Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Aby tím, že budeme mít obecně stanoveno, že základní sleva na poplatníka má činit tři čtvrtiny, 75 % té průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za ten předminulý kalendářní rok, abychom se dostali k setrvalé, rozumné, automatické valorizaci slevy na poplatníka, aby to nebylo to pevné číslo, což vždycky vyžaduje změnu zákona. Tedy ta definice 75 % té průměrné hrubé měsíční nominální mzdy znamená nárůst na těch zmíněných 34 600 korun .Aktuální výše té slevy je 30 840 korun, čili nárůst téměř o 4000. Proč to dává smysl? Krom toho, že tedy se lidem pak práce více vyplatí a zdanění práce přestane narůstat?
V minulých letech došlo k dramatickému nárůstu průměrných mezd a také k navýšení minimální mzdy dokonce na částku 20 800 korun měsíčně. To je dobře, ale znamená to, že dneska té nulové dani podléhá příjem nižší než minimální mzda, pouze když hrubého berete zhruba 17 100 korun měsíčně, tak vlastně pro vás plně platí ta daňová sleva - je to méně než minimálka. Takže za prvé, zvýšením slevy na poplatníka, těch 75 %, průměrné mzdy, z toho předminulého roku dojde ke snížení zdanění práce, a to tak, aby byla zachována úroveň z roku 2024, to je první věc. Dále, pravidelná valorizace zaručí, aby se zdanění práce, které nejvíc dopadá právě na zaměstnance s nízkou a s podprůměrnou mzdou, dále nezvyšovalo. A také je to vlastně stejné nominální snížení daně pro všechny, stejné nominální navýšení příjmů, ale má to větší relativní význam pro lidi, kteří právě mají ty příjmy nízké.
Samozřejmě znamená to také, že tento návrh lidem zvýšil příjmy, aniž by to dopadlo na zaměstnavatele. Opět to je věc, která je jinak pozorovaná právě u těch nízkokvalifikovaných lidí s nízkými příjmy, jinak se hovoří o obavách ze zvyšování nezaměstnanosti, když se zvyšuje třeba minimální mzda. Opakovaně tedy upozorňujeme, že smysl dává valorizovat základní slevu na poplatníka, opakovaně toto téma prosazujeme a v tomto konkrétním návrhu cílíme na to, aby se efektivní daňová sazba zdanění práce vrátila na úroveň roku 2024. Chceme pouze vrátit daňové zatížení práce na to, co platilo loni, chceme, aby pro lidi ta základní sleva činila zhruba 34 600 korun ročně, a znamená to, aby se práce lidem víc vyplatila a aby neklesala hodnota té slevy, aby opravdu lidem zůstávalo zdanění práce stejné, aby se stále setrvale nenavyšovalo. To je první návrh.
A druhá věc, kterou navazujeme, je opravdu cílenější podpora rodin. My se jako Piráti věnujeme dlouhodobě podpoře rodin a vidíme, že obdobně jako není navyšovaná o inflaci ta sleva na poplatníka - o inflaci, o růst průměrných mezd, prostě o to, jak se vyvíjí ekonomika, tak stejně tak, že není reflektováno, jak rostou náklady na výchovu a péči o děti u daňového zvýhodnění na první dítě. To daňové zvýhodnění na vyživované dítě je zase stanoveno tou nominální částkou, je to nějakých 15 204 korun ročně na to jedno dítě, a tohle nebylo nijak navýšeno od roku 2018. Když se podíváte na kumulovanou inflaci mezi lety 2018 a 2024, tak dosáhla 47 % kumulovaná inflace za tyhle roky, takže reálně, k čemu došlo? Hmatatelně se snížila skutečná podpora rodin s dětmi, a když to přepočteme, tak rodiny s jedním dítětem v důsledku inflace přišly o podporu v hodnotě zhruba 7 140 korun v těch současných cenách. Naopak slevy na druhé a třetí dítě, ty se valorizovaly, jenom ta podpora toho prvního dítěte zůstala na té úrovni z roku 2018. Jde o více než 1 milion rodin.
