Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tím hlavním obsahem je ale vlastně organizace provádění sociálního zabezpečení, kde se do účtu úřadu přidává i Státní úřad inspekce práce, aby při své činnosti mohl využívat údaje z toho systému jednotného měsíčního hlášení. Obsahem je i změna insolvenčního zákona, kde je Ministerstvo spravedlnosti přidáno mezi uživatele jednotného měsíčního hlášení. Zároveň je tam vymezen okruh informací, které bude mít Ministerstvo spravedlnosti k dispozici. To je ten první pozměňovací návrh.

Druhý je pod číslem 6776. Je tedy můj a kolegy Jiřího Navrátila. Zde je tedy nutné, aby orgány inspekce práce disponovaly relevantními informacemi o nástupu zaměstnanců k výkonu práce. Proto tento pozměňovací návrh navrhuje druhou definici nehlášené práce pro účely zákona o zaměstnanosti. První definice je součástí senátního tisku 86, ale ten nemá zatím platnou úpravu. Proto je nutné, aby tato úprava byla zakotvena pro všechny zaměstnance stejně s ohledem na registraci jednotného měsíčního hlášení. Zaměstnavatel má povinnost registrovat zaměstnance před úkonem práce - o tom jsem už tady mluvila předtím - a nebude tak možno reagovat až v případě zahájení kontroly. Účinnost je stanovena od 1. 7. 2026.

Děkuju. Já se samozřejmě k těmto pozměňovacím návrhům dále přihlásím.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Jarmilu Levko, připraví se pan poslanec Marek Ženíšek. Prosím.

Poslankyně Jarmila Levko: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, ráda bych odůvodnila pozměňovací návrh k tomuto sněmovnímu tisku, který jsem podala společně s kolegyní poslankyní Janou Bačíkovou, který je v systému nahrán pod číslem 6752. Jde, řekněme, o drobnou úpravu týkající se odvodu daně z příjmu autorských práv zahraničních autorů, kdy plátce daně je povinen tuto daň autorovi srazit z příjmu, který mu uhradí, a odvést ji na místně příslušný finanční úřad v České republice. Zahraničnímu autorovi se pak už dostává do dispozice pouze čistý příjem a ten už není v České republice zapotřebí dále daňově administrovat.

V současné praxi je tato srážková daň administrována jednotlivými agenturami, které spravují autorská práva zahraničních autorů a vyplácejí jim platbu za autorské honoráře do zahraničí. Kulturní organizace, které tato autorská práva užívají, samy nevystupují v pozici plátce daně. Ovšem v diskusích zástupců kulturních institucí a agentur se zástupci finanční správy a Ministerstva financí se objevily pochybnosti o tom, zda má tato praxe oporu v zákoně. Podle alternativních výkladů by totiž plátcem daně za současné legislativy měly být jednotlivé kulturní organizace. Ale tento přístup - to znamená, že by teoreticky daň srážela přímo kulturní organizace - je v praxi administrativně zcela neúnosný a troufla bych si říct, že až nemožný, protože kulturní organizace a pořadatelé kulturních akcí nedokáží zjistit, kdo je v zahraničí držitelem autorských práv. Například někdy v případě jedné divadelní hry je to několik dědiců autora.

Přitom zahraniční agentury nejednají s jednotlivými subjekty, u kterých dochází k užití licence, ale jednají právě prostřednictvím partnerské agentury v dané zemi. V České republice je to zpravidla umělecká agentura Dilia nebo Aura-Pont. Kulturní organizace by musely podávat jednotlivě příslušné individualizované formuláře, tedy oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí podle § 38d a zákona o daních z příjmu, to znamená v principu za každého jednoho autora, za každou jednu kulturní organizaci separátně. K tomu by právě musely mít k dispozici všechny relevantní údaje - kdo je držitelem autorských práv, domicily a další - což je právě ten problém. Takže při porovnání výše daňové povinnosti - tady často jde o odvody v řádech stovek, někdy i desítek korun - a objemu administrativních povinností se jeví plátcovství jednotlivých kulturních organizací jako zcela iracionální počin. Je to administrativně velmi komplikované až nemožné, a to i pro velké kulturní instituce, jako je třeba Národní divadlo nebo Národní divadlo Brno, natožpak pro nějaký například divadelní spolek, který ani nemá žádný profesionální administrativní aparát.

