Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.50 hodin)
(pokračuje Viktor Vojtko)
Ale protože korektně souhlasím s tím, že řada zaměstnavatelů svým zaměstnancům přispívá na penzijní produkty, tak proto jsou tam dopočítány v těch dopadech, které jsme rozesílali i na tu žádost všem členům rozpočtového výboru, nějaké realističtější odhady. Ty realistické odhady jsou někde 1,4 miliardy korun ročně, které by měli ti lidé dostat vlastně navíc oproti stávajícímu stavu. A je to také dopad navíc na zaměstnavatele a je to zároveň i nějaký přínos nebo příliv těch peněz, které by v těch penzijních společnostech na základě tohoto měly být.
Co ještě k tomu určitě říct? Za mě je tohle řešení principiálně výrazně lepší a správnější. Přenáší odpovědnost na ty, kteří tu odpovědnost opravdu mají za své rozhodování. Dává jim významné možnosti, jakým způsobem s těmi penězi pracovat. Dává jim možnost dosáhnout toho, že opravdu budou moci odejít z nějaké ekonomické aktivity dříve. Netrestá je to za to, že odejdou dříve, jako je to třeba nebo může být za nějakých okolností u předčasného důchodu, kde se snižuje ta výměra. Zároveň to má dopad na to, že si nesmí přivydělávat další peníze nad určitou částku. Tohle všechno je tam otevřeno. Takže za mě je to opravdu principiálně mnohem správnější řešení a já za sebe, kdybych mluvil úplně, tak já si myslím, že by to bylo lepší řešení obecně pro rizikové profese.
Máme tady i historické nastavení, ať už u záchranářů, kteří už tady byli taky zmiňováni, i když ne dnes, podnikových hasičů a jiných. Osobně si myslím, že tohle by prostě mohlo velmi výrazným způsobem ten systém zjednodušit a zpřehlednit. Tolik asi k těm základním vyjádřením, snad i odpovědi na některé z těch otázek, které tady zazněly.
Zároveň bych rád představil v rámci tohoto svého proslovu i pozměňovací návrh, který předkládám a budu se k němu přihlašovat v rámci podrobné rozpravy, a tento pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 6654 posunuje datum účinnosti zákona na 1. 1. 2026. Ten důvod je vcelku zřejmý, protože jsme vlastně neschválili ten původní návrh v takzvané devadesátce ve zkrácené lhůtě, tak je logické, že než doběhne legislativní proces, tak termín 1. 7. 2025, který byl původně navržen, je zcela nerealistický. V tom také souhlasím v tom, co tady zaznělo ze strany opozice, a tento posun na 1. 1. 2026 by měl být dostatečný na to, aby se na něj mohli jak zaměstnavatelé, tak samozřejmě výrobci softwaru a podobně dostatečným způsobem připravit.
Tolik asi za mne v tuto chvíli. Uvidím, jestli se ještě nějak rozvine debata, případně se budu snažit dál odpovídat. Děkuju.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. My pokračujeme v obecné rozpravě. V tuto chvíli s faktickou poznámkou pan kolega Igor Hendrych, který se přihlásil. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo. Jenom stručně, protože na to nemám ani příliš mnoho času. Bylo tady toho řečeno hodně, možná se pak přihlásí ještě jednou.
Bylo by dobré, kdybychom si připomněli vlastně i jeden takový základní kámen našeho sporu s vládní koalicí ohledně důchodové reformy, a to je věk odchodu do důchodu, který se měl navyšovat nad 65 let, nebo navýšil se tedy mírnějším tempem.
Pan kolega Vojtko, vaším prostřednictvím, o tom tady hovořil, že původně to mělo být o čtyři měsíce, nyní je to o dva, i když to takhle neformuloval, ale víme to. Ale je třeba říct jednu věc. Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření a v rámci mezirezortu řeklo jasně, že navyšovat věk odchodu do důchodu nad 65 let, přímo to tam takhle bylo, není možné, protože zdravotní stav populace na to není připraven. Pan ministr Válek tady několikrát byl v průběhu projednávání a nikdy se k tomu nevyjádřil, respektive poprvé se k tomu přiznal, že to je jeho vyjádření, a tak dál. Je to významný člen vládní koalice. To je zásadní spor. Takže říkat, že my jsme to vlastně zmírnili a nic se neděje při tom, že v podstatě zdravotníci, a tady se nejedná jenom o samotného ministra, ale i o lidi, kteří se tím zabývají skutečně v rovině vědecké, odborné, tvrdí, že to není možné i z toho důvodu, že v podstatě všechny statistiky říkají, že v České republice - dostupné statistiky - se dožívají lidé ve zdraví pouze 62 let přibližně, teď to hodně průměruji, takže v podstatě tenhle argument já opravdu nemůžu přijmout, že my v podstatě jako bychom to strašně zmírnili a že se vlastně jakoby nic nestalo.
