Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Tak ještě tady máme nějakých deset příkladů toho, že skutečně korupce není pouze bitcoinová aféra a že ta problematika velkých vládních projektů, které vykazují nesrovnalosti, které se můžou promítnout i do nějaké korupční kauzy v budoucnu, je daleko širší.
Jedenáctý bod našeho usnesení se věnoval problematice informačního systému e-Sbírka a e-Legislativa. V dané věci to prošetřoval Nejvyšší kontrolní úřad. A Nejvyšší kontrolní úřad dospěl k závěru, že tvorba informačního systému e-Sbírka a e-Legislativa trvá místo tří let devět let a že jeho cena bude dvojnásobná.
Takže to je systém, který všichni z nás v této místnosti budeme muset používat, a jsem přesvědčen, že předsedové všech poslaneckých klubů mluvili s naší legislativou a s naším organizačním, který to pilují a připravují a vědí, jaké jsou s tím spojené problémy, jaká jsou s tím spojená velká rizika. Dokonce ten projekt se několikrát odkládal.
Já jsem ten projekt kritizoval opakovaně, protože jsem zastáncem toho, že se to mělo nakoupit u Evropské unie, kde ten systém už je hotový, myslím, že to je dokonce Open Source. Oni mají systém na pozměňovací návrhy, který tam funguje už asi deset let, a není žádný důvod, proč my bychom si měli vyvíjet vlastní systém na e-Legislativu, když existuje stávající systém. Takže kdyby k tomu přistoupil někdo kloudný, kdo by chtěl skutečně tuto věc vyřešit, tak by řekl: nakoupíme od za 5 milionů obsah jejich databáze, ten dáme sem do Poslanecké sněmovny, Poslanecká sněmovna usnesením schválí, tohle to jsou platné zákony České republiky v daný okamžik. Všechny ostatní změny se budou odvíjet od těchhle těch platných zákonů. Tím by se vyřešil celý problém obsoletních právních předpisů, které vyšly ve sbírce kdysi dávno za Rakouska Uherska, za komunismu, ve sbírkách úředního listu, a nevím, co dalšího, které ani nejsou v těch informačních systémech, nikdo o nich neví a zmatečně se tady předkládají. Ministerstvo vnitra vytváří nějaké soupisy, vytvořil by se svod zákonů, stálo by to 5 milionů, nakoupilo by se to od ASPI nebo od zákony pro lidi, od toho, kdo by to dal nejlevněji, nebo od jiných firem, které to tady poskytují, včetně historie. Schválil by se svod a ten systém od Evropského parlamentu by mohl být pro e-Legislativu. Ten by se musel kustomizovat, to je jasné, a ten základ by tam byl. Takže ve výsledku bylo by to desetkrát rychleji a stálo by to 20 milionů suma sumárum. Teď máme systém, který svými náklady náklady přesahuje 1 miliardu korun, který kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad. Takže tohle je další věc, kterou mohla vláda auditovat.
Proč pan Kupka si vybral jenom digitalizaci? Proč nenaběhli na e-Sbírku a e-Legislativu se svým PORTOSem? Vždyť tam by mohl PORTOS uplatnit svoji expertizu. Vždyť je to advokátní kancelář, tak chápal bych, že by udělala audit tvorby systému právních předpisů. A tam by možná se uplatnily.
Ale celá tahle ta věc s tou e-Sbírkou a E-Legislativou má ještě jednu pikanterii. Musíme si položit otázku, kdo byl zodpovědný jako náměstek na Ministerstvu vnitra za e-Sbírku a e-Legislativu? No, byl to, možná se budete divit, Petr Mlsna. Současný šéf antimonopolního úřadu, byl za zpackaný projekt e-Sbírka a e-Legislativa povýšen na základě politické dohody do čela jednoho z nejmocnějších úřadů v naší zemi.
