Autorizováno.
(16.20 hodin)
(pokračuje Berenika Peštová)
"Toto varování bylo ignorováno. Ano, do tohoto okamžiku pracovala příroda zadarmo. Vědecky se tomu říká biotická disturbance. Problém kulturního hospodářského lesa v Čechách však je, že bez pomoci člověka se v současnosti už neobnoví a při prohlubujícím se klimatickém rozvratu to ani neumí." (Hluk v sále.)
Mohu požádat, nebo zvednu hlas?
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, kolegyně, kolegové, byť jsme v malém počtu, tak vás poprosím, abychom (Poslankyně Peštová: Já klidně zvednu ten hlas.) byli v tichosti a paní kolegyně mohla v klidu pokračovat. Moc vás o to prosím. Děkuju.
Pokračujte.
Poslankyně Berenika Peštová: "České lesy totiž ztratily v některých územích schopnost samovolných autoregulačních procesů a v místech mrtvých lesů a holin se začínají vyskytovat cizí nebo invazivní rostliny a dochází ke ztrátě toho nejdůležitějšího a nenahraditelného, což je biodiverzita ekosystémů.
Otázkou je, zda je velkoplošná bezzásahovost, v současnosti nedemokraticky prosazovaná Ministerstvem životního prostředí České republiky v národních parcích, skutečně pro občany České republiky bezplatná, anebo je v aktuálních podmínkách 21. století vysoce ztrátová, a tudíž i vysoce škodlivá státní politika ochrany přírody za cenu výrazného poškozování klimatických služeb přírody i samotné udržitelnosti žití lidí.
Odpověď na položenou otázku je třeba hledat v kontextu s podstatou života na Zemi. Živé organismy se na zemi začaly rozvíjet před téměř čtyřmi miliardami let díky každodenně přicházející sluneční energii, která ohřívá zemské povrchy na teploty příznivé pro udržení a vývoj života. V průběhu evoluce živé organismy vstoupily na kontinenty a jejich autotrofní ekosystémy zeleně si vytvořily schopnost samoregulovat své vlastní životní prostředí tak, že dokázaly udržet teploty v rozmezích příznivých pro život, i když se intenzita slunečního záření od počátku existence sluneční soustavy zvýšila asi o čtvrtinu.
Z ekologie je v současnosti známo, že samoorganizovaný sukcesní proces postupné náhrady živých krajinných pokryvů je směrovaný proces, čítající v našich klimatických podmínkách mírného pásma přibližně 150 let a ústící v klimaticky nejefektivnější klimaxovou vegetaci přirozených opadavých smíšených lesů a mokřadů, které nejúčinněji regulují teplotní, tlakové a další gradienty konkrétního životního prostředí.
Na Šumavě kůrovcem uhynuly horské smrčiny, které vyčesávaly vodu z mraků a působily jako chladič. Uschlý les se v létě sluneční energií přehřívá a působí jako radiátor. Respektuje ochrana přírody historické poznání o následcích odlesnění? Zabývá se vědeckými pracemi o zásadní úloze lesa v oběhu vody a utváření klimatu?
K získání odpovědi na výše položenou otázku je také žádoucí identifikovat, komu vlastně prospívá, že v České republice máme v národních parcích již mnoho desítek tisíc hektarů převážně uschlých či shořelých lesních porostů ponechaných dlouhodobě sukcesi. Odpověď na tuto otázku zcela spontánně dávají občané žijící v národních parcích a jejich sousedství, kteří drtivě odmítají koncept bezzásahovosti. Odmítavou odpověď na bezzásahovost zdůvodňuje i ekosystémová metoda energie-voda-vegetace, vypracovaná Ministerstvem životního prostředí v letech 2007 až 2009, která poprvé vyčísluje ztráty podpůrných ekosystémových služeb z přeměny přeměny živých lesů na neživé povrchy.
