednávání takzvané národně parkové novely zákona před více než osmi lety provázel filozofický spor několika koncepcí i laických představ o národních parcích. Jednu z koncepcí reprezentovali zastánci konzervativních lesnických postupů užívaných při správě hospodářských lesů. K nim se přidaly zájmové skupiny, jejichž představu národního parku naplňuje za atraktivním logem schované území bez reálné ochrany vždy k dispozici pro další a další zásahy do její celistvosti, stability nebo přirozeného vývoje na základě často úzkých a ryze soukromých zájmů. Proti tomu stála koncepce podpory přirozených funkcí ekosystému na dostatečně velkém území, které bude představovat ostrov co nejméně narušovaných přírodních procesů a centrum biodiverzity v jinak výrazně pozměněné, poškozené a fragmentované krajině střední a západní Evropy.
Tato koncepce za výrazné podpory nejen odborné veřejnosti nakonec přesvědčivě zvítězila. Máme za to, že neuspokojivý stav hospodářských lesů na řadě míst České republiky a především až nečekaná dynamika přírodních procesů směrem ke vzniku lesních porostů druhově, strukturně a věkově rozrůzněných v lesích na území národních parků spolehlivě dávají zapravdu rozhodnutí tehdejších zákonodárců.
Pozitivní zkušenost ze stávajících národních parků pravděpodobně také motivovala autory vládního prohlášení k závazku vyhlásit v České republice nové Národní parky Křivoklátsko a Soutok.
Rady národních parků. Součástí velmi poctivého a časově náročného projednávání novely před osmi lety byly také samosprávy. Nejaktivnější byly ty v Národním parku Šumava. Jejich zástupci se účastnili celé řady seminářů, kulatých stolů, výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny i nepočítaně neformálních setkání v průběhu jednotlivých čtení návrhu v Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky.
Na základě jejich iniciativy došlo k několika důležitým úpravám, například ke změně vyhlašování zonace péče národních parků vyhláškou oproti původně navrženému opatření obecné povahy nebo k posílení role rad národních parků v případě procesu vyhlašování zonace, klidových území a zásad péče. Pouhé projednání strategických dokumentů bylo v průběhu legislativního procesu v textu zákona nahrazeno potřebou dohody na úrovni správy a rady národního parku. Současné zákonné nastavení podoby rad národních parků z nich činí svého druhu samosprávný orgán, jenž si může svobodně upravovat své vnitřní poměry a jehož členové jsou nuceni k jednání, dohodám a kompromisům, což na místní úrovni představuje vůbec nejcennější devizu.
Novela zákona o ochraně přírody a krajiny vtělená do sněmovního tisku 878 upravuje strukturu rad národních parků tak, že de facto povinně zavádí systém dvou komor s právem veta komory členů delegovaných nebo členů jmenovaných orgánem ochrany přírody v případě hlasování o strategických dokumentech.
Tuto změnu podnítila ve veřejné debatě opakovaně užívaná lež, že obce jsou v případě hlasování o strategických dokumentech v radách národních parků přehlasovány jmenovanými členy rad. Realita je přitom taková, že z celkem dvanácti hlasování o všech strategických dokumentech ve všech čtyřech národních parcích byli delegovaní členové přehlasováni jmenovanými pouze v jednom případě. To když se ve srovnání s jinými národními parky na malou radu NP Podyjí nedostavili zástupci čtyř obcí. ***