Už mám jenom půl minuty, takže se asi přihlásím znovu. A potom mám ještě výhradu vůči tomu, že v podstatě, jestli to je, nebo není solidární, a že ta věc je v podstatě na straně těch lidí, že si dobrovolně zvolili tu profesi. Já si myslím, že celý důchodový systém je založen na solidaritě. To bychom tady mohli skutečně filozoficky přemýšlet nad tím, jestli to je dobře, nebo špatně. Já jsem přesvědčen o tom, že je to dobře, a tvrdit, že zrovna oni v podstatě tím, že si to zvolili, tak v podstatě mají nést náklady. Ta společnost potřebuje i tyhle profese. A přihlásím se ještě jednou. Děkuju.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli je ovšem do obecné rozpravy přihlášena má ctěná kolegyně Lenka Knechtová a poté se připraví pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych také ráda přednesla příspěvek, protože po vystoupení pana Vojtka je vlastně jasně vidět, jakou salámovou metodou tahle vláda v podstatě postupuje.
Tak nejdřív jsme tady měli úžasnou a skvělou důchodovou reformu, která byla perfektně vypracovaná se všemi stanovisky, byla k tomu úžasná prezentace, a najednou nám z toho vypadly náročné profese. Takže teď tady máme v druhém kole nějaký dodatek, který se to snaží upravit nebo vymyslet nějaký způsob, jak bychom to řešení dále posunuli do života, a ještě si to vlastně pochválíme. Takže já bych za klub hnutí ANO vyjádřila k předloženému návrhu zásadní nesouhlas, protože vlastně ukládáme firmám povinnost přispívat na penzijní spoření zaměstnanců v náročných profesích a v podstatě stát se zříká jakékoliv odpovědnosti za toto téma.
Tento návrh je dle mého názoru nesystémový a nespravedlivý vůči zaměstnavatelům a ve výsledku vlastně neochrání i samotné zaměstnance, tak jak si to předkladatelé slibují. Proti návrhu, samozřejmě připomenu, se vymezili jak zástupci podnikatelů, tak odborů, proto vlastně tady uvádíme do života nějaké další vylepšení a další pozměňovací návrhy.
Měli bychom si položit otázku, zda je správné přenášet veškerou odpovědnost na zaměstnavatele. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že není zaměstnavatel jako zaměstnavatel. Co si může dovolit velká korporace, nemusí zvládnout firma, která zaměstnává jenom pár zaměstnanců. Mnozí zaměstnavatelé lidí pracují v podmínkách, kde působí ty rizikové faktory, které jsme tady už mnohokrát vyjmenovali, a to je hluk, vibrace, zápach, fyzická zátěž, a ti si samozřejmě uvědomují, že tu situaci je potřeba řešit. Takže uvědomují si také, že spoření na předdůchod předpokládá, že takový zaměstnanec odejde z trhu práce dřív. To také znamená v některých odvětvích, jako je třeba stavebnictví, že zaměstnanci budou odcházet dříve, a je otázka, kde zaměstnavatelé potom budou zase nacházet tu adekvátní náhradu.
Také odbory nepovažují navržené řešení zvýhodnění některých zaměstnanců pracujících ve 3. kategorii náročných profesí za dostatečné, a jak už tedy bylo zmíněno, dochází k nějaké debatě, abychom tohle ještě vyřešili.
Zástupcům podnikatelů se nezamlouvá zvýšení administrativní a finanční zátěže a bohužel tady se vracíme k té diskutabilní praxi přenosu povinností státu v oblasti sociálního zabezpečení na zaměstnavatele.
Dále bych také ráda uvedla, že předložený návrh zákona zavádí pro zaměstnavatele řadu nových povinností, které s sebou nesou již zmíněné administrativní náklady. Kromě nových povinností přímo spojených s finančními příspěvky na produkty spoření na stáří by museli zaměstnavatelé měnit také interní procesy a přizpůsobovat systémy pro evidenci směn a příspěvků. Takže není to úplně jednoduchá materie, bude to vyžadovat ze strany zaměstnavatelů i zaměstnanců pozornost. ***