Jestliže na území České republiky přichází na jeden metr čtvereční ročně průměrně asi 1 000 až 1 200 kilowatthodin sluneční energie a přirozená vegetace - myšleno tím smíšený les s dostatkem vody a mokřadní ekosystémy - dokáže prostřednictvím evapotranspirace a latentního tepla efektivně využít a přeměnit až dvě třetiny z této energie na sobě i člověku užitečnou tvorbu základních živých (životních?) podmínek v podobě podpůrných a regulačních ekosystémových služeb, potom ztráta každého hektaru živé lesní vegetace evokuje každoroční ztrátu přibližně 6 600 až 7 000 megawatthodin na hektar. Při ceně za 4 000 korun za megawatthodinu to znamená každoroční ztrátu využití sluneční energie ve výši přes 25 milionů korun z hektaru uschlého či shořelého lesa. Sluneční energie není využita na životní procesy ani na běh vody, ale mění se na nevyužité teplo, takže například 22 000 hektarů uschlého lesa v Národním parku Šumava produkuje podle ekosystémové metody energie-voda-vegetace ekologickou újmu ve výši přibližně 550 miliard korun za rok, což je za kontroverzního odhadu 75 let bezzásahového vývoje a pomalé sukcesní obnovy ekosystémů kumulativně znamená ekologickou újmu v celkové sumě přes přes 41 bilionů korun, což je 41 000 miliard korun, což je téměř devět ročních HDP v České republice, přepočteno, na rok 2015. Takové dlouhodobé škody ze ztrát klimatizačních a vodozádržných podpůrných ekosystémových služeb nejúčinnějších živých lesů si nemůže obyvatelstvo hustě osídlené České republiky dovolit, protože tyto škody akcelerují rychlý nárůst regionálních i kontinuálních klimatických ekosystémů (extrémů?)."
Já vidím, pane ministře, že se u toho hezky bavíte. Nevím... (Reakce ministra Hladíka mimo mikrofon.) Vy čtete dopředu? Vy ho máte? Tak doufám, že potom si o tom popovídáme, o tom článku. Děkuji.
"Takže souhrnem, desítky tisíc hektarů uschlých lesů v národních parcích mohou zůstat čekajícími na pomalu vznikající divočinu jen za podmínky, že vedení Ministerstva životního prostředí prokáže, že existují nějaké pádné sociálně-ekonomické a ekologické důvody k bezzásahovosti, to je, že veřejný zájem na velkoplošné bezzásahovosti je hodnotnější, než je veřejný zájem občanů na kontinuálním zachování a průběžné kulturní obnově živých lesů. Pokud takové pádné hodnotové argumenty veřejného záměru (zájmu?) vyčleňují člověka z kulturní krajiny hustě osídlené středoevropské země nejsou, je třeba redukovat bezzásahové plochy na rozumné výměry pro studijní účely a ostatní plochy co nejrychleji zalesnit řízeným managementem kulturní přímé obnovy klimaxových lesních porostů. V sázce je v národním rámci velmi mnoho, a to reálná hrozba nárůstu četnosti i intenzity klimatických extrémů.
Za druhé, do kulturních živých lesů Křivoklátska, přibližně 200 až 600 metrů nad mořem, bezzásahovost a národní park principiálně nepatří, protože to je vzorový příklad a výsledek dlouhodobé, citlivé, každodenní spolupráce lesních odborníků se živými lesními ekosystémy. Jestliže environmentální svazek dvaceti devíti obcí Křivoklátska, jehož hlavním posláním je spolupráce v oblasti ochrany přírody s respektem ke kulturní jedinečnosti regionu, opakovaně deklaruje veřejný zájem na kulturním zachování živých lesů, pak právně neexistuje žádný vyšší veřejný zájem na ochraně životadárných podpůrných ekosystémových služeb krajiny, a to i kdyby byl návrh Národního parku Křivoklátsko vládou protlačen parlamentem." ***