Samozřejmě je to druh věci, která také bude něco stát. My máme v těch pozměňovacích návrzích u obou vyčíslení těch nákladů, jsme si vědomi toho, že to je přesně věc, kde když se politicky tady dohodneme, že je vhodné a výhodné podporovat rodiny, rodiny s dětmi, podporovat lidi, kteří pracují, tak budeme muset například osekat některé velké dotace, budeme muset efektivněji nakládat s veřejnými prostředky, stačí se podívat na to, kolik korupčních kauz se vynořilo zase v posledních týdnech, a taky by bylo vhodné zvážit například rovné zdanění alkoholu, aby nebyly výjimky například pro tiché víno. A tohle jsou všechno věci, které na druhou stranu, si myslím, si tady máme vyjasnit ve vztahu k podpoře rodin. Téma klesající porodnosti je tady skloňované neustále, tak předkládáme tenhle jednoduchý návrh dorovnání daňového zvýhodnění na první dítě na tu reálnou hodnotu, jakou toto zvýhodnění mělo v roce 2018, aby podpora rodin setrvale neklesala, a stejně tak to, aby se práce normálně vyplatila, opět aby se navázala sleva na poplatníka k předvídatelnému ukazateli, k té průměrné hrubé měsíční mzdě z toho předminulého roku, aby se opravdu dalo počítat s tím, že se daňové zatížení práce nezvyšuje, ale zůstává stejné. Dneska se bohužel stále zvyšuje. Děkuju, že to zvážíte.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní vystoupí pan poslanec Michael Kohajda, připraví se pan poslanec Jiří Strýček, poté pan poslanec Igor Hendrych a další. Prosím.
Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si předstoupit před vás ve dvou věcech, který mi chtěl upravit sněmovní tisk číslo 926. Ta první z nich je poněkud rozsáhlejší, jedná se o dlouho debatovanou podporu přenosu znalostí v naší ekonomice, podporu znalostní ekonomiky a samozřejmě podporu konkurence České republiky mezi jinými státy, nejenom v Evropské unii. Můj pozměňovací návrh přináší další alternativní návrh ke zdaňování zaměstnaneckých programů, a to nejenom pro startupové firmy, ale pro všechny mladé inovační firmy, které rozvíjí svůj nový byznys v České republice. Ten návrh je poměrně rozsáhlý, snažil jsem se, aby byl propracovaný. Záměrem toho pozměňovacího návrhu je definovat specifickou kategorii opčních programů využívaných zejména startupy a mladými inovačními společnostmi, a z pohledu zdanění srovnat úroveň vybraných evropských států v oblasti daně z příjmu fyzických osob, tedy jejich zaměstnanců, a pojistných na povinná pojištění, které jsou ve spojitosti s prací zaměstnanců odváděny.
Tato nová kategorie se přidá k již v zákoně existujícím alternativám zaměstnaneckých podílových programů. To znamená, je to další program vedle těch stávajících, který zákon o daních z příjmů obsahuje. Dle současné úpravy je zdanění a zpojistnění příjmů vzniklého nabytím podílu či akcií na základě nepřevoditelného příslibu, což je důležité, nepřevoditelného příslibu, určeno na základě tržní hodnoty těchto podílů či akcií v okamžiku realizace opčního práva založeného tímto příslibem a případně odloženo do okamžiku definovaných zákonem o daních z příjmu, nikoliv na hodnotě okamžiku poskytnutí příslibu. Výsledkem je efektivně výrazně vyšší zdanění v porovnání se situací, kdyby byly podíly či akcie převedeny rovnou, a proto takto zkonstruované opční programy v českém prostředí nejsou těmito inovativními firmami a startupy využívány, byť v zahraničí jde o relativně běžnou praxi, které vychází vstříc i specifická daňová úprava.
S ohledem na to, že využití režimu dle tohoto pozměňovacího návrhu je volitelné, jak jsem řekl, vedle těch původních a již v současnosti v zákoně o daních z příjmů obsažených režimů, nedojde k jeho zavedením, k znevýhodnění žádného okruhu poplatníků, nedojde ani k narušení administrativních postupů u subjektů, které již opční programy dnes provozují a které vychází z nadnárodních pravidel, která se obtížně přizpůsobují z pohledu českého právního řádu.
Úprava zaváděná tímto pozměňovacím návrhem je směřována na opční programy podrobené několika podmínkám, v opčních programech získává zaměstnanec právo mít akcie vydané zaměstnavatelem, a nikoliv na opční programy obecné, například na akciové programy, ve kterých získává zaměstnanec přímo akcie vydané zaměstnavatelem. ***
