Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Vladimíra Lesenská)
Zavádění koeficientů zdravotního stavu, atraktivity umístění, růstových podmínek, to je ráj pro všechny byrokraty a prostor pro libovůli a možná - a doufám, že to nebudu přivolávat, - korupci, a to vše v situaci, kdy stát sám není schopen zajistit ani základní péči o zeleň ve svém vlastnictví. Navíc je tato povinnost nesmyslně svázána s institutem jednotného environmentálního stanoviska, což jen potvrzuje, že jde o další salámovou metodu, jak pod záminkou ochrany přírody zkomplikovat a prodražit jakoukoliv výstavbu. Výjimka pro rodinné domy a pro obce na vlastních pozemcích je jen chabou náplastí na tento celkově špatný systém.
Aby toho nebylo málo, vláda nám servíruje další regulace pod záminkou ochrany opylovačů a boje proti světelnému znečištění. Jistě, ochrana opylovačů je důležitá, ale opravdu si vláda myslí, že to vyřeší nařizováním povinných 30 procent ploch pro obnovu biotopů opylovačů u veřejné zeleně nebo diktováním, jaké osivo mají zemědělci a obce používat? Je to další příklad zeleného inženýrství, které ignoruje praktické možnosti a ekonomickou realitu.
A co teprve boj proti světelnému znečištění? Každý bude nově povinen omezovat nežádoucí účinky osvětlení, instalovat takzvaně vhodné osvětlení podle technických norem. Kdo to zaplatí? Obce, firmy, občané? Další zátěž, další nařízení, další kontrola a potenciální pokuty. Celá novela navíc přináší chaos do systému ochrany zvláště chráněných druhů. Zavádí nové kategorie, které nejsou navázány na stupeň ohrožení a na jakési nové právní režimy. To povede jen ke zmatení a další byrokracii. Zavádí se nové povinnosti pro držitele mrtvých exemplářů - registrace, označování, další papírování, další zátěž pro sběratele, muzea, preparátory. Rozšiřují se povinnosti pro chovatele zvířat v lidské péči, komplikuje se systém osvědčení. To vše pod záminkou implementace EU práva a boje proti nelegálnímu obchodu, ale v praxi to opět dopadne na ty slušné.
Samozřejmě nesmí chybět represe. Návrh obsahuje celou řadu nových skutkových podstat přestupků a dramaticky zvyšuje horní hranice pokut. Nově bude postižitelný provozovatel motorového vozidla za to, že řidič vjel do zákazu. Budou se postihovat nedostatečně ekologická světla nebo péče o zeleň z hlediska opylovačů. Pokuty se zvyšují na astronomické částky, v případě právnických osob až na 20 milionů korun. To už není ochrana přírody, to je nástroj k šikaně a k likvidaci.
Vláda se ohání vznešenými cíli, jako je adaptace na změnu klimatu, ochrana biodiverzity, plnění mezinárodních závazků a implementace evropského práva. Ale já se ptám, za jakou cenu? Za cenu dalšího omezování svobody, zvyšování byrokracie, zdražování a komplikování života našim občanům a podnikatelům? Skutečným cílem, zdá se, není ani tak ochrana přírody jako spíše plnění ideologických zadání a diktátu z Bruselu a posilování moci úředníků a různých expertů.
Domnívám se, že tento zákon v navrhované podobě poškodí naše zemědělce, lesníky, stavebníky, majitele nemovitostí, chovatele, sběratele, obce i běžné občany. Přinese více byrokracie, více regulací, nové poplatky a vyšší pokuty. Nepřinese však záruku skutečně efektivní a smysluplné ochrany naší přírody a krajiny, která by měla být založena na spolupráci a motivaci, nikoliv na zákazech, příkazech a represích. Proto tento návrh v předložené podobě odmítám. Považuji ho za škodlivý paskvil, který je potřeba buď zcela zamítnout, nebo zásadním způsobem přepracovat tak, aby skutečně sloužil ochraně přírody a krajiny, a nikoliv jen zelené ideologii a byrokratickým zájmům. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, děkuji a nyní se připraví nebo nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady měla minule svůj výstup a bylo mi líto, že pan ministr tady nebyl, měl tady záskok, a proto teď jsem ráda, že tady pan ministr je, proto mu to ráda zopakuji. Co já bych pro něj neudělala!
Takže já jsem minule ve svém projevu jsem tady četla krásný článek, a proto vám ho přečtu znovu, doufám, že si budete dělat poznámky, abyste mi na něj mohl odpovědět. Napsal ho pan docent Jiří Pokorný, jistě ho znáte, kandidát věd. Napsal ho 15. dubna 2025. Vidím, že někteří už ho jednou slyšeli, tak si ho jistě poslechnou rádi i podruhé. Budu se snažit ho mít se správným přednesem.
Ten článek byl nebo je nazván Velkoplošná bezzásahovost prohlubuje klimatické extrémy a poškozuje udržení dalších generací. S nástupem k tržnímu systému po roce 1989 byl v České republice princip bezzásahovosti v ochraně přírody přijat jako synonymum moderního posttotalitního způsobu velkoplošné obnovy krajiny. Hlavním argumentem pro jeho přijetí a politické prosazování bylo a nadále je na první pohled velmi lákavé heslo: příroda pracuje zadarmo. My říkáme, příroda si pomůže sama nebo takzvaná přirozená sukcese.
S touto myšlenkou přišli po roce 1989 i zakladatelé Národního parku Šumava a tvůrci nového zákona (č.) 114/1992 Sb., o ochraně přírody krajiny, podporováni Stranou zelených a hnutím Duha. A právě Šumava se stala jakousi pokusnou laboratoří, kde se bezzásahovost měla pozorovat jako samovolný přírodní děj. Zakladatelé Národního parku Šumava však v roce 1992 vycházeli z představy, že toto rozsáhlé územní tvoří divočina, a dokonce se zde vyskytuje původní prales, který má genetické předpoklady obnovit smíšený les. Teoretici tvrdili, že kůrovec je přirozenou součástí entomofauny, pralesa a kalamitně se nerozmnoží. Lesníci varovali, vždyť s kůrovcem bojovali na hranicích s Národním parkem Bavorský les. V roce 2007 se ale stalo něco, s čím koncepce bezzásahovosti nepočítala. Na Šumavu přišla vichřice Kyrill, větší než v roce 1870 a v Čechách se postupně rozšířila historicky největší kůrovcová kalamita.
Ministerstvo životního prostředí tehdy podalo veřejnosti vysvětlení, že vichřice, sucho a kůrovec jsou vlastně součástí přírodních dějů, a dále zaujalo pozici pasivních pozorovatelů. Přitom v některých částech Národního parku Šumava se překotně těžilo a odváželo napadené dřevo. O tom se určitě již zmiňoval můj kolega, který toto zmínil ve svém projevu, že byť je to bezzásahové, těžit se tam nemá, tak se tam překotně těžilo. Důsledek toho byl, že vznikly mrtvé lesy a holiny přibližně na 22 000 hektarech lesa a kůrovec se rozšířil na sousední území Bavor a Horního Rakouska. Kůrovec nezná hranice a dokáže létat na velké vzdálenosti, a tak se nevyhnul přírodním rezervacím, jako jsou ledovcová jezera nebo Boubín. Teoretici tvrdili, že kůrovec uletí vzdálenost nejvýše několik set metrů. Na víc nemá údajně tukové zásoby. Praktici ale varovali, a vědecké práce potvrzují, pasivní přenos kůrovce větrem na desítky kilometrů až do vzdálenosti sto kilometrů za den. ***