Člověk by si naivně říkal, že do čela těch úřadů by se měli dostat představitelé, kteří se osvědčili. A máme tady v České republice spoustu lidí, kteří dotáhli odvážné, náročné projekty do konce navzdory podmínkám, těžkým podmínkám, ve kterých museli pracovat. Vždyť se podívejte, jak jsme to měli, jak to bylo třeba se systémem přihlášek. Ten systém přihlášek na střední školy. Ten se podařilo celkem úspěšně spustit a bylo to v rekordní době a ten systém byl dotažen do konce, to je úspěšný projekt. Podívejme se, jak funguje portál občana. Portál občana funguje skvěle, máme tam možnost registrovat se třeba na ty korespondenční volby. Docela se povedly i ty e-Doklady. Tam byla jedna bezpečnostní chyba, to se odstranila, ale jinak ten systém funguje dobře a je využívaný. A lidi se díky tomu, když si zapadnou občanku, tak to můžou využívat, nemusejí u sebe nosit řidičák, prakticky to umožňuje lidem nenosit u sebe vůbec peněženku díky e-Dokladům, protože mají u sebe jak řidičák, tak občanku. Takže jsou tady úspěšné projekty. Ale místo toho vybrali tady pana Mlsnu, který řídil projekt, který je veskrze neúspěšný, předražený, nepotřebný v této podobě, kdy stát víc jak miliardu, dalo se to udělat za 20 milionů. Úplně nepotřebný projekt a skončil tím, že byl dvakrát předražený. Takže takovýmto způsobem to bohužel funguje v naší zemi. Myslím si, že vláda by měla zvážit, jestli v této záležitosti nepřistoupit k zadání nezávislého a profesionálního auditu těchto projektů s ohledem na závažná zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu.
Další záležitost, kterou máme v našem návrhu usnesení, se týká Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Opět už jsem tady mluvil z hlediska antimonopolního úřadu o těch kartelech, ale myslím, že je potřeba připomenout i další důležitou věc, která je možná ještě závažnější, a to, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v naší zemi v současné podobě je žábou na prameni, která zpomaluje veřejné zakázky, ty nejnáročnější veřejné zakázky v našem státě.
My jsme jediná země v EU, kde je pravomoc přezkoumávat veřejné zakázky v hodnotě 900 miliard korun koncentrovaná v rukách jednoho předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. To samozřejmě přináší obrovská korupční rizika a samozřejmě to vede i k tomu, že když máme dvouinstanční model přezkumu veřejných zakázek, že to zadávání veřejných zakázek včetně jejich přezkumu trvá nepřiměřeně dlouhou dobu.
Tak to známe, že jo, už jsme se dostali do stavu, kdy udělat nějakou politickou změnu, ve které schválíte změnu zákona, a v návaznosti na to, schvalujete taky veřejnou zakázku, která musí být zadána, musí být přezkoumána úřadem, pokud jsou tam stížnosti, a musí být provedena a vyhodnocena, tak realizovat jakoukoliv politickou změnu velkého rozsahu v jednom volebním období je prakticky nemožné bez toho, aniž byste použili jednací řízení bez uveřejnění. Takže takovýmto způsobem to dneska funguje.
Samozřejmě vláda slíbila, že udělá reformu úřadu pro hospodářskou soutěž. Já si dodneška pamatuju na to jednání na Úřadu vlády, kde to bylo opakovaně potvrzeno našimi koaličními partnery ze Spolu, kde se ukázalo, že zase lhali. Slíbili, že bude reforma Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že se ten přezkum zrychlí, odbyrokratizuje, zmodernizuje. A nakonec to skončilo tak, že opakovaně ta reforma Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byla odmítnuta. A STAN, který má tu blokační menšinu, má ty blokační hlasy na to, aby bez jeho souhlasu tady ve Sněmovně neprošel jediný zákon, bez jeho souhlasu nezískala vláda důvěru, tak stejně, ačkoliv to je v programovém prohlášení vlády, tak napochodovali na vládu a vzdali to tam. Nemáme reformu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tu největší věc, kterou se podařilo připravit a kterou stačilo schválit tady v Poslanecké sněmovně. Takže všechny další velké zakázky, výstavba metra, dálnic, všechny ty další věci se povlečou kvůli tomu, že budou rok ležet na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde nakonec ty největší věci projdou vždycky rukama pana Mlsny. Vždyť se tam zdržela i ta jaderná elektrárna, mohli jsme mít jadernou elektrárnu o půl roku dřív, kdyby to nešlo přes Úřad pro ochranu hospodářský soutěže ve dvou instancích, ale jenom v jedné instanci.***