Právě z těchto všech důvodů v podstatě odjakživa prováděly veškeré tyto úkony specializované agentury, a nikoliv kulturní organizace samy. Předkládací pozměňovací návrh má za cíl tento právní stav utvrdit. Technicky je dané opatření pojato tak, že každá kulturní instituce může smluvním úkonem převést plátcovství daně na jiný subjekt, tedy agenturu. Jako prevence proti případnému zneužití a jako jistota řádného výběru této daně je však uvedeno, že za řádný výběr daně i nadále ručí kulturní organizace. To je například pro eventuální platební neschopnost agentury. Toto řešení je administrativně přívětivější jak pro kulturní organizace, tak pro státní správu, jinak by místo několika agregovaných podání docházely na finanční úřady stovky podání, často s velmi bagatelními částkami.

K těm částkám bych závěrem chtěla říci, že tato úprava se týká jen velmi malého segmentu výběru daní. Ročně je vybírána daň za užití autorských práv v řádech jednotek milionů. Například za rok 2023 to byly necelé 2 miliony korun.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v kontextu všech těchto okolností bych vás chtěla požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, ke kterému se přihlásím já nebo kolegyně Bačíková v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan ministr Marek Ženíšek, připraví se pan ministr Marian Jurečka. Jsme v obecné rozpravě. Prosím.

Ministr pro vědu, výzkum a inovace ČR Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si odůvodnit pozměňovací návrh, který se týká daňových odpočtů na podporu výzkumu a vývoje, který předkládám společně s kolegou Zbyňkem Stanjurou, a který je v systému nahrán pod číslem 6805, ke kterému se pak přihlásím v podrobné rozpravě. Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je zpřístupnit odpočet na podporu výzkumu a vývoje daleko širšímu okruhu poplatníků a současně také odstranit administrativní zátěž. Je to něco, po čem je dlouhou dobu velká poptávka. My tímto návrhem přicházíme s řešením.

Tento pozměňovací návrh zavádí za prvé nové pravidlo, kdy vzniklý odpočet bude možné uplatnit v období, ve kterém vznikl, a potom v pěti bezprostředně následujících po tom běžném období. V současné době to jsou pouze tři roky.

Dále je navrhováno zvýšení procentuální částky výdajů vynaložených na výzkum a vývoj. Nově výdaje do stanoveného limitu 50 milionů korun bude možné podpořit 150 procenty a výdaje vynaložené nad tento limit bude možné podpořit 100 procenty tak, jako tomu bylo doposud.

Dále pro účely administrativního zjednodušení takzvané projektové dokumentace se navrhuje vypustit požadavek na uvádění údajů týkajících se kvalifikace osob, které odborně zajišťují nebo budou zajišťovat řešení konkrétního projektu, a údajů týkajících se formy pracovněprávního vztahu těchto osob. Takže navrhujeme zjednodušení celého toho procesu a zároveň daleko větší bonifikaci nebo možnost daňových odpočtů pro menší nebo středně velké podniky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Nyní pan ministr Marian Jurečka, připraví se paní poslankyně Marie Jílková. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Já bych chtěl tady v obecné rozpravě ještě také říci některé věci, které se týkají pozměňovacích návrhů, které souvisí s tímto tiskem, protože jsme se také zaměřili na problematiku nelegálního zaměstnávání osob v České republice. Je to téma, které je docela důležité i s ohledem například na související případné vykořisťování lidí, kteří pracují v takto nelegálním zaměstnávání. Je to ale také důležité téma i ve vztahu k veřejným rozpočtům, protože podle odhadů se tady bavíme o možných daňových únicích či nedoplatcích na sociálním či zdravotním pojištění v řádu desítek miliard korun ročně.

Takže my jsme za MPSV zase i po dlouhých letech, kdy se s tím nic moc nedělalo, na úrovni státu a ministerstev přistoupili ke dvěma krokům. Ten první už se stal, už je ve Sbírce zákonů. Je to, že od 1. 10. tohoto roku platí, že každý zaměstnanec, který není občanem České republiky, bude muset být povinně zaregistrován předtím, než nastoupí na tu pracovní pozici. To znamená, když přijde inspektorát práce, budeme prokazatelně vědět, zdali ten člověk, který tam pracuje, tam pracuje legálně nebo nelegálně, a končí dlouhá cesta různých důkazních jistot, nejistot, dlouhých správních a soudních sporů. To je poměrně velký posun k lepšímu. ***